Ops! Esta imagem não segue nossas diretrizes de conteúdo. Para continuar a publicação, tente removê-la ou carregar outra.
Coraline se vrátila do pokoje, ve kterém se vzbudila a snažila se vše zpracovat. Anděl, Omia, Hyunjin a Bin, 1935, a také peklo a nebe. Bylo to na ni mnoho. Lehla si na měkkou postel a zavřela oči. Představovala si všelijaké scénáře a příběhy které jí pomáhaly usnout. Všechno jí to ale přerušilo skřípavé otevření dveří.
"Chceš něco, jdu nakoupit?" Zeptal se Hyunjin.
"Ne, děkuji. Ahoj"
"Ahoj," zavřel dveře a nechal ji samu. Nakonec její myšlenky nechala volnému průběhu a usnula.
Šel nakoupit, ale nejprve šel za Felixem. Jeho domov, tak jako dříve Hyunjinů, bylo peklo. I jako Hyunjin tak i Felix nedokázal pomoci své svěřenkyni a nešťastnou náhodou zemřela. Bůh ho poslal do pekla, ale jeho nevyhodili odtamtud.
Zaklepal a čekal na odezvu.
"Dále!" Vešel dovnitř.
"Ahoj Lixi,"
"Vítej, Hyung, prosíš si něco? Vodu? Koláče?" Nabízel ho. Hyun si sedl, dokud se Felix snažil uklízet.
"To je v pořádku, pojď sedni si ke mně," Zasmál se na něm.
"Tak... proč jsi přišel?"
"Chtěl jsem tě navštívit a také oznámit......Cora je u mě." Řekl rychle. Felix se na něj podíval, jako by ho chtěl zabít.
"Co? Proč? Kolik?"
"Ehm... je u mě už tři týdny." Felix se chytil za hlavu. Byla chyba mu říct, že je doma. Nemusel slyšet tohle.
"A to proč?"
"No... ve škole odpadla to jsi viděl a poté co jsi odešel do třídy tak já jsem ji vzal ke mně a od té doby spala." Hyunjin se opřel o stůl a sledoval, jak bude jeho kamarád reagovat. Na Felixově tváři bylo jen zklamání.
"Hyunjin-hyung, víš že anděl nesmí být ve smyčce."
"Ona je jen část z Omií. Není anděl jako ona."
"Omie byla anděl a víš že Coraline získala její schopnost. Ona je anděl."
"Bude bydlet u mě, ve smyčce. Už nedopustím aby zase zemřela."
„Ah... Příteli, ona už tak lehce nezemře." Přešel do druhého pokoje přesněji řečeno obývacího pokoje. Hyunjin vyletěl ze židle.
"Jak to myslíš?" Šel za ním.
"Víš o zesnulých, andělských duších či o pekle, ale jedno nevíš. Duše anděla v lidském těle je nesmrtelná. Coraline bude žít hodně dlouho." Hledal něco v jeho knihách. Když to našel otočil se k jeho příteli. Ukázal mu článek.
"Čti." Nakázal mu.
"Žena říká, že se narodila 1810, její vzhled říká něco jiného." Podíval se na Felixe a nechápal.
"Nyní si prohlédni datum vydání a fotku té ženy."
"2019 ale vypadá na dvacet."
"Ta žena má na fotce 209 let. V ní je také duše anděla. Myslíš že je to blbost?"
"Ne, tobě věřím. Ale musím jít, zatím." Vidal se do obchodu jak měl na plánu.
Coraline se vzbudila k odemykání dveří. 'Hyunjin je zpět, konečně.' Vyskočila z postele a utíkala z pokoje naproti němu.
"Ahoj Hyun!" Těšila se jeho přítomnosti. Alespoň není sama.
"Pomůžeš mi?" Usmál se na ni. Kývla mu a začala vyřizovat nákupní tašky. Všimla si i malé taštičky, kterou Hyunjin držel v ruce, ale aby nebyla jako malé děcko tak se neptala.
Hyunjin zmizel do pokoje a zde zmiňovanou taštičku schoval aby ji Coraline nenašla. To co je v ní dostane později. Potom se už vrátil k ní.
"Hyunjin?" Otočila se na něj.
"Nic ve špatném ale kdy se můžu vrátit domů?"
"Chtěl jsem, abys zůstala tady."
" Ale zítra je škola."
"Neboj do školy půjdeš, jen nechci aby se tady něco stalo." Sedl si na pohovku a ona vedle něj.
"Mohu si jít zítra po nějaké věci?"
"Ano, ano. Je pozdě, nejsi unavená?"
"Chceš se má zbavit?" Zasmála se.
"Ne. Jen...já jsem unavený. Nechtěl jsem znít hnusně, ale nepodařilo se."
"Tak já ti dám klid, dobrou," s úsměvem odešla do pokoje. To že s Hyunjinem teď bude bydlet ji nezlobilo. Naopak, těšilo ji to. Bude se mít s kým povídat, bavit i tančit.
