Evie
Když jsem viděla ten byt, tak jsem ze sebe nevydala jedinou hlásku. Na stěnách jsou pověšený obrazy, nebo spíš zarámovaný věty. Je jich tam tolik, že je ani nepřečtu. Jsou různě překřížený přes sebe. „I když jsem tu uklízel hodinu, tak tu není tolik uklizeno, promiň."
„Hele úplně v pohodě. Měl jsi to vidět u Oliv v pokoji, když měla zkouškový. Všude bylo nádobí, oblečení, knížky a celkově se ten pokoj uklízel pár dní. Dokonce ji tam začal růst nový život z masa. Možná to ani maso nebylo. Možná to byla jen omáčka? Jako a ten puch? A v tý době ztratila křečka, takže si myslím, že skončil v tý omáčce." Po tom, co jsem to dořekla se rozesmál až z toho spadnul na zem. Asi s tím nepočítal, že ho tak dostane událost, která se stala asi před dvěma měsícema.
„Chudák křeček. No, ale tak teď tě tu provedu a pak pojedeme?" Optal se mě.
„Jo to by šlo, ale potřebuju metr, abych si tam kdyžtak mohla rovnou změřit, kde co bude a tak." Usmál se a přikývl.
Ukázal mi všechno. Jeho byt měl tři pokoje, spojenou kuchyň s obývákem, velkou koupelnu a balkon, kterej byl spojenej, že se dá projít z jeho pokoje do 'mého'. Jeho pokoj, byl nejtmavší z celého bytu, když nepočítám koupelnu. Pak tu byl můj pokoj, kterej byl celej bílej a čistej. Ve třetím pokoji měl něco jako studio? Má tam asi tři kytary, z toho jedna je elektrická a dvě akustické. Ten pokoj měl výklenek s výhledem na Prahu.
„Můžem jet? Sice je asi jedna odpoledne, ale předpokládám, že budem lítat po krámech do večera. A taky jsem si půjčil od kámoše dodávku na postel a všechno, co budeš chtít a potřebovat." Jak může být někdo tak hodnej, na skoro cizího člověka. Možná to bude tím, že mě srazil dveřma. Odpovím mu a rychle vyjdu z bytu. Počkám až zamkne a jdu k výtahu. Zmáčknu čudlík a počkám až dojede nahoru. Naštěstí byl jen o patro níž, takže to netrvalo tak dlouho.
Když jsme dojeli k Ikee, tak mě přepadl strach, jestli to nebudou mít moc drahé. S obavami jsem se koukala na Mace, kterej se jen usmál a začal vystupovat z auta. Byla jsem tak ztuhlá, že jsem zapomněla, že musím vystoupit z auta.
„Jsi v pohodě?" Zeptal se po tom, co mi otevřel dveře. „Ehh.....noooo.... Já jasně." Falešně jsem se usmála, vystoupila z auta a dělala, jakože nic. Cestou do vnitřku Ikei jsme se stavili pro takovej ten obří vozík, na kterej jsem si, jako skoro dospělý člověk, musela sednout a nechat se vozit.
„Víš kam musíme jako první? K postelím. Nebo ne. Ke skříním a pak si z palet udělám postel pane řidič, děkuji." Rozjede se se mnou rychlostí nákupního Lidl vozíku, když ho pustíte z kopce. Jako je hezký, že driftuje, ale nemusel by mě při tom zabít. „Brzdi Maci. Myslím, že už tu budou skříně. Čum vole." Ukážu na krásnou bílou skříň, do který by se mi vešlo moje všechno oblečení. Jo přesně tak. Ukazuju mu noční stolek. Ne teď vážně. Jako majou tu hezký skříně, ale na to kolik mám věcí bych si musela koupit přes sto kusů oblečení, což fakt nehodlám dělat.
„Zkus popojet trochu dál, kde jsou menší skříně. Nehodlám si kupovat obří skříň, do který bych si mohla dát aj postel." Zasměju se a nechám se dovézt k menší skříni. Jakmile zastaví můj dopravní prostředek, tak 'vystoupím' a začnu se rozhlížet, kde co je. Ihned mě upoutá jedna krásná bílá skříň, kterou bych si mohla pomalovat. Měla jedno velké zrcadlo na dveřích. Ty dveře se otvíraly podobně jako výtah, takže nezabíraly místo v prostoru a tím, že to zrcadlo je rozdělené na tři části, tak to vypadá fakt hezky. Ani nebyla tak drahá, takže si můžu připlatit za stůl a židli.
„Já mám asi vybráno. Tahle skříň, by šla hned vedle dveří do pokoje naproti výklenku. Teď už stačí někde sehnat palety a matraci." Vypadal celkem překvapeně, že jsem si vybrala hned první skříň, kterou jsem viděla.
„Jsem počítal s tím, že to bude trvat dýl, ale jsem rád, že netrvá. Jako palety mají na druhý straně a matrace asi o padesát metrů odsud. Takže ti teď naložím skříň a dojdeme k matracím." Vzal skříň v krabici a dal ji na vozík.
