Dalšího dne ráno mě služebné vzbudily už v pět ráno, abych se stihla připravit. Tato nekřesťanská hodina ve kterou jsem musela vstát, se projevila na mém ospalém chování. O necelou půl hodinu později jsem už seděla na židličce před zrcadlem a s několika sluzebnými pobihajícich kolem mě. Make-upem mi zakrývaly veškeré nedokonalosti na mé pleti a i když podle mě, má plet neni přiliš narušená a srm tam se objevi jen velmi maly pocet pupínků, měla jsem stejně pocit, že můj oblicej musí působit nepřirozeně a mám na obliceji omitku. Vlastně to bylo skoro stejně hrozné, jako přespříliš utáhnutý korcet kolem mého břucha a hrudníku tak, že mi to skoro zabraňovalo dychat. Zezadu mi nějaké dalši služebné zaplétaly vlasy a nasledně je motaly do drdolu.
Když mi konecně povolily se zvednout musela jsem se pousmát. Vypadala jsem dobře, ale i presto dost uměle. Pomalým krokem jsem se vydala do jidelni síně na snídani. Mí rodiče uz tam seděli a oba snidali. Přidala jsem se k nim jen s letmým kyvnutím na pozdrav a elegantně zacala jist banánový chlebík. Po par minutách, když jsme měli všichni tři dojezeno se ve dveřích objevil sluha. ,,Vaše velicenstva, kočár je připraven." řekl a my se zvedli ze stolu. Bylo šest hodin, člověk by si řekl, ze je příliš brzy, ale cesta měla trvat nejméně dalších šest hodin takže jsme měli naplánováno, že se objevíme az na oběd. To mi vyhovovalo, nechtěla jsem s Adrienem trávit vic casu než bylo potřeba. Uz tak mi bylo jasné, že tohle celé není dobry nápad a budu toho litovat.
Cesta byla vážně tak dlouhá, jak všichni řikali a i pres můj obrovsky hlad jsem na sobě nedala nic znát a jen poslušně celou cestu seděla. Kočí vepředu ve vozu oznámil, že už jsme u panství rodu Agrestů a já vykoukla z okývna. Přesně takové, jaké si to pamatuji. Obrovský, čistě bílý palác. Vsude kolem zelená a perfektně střižená zeleň a několik pávů procházejících se po trávach v zahradě.
Druha kapitolka je na světě. Podělte se o svůj názor na ni se mnou a napiště do komentářů. Lásku!
CITEȘTI
Hate suits us (CZ)
FanfictionPrinc Adrien Agreste již dosáhl plnoletosti. V jeho osmnácti letech, ale stále nemá svou drahou polovičku. Agrestovi, jeho sladká rodina, ho do toho nutí už dlouhou dobu. Má přece převzít vládu nad celým tímto pantvím...co to povídám, zemí! Jenže je...
