fall on ice

24.

Nevěděl jsem co dělat, a tak jsem vzal svou masku a nenápadně jel za nimi. Toho si hned všimla ta Kayleigh a to kdybyste viděli ten její opovrhující, znechucený výraz, který mě zastavil.

,,Vážně si mě vyměnil za něj?" Zeptala se potichu, ale tak abych to přesto slyšel.

,,Kay, tohle vyřešíme jindy."

,,Čekám tři týdny na to, až mi řekneš co se ti událo v makovici,že si se z ničeho nic zamiloval do nějakýho posranýho Čecha." Skřížila si ruce na prsou a viditelně neměla v plánu odcházet.

,,Tak někde v klidu prosím. Ne teď a tady."

,,Jo teď a tady, a jestli ti vadí, že to uslyší ta tvoje princezna, tak ji pošli do šatny nebo ať si to poslechne." Já že jsem princezna? Co prosím?

,,Ne, můžeme zajít někdy ven a já ti to klidně vysvětlím." Držel si stále svůj klid, ale poznal jsem, že ve vnitř ho to pěkně štve.

,,Někdy.. To tvoje někdy si strč někam, to si říkal často, někdy tohle, někdy támhleto... Teď hned!" V tu dobu jsem začal v hlavě panikařit. Neměl jsem rád tyhle situace, navíc když jsem byl já tím hlavním problémem. Zase..

,,Rute, já půjdu a vy si to vyříkejte." Vložil jsem se jim do toho a oba mě nechali odejít pryč. Když jsem došel za roh, zastavil jsem se a přemýšlel co teď vlastně vůbec dál.

,,Kay bylo tohle fakt nutný?" Slyšel jsem Rutgera promluvit.

,,Jo, protože před ním bys mi pravdu asi neřekl, tak co jak to bylo nebo je? Myslíš to s ním vážně?" Najednou zněla klidněji a mile.

,,Já ani nevím, známe se pár dní.. On je takovej svůj, což je úplně něco jiného než ostatní holky, navíc když hraje někde v tom Sudbury."

,,Tak proč sis s ním začínal?"

,,To jsou otázky, sám nevím. Možná ho mám rád víc, možná ne, já nevím. Necháváme tomu čas a chceme se víc poznat. Jo rodiče jsem tím teda zklamal co si budem, jen na tom mistrovství to bylo takový jiný a hezký. A aj mě mrzí že jsem ti to tehdy napsal, jak jsem to napsal." Víc jsem asi slyšet nechtěl. Potřeboval jsem pryč.

Rychle jsem zdrhnul do šatny, a to kdybyste viděli tu rychlost jakou jsem ze sebe schodil tu výstroj.. Z Rutgerovi tašky jsem vzal klíče a letěl k němu domů. Doufal jsem že to tý Kayleigh bude vysvětlovat dlouho..

Chtělo se mi ze všeho brečet. Nelíbilo se mi tady ani trochu. Když jsme přiběhl k Rutovi do bytu, rychle jsem všechno zabalil, i když teda naštěstí nebylo moc co, páč jsem to ani nestihl vybalit a už si volal taxi. Jo věděl jsem že to bude drahý, ale to mi bylo jedno, potřeboval jsem být rychle pryč.

Nechal jsem se odvést až do Detroitu, zacož jsem si teda pořádně zaplatil, ale což, peníze jsem měl.

Najednou jsem stál sám na kraji Detroitu a na telefonu se snažil najít nejbližší spoj na letiště.

V tu dobu jsem měl v hlavě neskutečný zmatek. Nechtěl jsem zpátky do Sudbury, to by pro mě mohl Rut kdykoliv přiletět a domů do Česka jsem taky nemohl, to by mě doma zabili a poslali mě rychle zpátky, navíc ty kontroly, peníze a věcí jsem moc taky neměl.

Proto jsem se do Sudbury musel vrátit a vypl si pro svůj klid všechna upozornění, vzal sluchátka a snažil se zavřít sám do sebe. Naštěstí letenku jsem stihl koupit ještě za dobrou cenu a na letadlo nemusel dlouho čekat, celkem jsem to vychytal.. Asi znamení že jsem udělal dobře.

Let to byl sakra rychlí a z letiště domů už mě taxík tak moc nestál. Tu svou náhradní rodinu jsem informoval, že se zas vracím, což je teda překvapilo, ale myslím, že za tu dobu co u nich bydlím, si asi zvykli jakej jsem.

jakub_hujer
Čauu, hele můžeš mi
vysvětlit co se zas stalo?
Tvůj manžel mi píše, že
si od něj zdrhnul a neví
jestli žiješ, protože se ti
nemůže dovolat ani dopsat

Psal mi Hujis, když jsem úlevně dopadl na svou milovanou postýlku a omylem tu jeho zprávu hned rozklikl.

Nee prosím já chci klid.

jakub_vondras
Žiju, ale už asi moc
dlouho nebudu

jakub_hujer
Můžeš mi teda
vysvětlit co ti zas
jeblo?

Ne nemůžu. Nechci. Já chci pryč. Někam kde bude klid od všeho a já se srovnám.

jakub_vondras
Já chci pryč. Prosím.
Potřebuju pomoc,
jinak už vážně nevydržím

jakub_hujer
Můžu ti zavolat?

jakub_vondras
To ne.. Hele to je jedno,
já musím jít něco
domluvit

jakub_hujer
Domluvit? A přežiješ
to že jo?

jakub_vondras
Jo, neboj

Dostal jsem úplně debilní nápad. On byl jedinej kromě ségry, ke kterému jsem byl otevřený a během toho mistrovství, ač to možná tak nevypadá, tak jsme se sblížili.

Moc dlouho jsem tak ve své milované posteli nezůstal a běžel ten více jak kilometr do arény. Jo teďka v zimě to bylo mooc super. Věděl jsem totiž, že za půl hodiny začíná trénink, na kterém jsem být teda neměl, ale potřeboval jsem mluvit s trenérem.

No mluvit... Představa byla úplně jiná než realita.

Nemohl jsem mu říct pravdu.. Něco jsem mu nakecával, k čemuž si zavolal i zbytek realizačního týmu a já se u toho vysvětlování rozbrečel. Úplně jsem vyměkl...

Což viděli i kluci, kteří přicházeli na onen trénink. To mi však bylo jedno.

Teď mě tady totiž pár dní neuvidí..