fall on ice

25.

,,Děkuju. Pak mu něco napíšem, společně, z tvého účtu." Posadil jsem se na postel naproti němu. Ještě že měl velkou manželskou a ne jak já doma tu malou.

,,A co se vůbec stalo? Hezky od začátku mi to pověz, protože včera si ještě psal, jak moc se na něj těšíš."

,,No... Jak začít. Cesta tam byla náročná, musel jsem se až k tý jejich aréně dostat sám a počkat na něj, pak jsme šli k němu domů a já chtěl hnedka jít spát, jenže jsem nebyl vysprchnovanej a jak mě znáš, já zas odporoval,a tak musel jít do sprchy semnou, což by bylo hezký, kdybych tam fakt neusínal. Pak jsme šli spát a ráno mě už v sedm budil nějakou otřesnou písničkou, prý abychom vše stihli. K snídani jsme si společně udělali palačinky a to bylo dobrý. Ale pak já ani nevím, mě se tam u nich moc nelíbilo. A hnedka po snídani jsme šli na led, kam se mi moc nechtělo a během toho co jsem se strojil pronesl otázku jakože prej co mi zas je. Zdůrazňuju to zas.. To se mi úplně vrylo do hlavy a celý ten čas co na mě střílel puky, jsem to měl v hlavě. Pak se mě snažil nějak rozptýlit a já se snažil v hlavě srovnat, což se mi z části povedlo, tak jsme si pak zas dělali ze sebe srandičky, dokud se z tribuny neozvala ta jeho ex. Kayleigh nebo jak že se jmenuje. A v tu dobu se to nějak dojebalo. Ona s ním chtěla mluvit o samotě a z toho ledu mě chtěla vyhnat aby si s Rutem mohla promluvit a to jí vyšlo. A já protože jsem chytrej debil, jsem stál pak za rohem a slyšel kousek té konverzace a to mě odkleplo až tak, že jsem nejdřív utíkal k němu domů, zbalil si, taxíkem jel do Detroitu, letěl domů, pak si napsal ty a mě jeblo podruhý, běžel jsem do arény, před trenéry udělal scénu, která mi vyšla a hurá po osmi hodinách jsem byl ze Sudbury tady." Shrnul jsem mu to.

,,Budu se ptát... Jak je možný toho stihnout tolik za jeden den? A kolik si za to zaplatil?"

,,Když se chce, všechno jde, já byl jak motorová myš. A jo, peníze, skoro nejsou. Třicet, možná i čtyřicet tisíc je v prdeli..." Spočítal jsem si to.

,,Ty seš vážně idiot. Nemáš bipolární poruchu nebo jak se to jmenuje?" To měl být vtip nebo ne?

,,Nevím o tom."

,,Tě ještě vezmu na nějaký vyšetření. A vůbec co si nakecal tam u vás v klubu? Protože tohle není snad možný,aby tě pustili pryč, jen protože prostě ty."

,,Nakecal jsem jim, že mi umřela babička, která mě hodně pomohla s hokejem, a že mě to vzalo víc než jsem čekal a necítím se vůbec dobře a doma to teď nemají lehké a no něco jsem si vymýšlel, už ani pořádně nevím, jsem se jim tam i rozbrečel a nakonec po nějaký dohodě mezi sebou mě pustili, že můžu letět pryč, když přežiju." Objasnil jsem mu. Jo vymyslel jsem skvělou výmluvu že? Velice originální...

,,Já se z tebe zblázním Vondry. A jaký byl teda ten zlomový bod, aby ses zbalil a doletěl až sem?"

,,To když řekl to zase.. Víš jakobych ho otravoval a pak něco řekl té Kayleigh, jakože není jistej jestli ke mně něco cítí nebo ne a moc to nevidí do budoucna a jo ještě, že zklamal své rodiče. Pak jsem zdrhnul." V tu chvíli se mi zas chtělo brečet. Jsem hrozná fňukna, já vím.

,,A je to tady... Ach jo."

,,Co?" Nechápal jsem.

,,Jako vím že to uslyšíš nerad. Ale já ti tohle říkal během toho mistrovství a čekal jsem že to přijde, ale ne že tak rychle. Před týdnem jste spolu poprvé a asi teda i naposledy spali, byli strašně zamilovaný a teď už jste daleko od sebe a bez sebe, s tím že jemu asi došlo, že tohle nebyl dobrý nápad."

,,Nee to neříkej. Prosím." Schoval jsem hlavu do dlaní.

,,Kubo někdo tě před tu realitu musí postavit."