Bonusovky

15| Mateo & Chris II.

Mateo si schválně naplánoval žádost o ruku na dobu Auřina odjezdu do Paříže.

Nechtěl to přiznávat, ale bylo to pro případ, že by Chris řekl ne. Na tento scénář měl už plán, kdy by se potupně schoval ve svém dětském pokoji a nevylézal alespoň týden. Což by ho Aura samozřejmě nenechala, kdyby tady byla. 

Její odjezd ale také znamenal to, že to fakt musí udělat. Takže když se s ní a se Simonem na letišti rozloučil, jeho nervozita zesílila. A věděl, že jestli to neudělá co nejdříve, asi se zblázní. A nebo to neudělá už nikdy. 

Hned na druhý den, když Chris odešel do práce, Mateo měl volno. Jeho dny teď naplňovaly pohovory a hledání práce, když skončil školu, tohle dopoledne měl ale volné. A Chris měl naštěstí den, kdy nepracoval z domu, a tak si nemusel ani vymýšlet výmluvy. 

Šel mu koupit prsten. Aby ho odpoledne požádal o ruku.

Uvědomoval si, že většinou lidé mívají prsten koupený dny, týdny, možná i měsíce dopředu, to by ale Mateo nezvládl. Jejich byt byl malý, Chris měl rád svůj pořádek a často uklízel. Žádná schovka mu nepřišla dostatečně dobrá, ani kdyby krabičku obalil v plastem a izolepou a nahoru napsal bomba uvnitř. Chris by to ze zajímavosti otevřel.

Vyhledal si pár prstýnků online, nabral inspiraci. A pak se šel podívat do prodejny. 

Nikdy nebyl nervóznější. Ukradl Chrisovi starý prsten, který věděl, že mu stále je a určitě ho hledat nebude, přesto jeho úzkost vymýšlela scénáře, jak se zrovna dneska v práci rozhodne, že mu ten prsten chybí a pojede si domů pro něj. Jakoby to snad dávalo smysl.

Před obchodem stepoval snad deset minut, než se odvážil jít dovnitř. Naštěstí byla ale za pultem tak milá paní, že jeho nervozita na chvíli polevila. Ještě když měl Auru (a Simona) na drátě a pohotově odpovídali na jakékoliv jeho zprávy. 

Strávil tam snad hodinu. Dohromady viděl snad tak třicet prstýnků. Od začátku k němu ale jeden promlouval o něco víc a když mu ho schválila i Aura se Simonem, bylo rozhodnuto. 

Stálo ho to sice celý jeho brigádnický měsíční plat, ale stálo to za to. Chris si zasloužil tohle a ještě víc. 

Když se blížila chvíle, kdy se Chris vracel domů, nervozita stoupala. Začal tak přemýšlet, proč si to vůbec dělal. Rok a půl zpátky by ho nenapadlo, že on bude ten, kdo se do toho pustí a Chris s tím stoprocentně nepočítal taky. Nebyl to Mateův styl. Nebyl to někdo, kdo by se tohle odvážil udělat, ještě když věděl, že Chris ho miluje a dřív nebo později by to sám udělal.

Tedy v to alespoň doufal. Aura ho o tom neustále ujišťovala. 

Byl v ložnici, když uslyšel dveře od bytu. Najednou nevěděl, co by měl dělat, aby vypadal alespoň trochu přirozeně, a tak skočil ke knihovně a vytáhl z ní několik knížek, aby to vypadalo, že opět přeskládává knihovnu. 

Chris dovnitř nakoukl během minuty. A zasmál se, když uviděl, co dělá. "Zase?" zeptal se.

Mateo na chvíli ztratil slova, když ho uviděl. Stále mu plně nedocházelo, že se dneska tohoto kluka zeptá, jestli bude jeho navždy. Tohoto dokonalého kluka s těma nejhezčíma očima na světě, který mohl mít doslova koho chtěl a přesto si z nějakého důvodu vybral ho.

Třeba tomu dneškem Mateo stoprocentně uvěří. Konečně. Jestli Chris řekne ano.

"Zase," potvrdil a konečně tak odpověděl. "Co v práci?"

"Nuda. Co jsi ty dělal? Kromě přeskládávání knihovny," zeptal se a vešel dovnitř. Došel k němu a prohlédl si knížky na zemi. Pak dal Mateovi pusu na tvář a vyvalil se na postel.