Forest Therapy

*1*

Mladík seděl v autě s kočkou vrnící v jeho klíně. Celé jeho tělo brnělo a jen těžko vnímal kudy jedou. 

Kolik těch prášků mi sakra dali...?

Vnímal jen chvilkami. Vyjížděli od nemocnice, nic, byli na dálnici mezi poli, nic, dálnice lesem, velké město, nic, hory... Když konečně trochu ovládl svojí vlastní mysl zrovna stáli ve větší vesnici někde v horách. Jeho doprovod stál venku a s někým mluvil, asi se ptá na cestu. Cítil jak do něj  Frix drkla čumáčkem. 

"Já vím potvůrko dám ti najíst až dorazíme..." Snažil se jí odpovědět jasně, ale pořád byl celý zamotaný.

"To teda dáš! Ale nejdřív ze sebe otřes tu šantu..." 

Usmál se a začal ji hladit. Řidič opět nasedl, nastartoval a rozjeli se. Brzy se od vesnice vzdalovali a jeli blíž a blíž k nedalekému lesu.  

Hm to je novinka... pomyslel si.

Po ani ne dvaceti minutách se zastavili na hranici lesa. Byl obehnaný plotem z divně zkrouceného dřeva zdobený zvířecími kostmi, korálky a dalšími cetkami. Samotný les byl temný (A zatažené před dešťové počasí nepomáhalo.) a působil pochmurně. Stromy se točily v nepřirozených úhlech, barvy byly temnější a vůně intenzivnější. Bylo to zvláštně uklidňující, tohle rozhodně nevypadalo jako další nemocnice nebo blázinec. Muž co ho doprovázel odemknul dveře a pustil ho ven, zatím co vystupoval vyndal z kufru jeho zavazadla.

"Ta ženská si dává načas už tu na vás měla čekat!" Zavrčel.

Savaş si nestěžoval, znamenalo to že si mohl o něco déle užívat klidný šum lesa, ačkoliv chvilkami by přísahal že vyděl se něco mihnout ve stínech. 

***

Zatím z větší chalupy hluboko v lese vycházela mladá žena. Rudé vlasy měla stažené do copu a na sobě měla dlouhé lněné šaty přes které vysel lehký háčkovaný svetřík. Zdobily jí měděné šperky, začínajíc tenkým prstýnkem, přes těžší náramek, po náhrdelník. Zdála se zcela obyčejná až na fakt že na místo jednoho oka měla měděnou kuličku s vyrytým symbolem.

Šla lehkým klidným krokem, zjevně nespěchala. 

Tedy dokud z nedalekého křoví nevykročila velký, šedá, norská lesní kočka.

"Ahojky Celine, jak jdou patroly?"

"Paní, hlásím že nově příchozí už čekají u plotu."

"Cože? Už? Jsou tu brzy."

"Nebo vy jste pozdě." Uchechtla se kočka.

"Nebuď drzá! Jdi raději napřed." Odpověděla žena s pobaveným úsměvem.

Kočka pokývla a rozběhla se lese směrem k plotu. Žena samotná se protáhla a též se rozběhla, ač nebyla tak rychlá jako kočka obě běžely jakoby nic. Jakoby na ně nepůsobila gravitace, znaly každý kořen, pařez, každý výmol. Brzy už kočka vybíhala z lesa aby pozdravila nově příchozího.

  Savaş zrovna hladil Frix když ucítil jak se mu další neznámá kočka otírá o nohu.

"Hm? Ale ahoj krásko, copak jsi zač?"

Celine se pousmála a mňoukla, to Frix neocenila.

"Moje!!" Vyprskla na kočku pod sebou.

"Ale notak Frix..."

Muž jen ohrnul nos a zavrčel když ho viděl jak odpovídá na kočičí mňoukání. 

Z konverzace ho vytrhl až zvuk kroků. Z lesa vyběhla žena. Pohybovala se zvláštně až jako laň. Doběhla až k nim a hned začala rychle a nahlas mluvit.

"Moc se omlouvám úplně jsem zapomněla na čas.  Tak tebe mi sem poslali?"  Zeptala se muže.

"Ne, mě ne tohohle." Odpověděl a pokynul k  Savaşovi, který začínal být nervózní.

"Hm? No tak co tu ještě okouníš? Odchod."

Muž se jen usmál že Savaşe zbavil, nasedl do auta a odjel nechávajíc mladíka samotného s ženou. 

"Tak copak to tu máme?"  Žena si ho prohlížela. 

Teprve teď mu docházelo, jak oproti němu, vysoká a děsivá byla. Zároveň měla postavu válečnice kdyby chtěla snadno by mu zlomila ruku. A ten pohled který nešel přiřadit k žádné emoci. Příliš mu připomínala bratra...

"No?" Neodpověděl.

Povzdechla si. Okay tak až doma. Zvedla jeho kufry jako by nic popadla ho za rameno a vedla ho do lesa. Cítil jak se mu zrychlil tep a dýchání, les najednou vypadal jako smrtící past. Frix okamžitě začala syčet.

"Hm?" 

"Pusť ho! Bojí se!" Žena ho okamžitě pustila a on se zhluboka nadechl.

"Omlouvám se to nebyl můj záměr."

"N-nic se nestalo, jsem v pořádku..."

Podívala se na něj tentokrát s něžným a očima.

"To je dobře. Jsem Viktoria."

"... Savaş..."

Usmála se a pokynula aby ji následoval do lesa a on ostýchavě poslechl.