Evie
Ráno jsem se vzbudila asi v osm. Nejsem si přesně jistá, protože vždycky musím ležet klidně i půl hodiny v posteli, než vstanu. Jinak nedokáží fungovat. Můj poslední den volna. Dojdu do kuchyně, kde k mému překvapení je Martin. Se divím, že vstal tak brzo.
„Dobré ráno. Jak ses vyspala? Jo a chceš ještě někam do krámu, nebo tak?"
„Dobré i tobě. Hele asi někam pojedu. Nejspíš na Florenc. Potřebuju nějaký oblečení, led pásky a oboustrannou izolepu." Odpovím mu hned. „A spalo se celkem dobře, jen mě uprostřed noci vzbudili policajti, protože jsem si nechala otevřený okno a bylo to slyšet prostě no. Co ty?"
„Hele jako dobrý. Na snídani si můžeš vzít jogurt, nebo tak nějak a pak mužem vyrazit."
Po snídani jsme jeli směr obchoďák. Cesta tam mám trvala asi jen půl hodiny, takže na Prahu dobrý.
„Hele asi bych jako první zašla do Newyorkru. Majou tam hezký a levný věci. " Řekla jsem, když jsme zastavili. Jakože chci nějaký hot věci, protože doteď jsem nemohla nic takovýho nosit, kvůli otci.
„Jo můžem. Akorát musíme do třetího patra. Já jsem v tomhle obchoďáku zmatenej, jak lesní včela, takže doufám, že víš, kde to je." Tak jestli v tomhle spoléhal na mě, tak to jsme v piči. Můj orientační smysl je tak dobrej, že se ztratím i v jedné místnosti.
„Eeeeh snad to najdeme."
Za asi patnáct minut jsme byli na místě. Jako ptali jsme se asi pěti lidí, ale každej nás navedl jiným směrem.
„Dokázali jsme to. Tak teď si to nakupování zasloužím, po tom usilovným hledání. Mám pocit, je jsme tady už byli. Nechodili jsme v kruzích?" Zeptám se, když vidím úplně stejnej obchod jako asi pětkrát předtím.
„Ehhh možná? Ale teď už si pojď vybírat věci. Sice nevím, jakej máš styl, ale něco si tu rozhodně vybereš. Snad.." To poslední slovo řekne šeptem, ale i tak ho slyším. Rozhlédla jsem se a ihned uviděla ty nejvíc dokonalý tričko, nebo spíš top. Nevím jak to popsat, ale je to klasický černý tílko, který končí těsně pod prsama, ale má rukávy přes ramena, okolo krku. Všude má různý pásky a doplňky. Je fakt úžasný. Dokonce je i ve slevě. Takže to si rozhodně vyzkouším. „Čum Maci. Jakože nějakej takovej styl miluju, takže-" Zastavím se ve větě a jdu rovnou k jedné věci, kterou jsem zahlédla. Koukám na to pár vteřin s otevřenou pusou. Tak už teď vím, co bude můj nejvíc nošený kus oblečení. Byli to normální kalhoty z teplakoviny, ale měli všude spoustu řetězů, pásku a já nevím čeho všeho ještě. Byli fakt dokonalý. A taky celkem drahý, ale tak aspoň je využiju.
„Fajn, tak já mám vybráno. Pak si někde koupím pár jeanů a triček, co budou obyčejný."
„Půjdeš si to vyzkoušet?" Zeptal se zvědavě. Jen jsem přikývla a šla ke kabinkám. Zalezla jsem i s oblečením dovnitř a pořádně si zavřela. Nebudu nic riskovat.
Vyzkoušela jsem si všechno a jediný co mi zbývá jsou techwear kalhoty a černej top. Když už to mám oblečený a kouknu se do zrcadla, tak se nemůžu přestat divit. Já si normálně přijdu sexy. Vyjdu z kabinky a jen co mě Mac uvidí, tak otevře pusu dokořán a zírá na mě, jako kdyby viděl ducha.
„ Sluší ti to. Jako wow."
„Ehm díky. Ale nevím jestli v tom nevypadám moc tlustá. Ty kalhoty sedí docela dobře, ale ten top je asi moc malej." Začnu lehce pochybovat, že vypadám hezky.
„ Hele ticho jo? Seš krásná, takže se jdi zpátky převléct a jdeme to koupit, dobře?" Usměju se na něj a přikývnu. Dojdu zpět do kabinky, převléknu se a vyjdu za Macem. Hned mě táhne k pokladnám a než se stihnu zorientovat, tak to zaplatí. „Eh víš, že mám peníze a koupila bych si to sama, že jo?" Zeptám se ho když vyjdeme z obchodu. „ Jo, vím to, ale nechci, aby sis ty peníze utrácela. Já ten litr postrádat fakt nebudu. " Roztomile se zasměje a pokračuje v chůzi. Sama bych se tu ztratila. „ Ale i tak. Jde o princip." Řeknu. „No, ale to mě nezajímá. Takže zapomeň na to, že dneska budeš něco platit." Tak na to ať zapomene frajer.
Po pěti hodinách nakupování jsem si konečně mohla sednout. Sice jen na půl hodiny, ale lepší než nic. Ano, jedeme konečně domů. V životě jsem tolik času nezabila v obchoďáku. Bolí mě nohy, záda, ruce, oči a nejraději bych spala.
„Maci pojedeme už domů? A pokud jo, tak mě musíš donést až do bytu, protože dneska neujdu ani centimetr." Vyčerpaná ležím v sedačce auta.
„Není problém, ale aspoň do ruky vezmeš ty tašky ať se nemusím vracet zpátky do auta." Jen jsem přikývla, protože na víc jsem už neměla sílu. Už chci do postele. Začal mi zvonit mobil. S námahou jsem ho zvedla a hned se z repráku ozvala Oliv.
„No konečně si to zvedla! Snažím se ti dovolat už tři hodiny. Už jsem myslela, že tě někdo zabil. Tohle už mi nikdy nedělej prosím." Jen jsem kývla hlavou a vubec mi nedošlo, že mě nevidí. „Hele sotva zvedla telefon, takže toho dneska od ní moc neuslyšíš. Podle toho jak vypadá, tak je úplně vyřízená, takže ti zavolá zítra." Vezme Martin do ruky můj mobil, odpoví a pak mi ho vrátí. Jediný, na co jsem se zmohla, byl úsměv plný únavy. Zavíraly se mi oči a už jsem jen viděla jak vyjíždíme z garáží.
Když jsem se probudila, tak jsem byla v mojí posteli. Mac mě sem musel donést. Je to fakt zlatíčko. Kouknu se na mobil a zjistím, že je půl jedný ráno. Moc se mi nechce spát, takže se zvednu z postele a vyjdu ven na balkón. Je 4. září, takže v noci není ještě taková zima.
Koukám na to, jak auta projíždějí noční Prahou. Jo, tenhle pohled mě asi nikdy neomrzí. Ještě mi tu chybí čaj a knížka. Když za mnou uslyším kroky, otočím se. Uvidím Mace, který drží deku. Jen se na nej usměju. Sedne si vedle mě a přitáhne si mě k sobě. Hladí mě po vlasech a já spokojeně přivírám oči. Zanedlouho opět usnu.
Jakoby zde mate další kapitolu. Ani nevím co bude v příští, ale tak co už, že? 🫶🫶🫶
