O Růžové Karkulce [remake]

Horší jak vlk

Po odbourání šoku z toho, že Honza umí běhat, vydala se Karkulka zase po své cestičce ke svému polovičnímu bratrovi. Už nečekala, že by ji mohlo něco překvapit. Vždyť touhle cestou vždycky chodívala s maminkou, a maximálně tu narazili na těžaře dřeva, zbloudilé houbaře, pejskaře, nebo třeba cyklisty, kteří si z cest překrásného Černého lesa dělali závodní dráhu.

Jak tak procházela kolem křovisek borůvčí, malých lesních jahod a červy prolezlých hřibů, kolikrát ji i napadlo, že půjde jinudy a sem tam něco sesbírá. Naštěstí svá pokušení vyhnala z hlavy, ona totiž není malá a hloupá jako Karkulka Červená, to nikoliv. Les projde bez problémů, aniž by vylila svíčkovou nebo bez boje odevzdala svůj salám nějakému šílenci. Moment..

„Menom zákona, čo tu pohľadávate?!" zvolal ze křoví blonďatý myslivec svíraje pušku namířenou přímo proti Karkulce. Tohle by překvapilo i nejstatečnějšího obyvatele lesa, a tak se děti nedivte, že to Karkulku přímo vyděsilo. Při snaze ucovnout si zašlápla rozvázánou tkaničku u boty, skončila na zádech, a jak už můžete předvídat, svíčková byla v tahu.

„Co je to za trend vyskakovat na lidi ze křoví?" zamumlala si Karkulka pod vousy. Myslivec se ani neobtěžoval pomoci jí na nohy, tak se vyškrábala sama a vrhla po něm vražedný pohled.

Nedůvěřivě si ji prohlížel, a fakt, že je o pořádný kus vyšší ho jen donutil sevřít pušku pevněji.

Karkulka obrátila oči v sloup.
„Super, další exot."

„Čo je v tom batohu?" pokračoval ve svém myslivec Samuel. Jeden by i řekl, že spíše pracuje pro policii či celní správu, kdyby na sobě neměl zelený ohoz s kloboukem, který zdobilo sojčí pírko.

„Co je ti do toho, Slováku?" obořila se na něj Karkulka, bez dalších slov blonďáka obešla a vydala se svou cestou.

„Hej! Je mi do toho veľa, môžeš pašovať zvieratá!"
Samo rozhodně vyběhl za cílem jeho šikany a pevně ho chytil za kapuci s plánem ho zastavit. To, že malém přišel o krk je už vedlejší.
„Hľadám uprchnutého zločinca, nemôžem veriť nikomu."

„Nemusíš si vymýšlet výmluvy pro svůj asocialismus, mně je to fuk."

Samuel se zhluboka nadechl, zavřel oči a stále dokola si opakoval, že se kolemjdoucí nemlátí, ani kdyby byli drzí sebevíc, dokud se neuklidnil. Když otevřel opět oči, naskytl se mu pohled na připitoměle zírající Karkulku.
„Čo je v tom batohu?" zopakoval myslivec podrážděně. Chudák si myslel, že když bude pracovat v takovém klidném prostředí jako je les, žádné individuum v něm nebude vyvolávat záchvaty vzteku, se kterými se už dlouhá léta snaží pracovat.

„Teď už vlastně nic poživatelnýho."
Dlouhán v růžové mikině si vzpomněl na svíčkovou omáčku, kterou svým pádem na zem pravděpodobně smíchal s lahví Becherovky, a nepříjemně se nad tou představou ošil. Dominika čeká gastronomický zážitek, o kterém by se mu ani nezdálo.
Shodil batoh ze zad, a opatrně chytil zip na kraji, aby zjistil, jak špatné to je, ale hlavně aby se zbavil toho otravného Slováka.

Ani jednomu se obsah nelíbil, nebylo to nic vábného na pohled. Jeden by i řekl že...

„Sa ti tam niekto vygrcal," okomentoval Samuel obsah batohu jak nejlépe dovedl, a že se trefil. Z toho šoku dokonce Karkulce zapomněl i vykat.

Karkulka potlačila své nutkání odpovědět mu tak, že to svede na jeho matku a radši celé nadělení zazipovala. Batoh byl opět zpět na jejích zádech a připraven děsit další lidi.
„Stačí ti to?"

Samuel se jaksi pozapomněl ve svých myšlenkách o záhadné oranžové hmotě a celý ztuhl. Když se však Karkulčina otázka s velkým zpožděním dostavila do jeho mozku, pomalu se na tazatele otočil a svým výrazem dal jasně najevo, že je znechucený až na půdu.

„Svíčková," objasnila Karkulka, „to byla.."

Na blonďákovi hned bylo poznat, jaký kámen mu spadl ze srdce. Stejně ho to nepřestalo znepokojovat, už si představoval, jak se mu o té svíčkové bude zdát. Nastane oranžová apokalypsa a nezbude jiná možnost, než se touto omáčkou živit.
„No..tá sa ale ťažko zháňa, či?" zeptal se po částečném vzpamatování se.

„Tak my ji taky z pravý svíčkový neděláme," uchechtla se Karkulka.

Slovák se ušklíbl, protože se mu v hlavě vylíhl prostý plán, který by mu teoreticky mohl pomoci s vyšetřováním.
„Hej hej... hovädzí je lepší, či?"

„Ale houby."

„To som ešte nepočul dávať do sviečkovej húby."

„Proboha, se zvěřinou ji děláme, žádný houby!"
Karkulka si už chtěla ťukat na čelo, jak je ten blonďák pitomý, ve skutečnosti tu byl však pitomý někdo dočista jiný.

Myslivec se v duchu radoval, takzvaně se dostal k jádru pudla.
„To sú mi veci. Odkiaľ ju beriete?"

Karkulka pobaveně zavrtěla hlavou.
„Jo, myslíš, že by mi Dominik odpustil, kdybych ti to jen tak vykecal?"

„Ha! Ja som to vediel, že to robí on!" zvolal Samuel vítězně. Jeho podivné detektivní metody na Karkulku zabraly, a on se právě tvářil, jako by si za to měl zasloužit zlatý metál.
„Takže ty sa poznáš s vrahom zvieratiek. Že ma to neprekvapuje," odfrkl si směrem ke Karkulce.

„Neurážej moji rodinu, Slováku. Někdo to dělat musí."
Karkulka po něm vrhla přímo odsuzující pohled (jako ona to dělává lidem moc ráda) a následně se opět pokusila o odchod.

Slovák však byl, jak už jste mohli poznat, velice neodbytné povahy a svižným krokem dupal za ní. Ono zjištění, že se jedná o sourozence té růžové kopretiny, v něm vyvolalo nespočet emocí. Vedl spoustu řečí, které Karkulka nevnímala, vlastně slyšela jenom hromadu blábolů ve slovenštině. Ony bláboly se týkaly porušování zákonů, brutality vůči živým tvorům a hlavně drzosti, kterou zřejmě oplývala jak Karkulka, tak její bratr.
„Malo mi to dôjsť hneď, to si s ním vyriešim, idem s tebou," řekl ke konci svého dlouhého monologu, to Karkulku zaujalo. No, spíše zarazilo.

„No moment, já ti nebudu ukazovat kde bydlí, nejsem práskač."

„Ani nemusíš, práve si mi to ukázal."

Karkulka se tak soustředila na ignorování Samuela, že ho automaticky dovedla přímo před Dominikův práh. Jelikož nebylo cesty zpět, nezbývalo jí nic jiného, než vyřknout všechna sprostá slova co zná a nechat svého bratra na pospas.