Pak už jsem si jen vybrala matraci a palety.Zaplatila jsem, na což měl Martin kecy, že to vezmeme půl na půl. Naštěstí jsem ho překecala, že on mě u sebe nechá bydlet, teda samozřejmě, že ne zadarmo, ale rozhodně mi prý dá slevu. Všechno jsme naložili do dodávky a jeli jsme do elektra, kde jsem se koukla na všechny komponenty do počítače. Jako správný gamer jsem potřebovala case, do který naskládám procesor, větráky atd... Nakonec jsem si vybrala jednu bílou, prosklenou RGB caseu.(já fakt nevím, jak se to skloňuje, pardon)
Když jsem našla i všechny ostatní věci, tak bylo na čase si vybrat monitory, myšku, sluchátka a spoustu dalších věcí. Stůl i židli mám už objednanou, protože to byli jediný věci, který jsem měla vybraný už dlouho dopředu.
„Hele podáš mi vrtačku? A návod? Mám pocit, že jsem to trochu dojebal. Nevychází mi to. A už jo. Já to dával opačně." Je půl pátý večer a chybí nám poslední polička ve skříni dodělat. Za chvíli budu objednávat jídlo z woltu, ale absolutně nevím jaký. Asi to skončí tak, že se naštvu a dám si kebab. Jo, to zní jako dobrej plán.
„Mám to. Skříň je hotová. Postel sis dělala sama, takže, by to mělo být dobrý už ne? Zítra by ti měl přijít stůl a židle, takže to doděláme příště, jo?"
„Souhlasím. Hele objednávám kebab, takže mi řekni jakej si dáš. Zvu tě." Zeptám se ho a při tom koukám na něj.
„Tak to ani náhodou. Zaplatím to já, takže mi dej tvůj telefon." Nastavil ruku a když jsem se neměla k dávání mu můj mobil, tak mi ho prostě ukradl. Utekl s ním do koupelny, kde zamknul, abych k němu nemohla.
Po asi pěti minutách se vrátil a podal mi můj telefon.
„Za půl hodiny tu je kurýr." Hned, jak se mi mobil dostal do ruky mi zavolal Viktor. Co mi může chtít, takhle večer. Zvedla jsem to a ihned mi jeho hlas dojebal ucho.
„Můžeš mi kurva říct, kde jsi?! Jel jsem pro tebe k tvojí kámošce a ta mi řekla, že jsi šla k někomu bydlet, takže mě zajímá ke komu."
Au. To bolelo. Dala jsem si ho radši na odposlech, abych nepřišla o sluch.
„Eeeh nooo já jsem u Mace." Řeknu potichu.
„U koho, že jsi?" Zeptal se. „U Martina. To je ten, kdo mě srazil dveřma." Při tom, co jsem to říkala, jsem se na něj koukla. „Si děláš prdel, ne? Proč jsi u něj? Mohla si být u mě. Postaral bych se o tebe. Můžu aspoň za tebou přijet a promluvit si s Martinem?" Jeho jméno řekl Viktor s nechutí v hlase. Jako není to zas tak špatný nápad. Teda doufám.
„Hele můžeš se s ním domluvit teď. Mi je to v celku jedno. Předávám telefon Martinovi." Podám mu mobil a od s ním odejde opět do koupelny. Já si mezitím dojdu srovnat věci do skříně. Né, že by to trvalo nějak dlouho, ale aspoň tam mít něco budu.
Nezabralo mi to ani pět minut. Rozhodnu se, že si ještě srovnám svoji postel z palet. Rozmístím tam hezky polštáře a srovnám deku. Tohle si musím snad vyfotit, protože takhle uklizeně, ten pokoj snad nikdy vypadat nebude.
Když mám hezky udělanej pokoj, rozhodnu se jít na balkón. Kluci si ještě povídají. Sice jsem asi měla slyšiny, protože se někdo smál, ale asi už fakt jen bláznim. Naštěstí tu má pohodlný křesílko. Ten výhled je neskutečnej. Vidím snad na celou prahu.
Po dalších deseti minutách za mnou přijde Mac s jídlem. Asi pro něj zašel, když jsem už byla na balkoně. Jen jsem se na něj usmála a poděkovala mu. Sednul si vedle mě do druhého křesílka. V tichu jsme jedli naše kebaby při osvětlené Praze. Bylo tu fakt hezky. Na to, že byl začátek září, bylo teď asi 20 stupňů.
Po tom, co jsme dojedli kebab, tak šel každý do svého pokoje. Napsala jsem mu, že jdu do sprchy, protože, co já za ním budu chodit, že? Musím se šetřit. Odepsal jen, že ručníky jsou v černé skříňce vedle umyvadla. Došla jsem tam, vysprchovala jsem se a vyčistila si zuby. Oblékla jsem se do pyžama, neboli do velkého trička se Scarem. Ano, miluju Lvího Krále. Z koupelny jsem šla rovnou do postele. Sice nebylo tak pozdě, ale já už byla po dnešku docela unavená. V posteli jsem si jen pustila na notebooku nějakej seriál a pak jsem asi v půl desáty šla spát.
Další kapitola je tuuu. Omluvuju se vám, pokud v příběhu bylo něco nesrozumitelného. Třeba ta ikea. Jako nevím jak to tam funguje, takže mi můžete poradit v komentářích a já to kdyžtak změním. A btw je tu asi 1460 slov. Přijde mi to celkem málo. Chci dělat delší kapitoly, protože mi to přijde takový lepší. Další kapitolaaaa soon 😘
