Deze afbeelding leeft onze inhoudsrichtlijnen niet na. Verwijder de afbeelding of upload een andere om verder te gaan met publiceren.
/Den odjezdu aka D1/
Všechny kufry jsou už v autobuse, ale i tak stojí venku z něj, protože se žáci začali hádat o místa a proto je začal rozsazovat učitel. Coralline to ani tak nevadilo, protože seděla úplně vzadu s Hyunjinem. Lepší to být nemohlo. Strčila si sluchátka do uší a začala si číst knížku.
"Vážně?"
"Co? Já chci alespoň trošičku trošilinku relaxovat před tím, než mě budou týrat s lyžemi." Hyunjin jí na to nevěděl nic říct a tak ji nechal tak. Díval se ven oknem a neřešil hluk, který začal hned, jak odešli z parkoviště.
Dorazili na jejich místo. Nebyl to nějak velký hotel a lyžařské středisko nebylo také daleko. Všechno bylo okej. Vzala si kufr a šla dovnitř.
"Pokoj 304." Učitelka jí dala klíč a vstoupila dovnitř. Tři postele, dostatečně velká koupelna a jedna obrovská skříň. Není to tak špatně. Přišla k poslední posteli, ale nebyla by to ona kdyby do ní nekopala.
"Ahh!!" Sedla si na postel a chytla si boľavou nohu.
"Co se stalo když křičíš jako na lesy?" Do pokoje vešla Ryujin is Nayeon.
"Kopla jsem do postele." Obě baby se začaly smát jako šibnuté.
"Yaa! To není legrace!" Ani ona to nevidržela a začala se smát.
"Všichni na chodbu!" Zakřičel učitel. Coralline tam dokrývala.
"Máte půlhodinu na vybalení a pak se čekáme u schodů na oběd. Můžete jít." Všichni zalezli do pokojů.
Někdo zaklepal. Čekali že to bude učitel či jejich třídní ale když Cora otevřela před dveřmi stál Hyunjin.
"Přijdeš večer do mého pokoje? Číslo je 311."
"Možná. Pokud nezemřu od bolesti nebo pokud se nezabiješ na svahu."
"Dobře. Dávej si pozor."
Na svahu bylo málo lidí a všechny přiřadili do skupin. Cora měla to štěstí, že byla ve skupině s Jeonginem, Hanem a Minhem. Mohli se bavit.
"Coraaaaaaa!" Křičel na ni Han když proletěl kolem ní.
"HEJ DÁVEJ POZOR!!" Zakřičela mu zpátky. Šlo to tak rychle a ani si nevšimla, že Minho spadl.
"Jsi ok?"
"Jsem." Postavil se a stejně jako Han tak i on kolem proletěl jako střela.
"ČEKEJTE LIDKOVÉ!" Šla za nimi.
Šli spolu na lanovku. Han raději zavřel oči a také Minho, jen Jeongin a Cora se ohlíželi a obdivovali tu krásu.
"Otevřete oči už tam budeme." Nakázala jim i když to nebyla pravda a oni se stejně nechali nachytat.
"Ještě tam nejsme!" Han se držel její ruce jako klíště.
"Ne ale vy jste kurňa posraný."
"Ty se nebojíš?"
Už byl čas na večeři a učitelé se vraceli i se žáky to ale nejprve museli čekat na pomu. Coralline tam byla jako první, ale nečekala co se stane.
"NEBRZDÍM!" Zakřičel Hyunjin a narazil do ní ze zadu.
"Promiň." Zasmál se a ona taky. Nemůže se zlobit, myslel to jako vtip.
"Víš co?"
"No dej."
"Zítra jdu na svah s vámi."
"To je super." Usmála se a posunula se dál v řadě. Když si všimla co se stalo s Ryunjin když byla na pomě tak se zasmála. Lyže se jí překrýžily a padla z ní. Musela se vrátit na konec rady. No co už...smůla.
Večeře uběhla rychle. Učitelka jim dovolila jít hned jak dojedí na pokoje tak i odešla. Za ní utíkal Hyunjin.
"Něco jsi mi slíbila."
"Přijdu neboj. A vlastně kdo je s tebou na pokoji?"
"Han, Minho a Jeongin. Dobrá náhoda."
"To je"
"No víš... chtěl jsem se tě na něco zeptat." Otočil se jí čelem.
"Ja..."
Najednou tam najela Nayeon, "Cora! Pojď už. Musíme si popovídat." Chytila ji a táhla k nim do pokoje.
"Nayeon, co to mělo znamenat?"
"Věř mi. Máš štěstí že jsem tě vzala."
/D2/
Podstatě všechno šlo stejně. Vstala, šla k snídani, připravila se a šli se lyžovat až do oběda. Potom se vrátili a šli na oběd. Ryujin si sedla s Coralline k chlapcům. Tam seděla i Yeji.
"Ahojte." Pozdravila je Cora a Ryujin jen na pozdrav kývla rukou.
"Čauko, kakavko." Zasmála se Yeji.
"Jak vám to šlo dnes?" Zeptal se Han s očima jen pro Ryu. O Jisungovi je známo, že má zálusk na Ryujin, ale někdy to malinko 🤏 přehání. Jak nyní.
"Dobře Hanie," a o Ryujinu je známo, že si ráda s ním pohrává, ale párkrát je to takové, až si lidé myslí, že s ním chodí.
"Takže, jsme všichni?" Začal učitel. "Dnes se stala menší nehoda, Seungmin si zlomil ruku a tak odešel dnes domů. Ještě jsem chtěl, že ve čtvrtek je možné si objednat pizzu. To je asi všechno. Dobrou chuť." Všichni se v ten moment rozutíkali k jídlu jen jediný stůl nikam nešel.
