Zůstaň / Stein27

Zapomenutá peněženka

    Mezitím jsem si vlezla do sprchy. Mé vlasy vypadají vážně tragicky a o té zaschlé řasence na obličeji ani nemluvím.

*crr crr* rozezněl se po bytě zvonek. Že by to byl Petr? Proboha Lauro, proč myslíš hned na něj. Je to úplně cizí člověk, který u tebe jen přespal. A to, co se tu odehrálo... To.. To by na jeho místě udělal každý. Tak proč z toho děláš takovou vědu?

    Rychle jsem si vzala župan a otevřela dveře, ve kterých uviděla Tobyho. Ještě, že jsem se stačila vysprchovat, protože se šamponem na hlavě bych tady být vážně nechtěla.

,,My byli na něčem domluvený?"

,,Ne, ale chtěl jsem tě navštívit a zeptat se, jestli už někoho náhodou nemáš." řekl a bez pozvání šel dovnitř. Klasický Toby.

,,No tak pojď dál." zamumlala jsem si pro sebe, ale to už byl Toby dávno v kuchyni.

,,A nikoho nemám." odvětila jsem.

,,Lauro?"

,,Hm?"

,,Proč tu máš dva hrnky?"

,,No víš.."

,,Tys tu někoho měla, že jo." podezíravě se na mě podíval a já zakroutila ze strany na stranu hlavou.

,,Laurino, neštvi mě a vyklop, kohos tady měla."

,,Kamarádka se stavila na snídani."

    Tak kamarádka.

,,Na tu snídani, která je tady v tý tašce?"

,,Musela jít. Zjistila, že má být ještě něco udělat do školy." snažila jsem se to nějak zakecat.

,,Jasně. A kdo to byl?" překřížil si ruce na prsou.

,,Tu neznáš."

,,To je jedno, tak mi alespoň ukaž fotku." podíval se na mě psíma očima.

    V tu chvíli mi začal někdo volat. Toby stál u linky, takže se rovnou kouknul.

,,Proč ti volá Stein27?" nechápavě se na mě podíval. My si na sebe nevzali normální čísla, takže mi volal přes Instagram. Super.

,,Dej mi to." vytrhla jsem mu mobil z ruky.

,,No ahoj." pozdravila jsem hned po zvednutí.

,,Čau čau, hele já si asi u tebe nechal peněženku."

,,Fakt?"

,,Tak já se pro ni stavim. Na hláváku stejně ještě nejsem." navrhl.

,,No.. Tak-ehh- jo jasně, já se po ní zatím podívám."

,,Díky, barmanko." usměje se do telefonu a položí to.

,,No?"

,,Známe se přes Willyho."

,,Proč ti volal?"

,,To máš jedno. A jestli je to všechno, proč jsi za mnou přišel, chtěla bych si jít vyfénovat vlasy, jestli dovolíš. Nechci tě vyhánět, ale vždyť víš, se mnou je to vždycky na dlouho, takže bys tu čekal zbytečně."

,,Fajn, ale až přijdu na to, co se tady děje, tak si mě nepřej."

,,Beru na vědomí." řeknu mezitím, co ho vyvádím ze dveří.

    S Tobym jsme se naštěstí bez jakýkoliv řečí, rozloučili. Dobrý, tak teď najít ještě tu peněženku.

    Za chvíli tu je Petr a já ji pořád nemám. No super. Už jsem se koukala snad všude. V koupelně, v ložnici i za gauč, jestli tam náhodou někam nezapadla. Nic.