HOLY SINNER/ taekook

14. are you begging me for more, or to stop?

Sklopil jsem pohled a podíval se nepatrně do strany, spatřil jsem jeho pravou ruku, kterou měl volně podél těla, ale překvapilo mě, že na sobě neměl kožený rukavice, jako běžně.
Byl s mým otcem, takže předpokládám, že měl svoje bezprsté rukavice, ale evidentně si je sundal a nezakryl si tak svoje černý výtvory, když šel za mnou.

Přemýšlel jsem, zda bych to měl brát pozitivně, očividně již neměl tendenci se přede mnou skrývat a hrát si na sofistikovaného muže, ale na druhou stranu bych mu vděk prokazovat neměl, ne potom všem.

,,Nad čím přemýšlíš, Taehyungie?" optá se.

V sekundě jsem se narovnal a svůj pohled upřel zase dopředu.
Neměl jsem potřebu s ním mluvit, nebál jsem se ho, ale byl zkrátka nejistý a necítil jsem se zcela uvolněně.

,,Nad ničím." odpovím.

Moc jsem nevěděl, jak se s ním mám teď bavit, zda jsem učinil správně, že jsem mlčel a nikomu o něm neřekl, nebo udělal velkou chybu, kterou bych měl napravit.
Bůh mi ovšem neukázal tu správnou cestu, žádal jsem ho o radu na koho se mám obrátit a objevil se tady on.
Absolutně netuším, zda to mám brát jako odpověď, že mi dává najevo, abych s ním komunikoval a dozvěděl se o něm víc, či to vzít jako varovný signál.

,,Já zrovna přemýšlel nad tím, jak by ti to zatraceně slušelo na té katedře, úplně nahý." vysloví.

Spěšně jsem se na něho podíval, když vyslovil tuhle větu, která byla opravdu nepatřičná a velice neslušná.

,,Jak se opovažujete vyslovit něco takového, pane Jeone? Vím, že nejste křesťan, ale prokažte prosím patřičnou úctu, když jste v kostele." odpovím.

Na rtech se mu rozlehl samolibý úsměv, který jsem neustál, takže jsem se podíval opět dopředu.
Kdybych se o něm nedozvěděl pravdu, tak by tahle slova nikdy nevyřknul, sice občas mluvil zvláštně, říkal věci, který bych si já nedovolil, ale nyní doopravdy překročil meze.

,,Tvrdíš, že tě Bůh miluje, v tom případě chce pro tebe jen to nejlepší, ne snad?"

Položil řečnickou otázku, která měla ovšem určitě zcela jiný význam.
Náhle se pohnul, objevil se za mnou a nepatrně jsem trhnul se svým tělem, když mi jednu svou ruku obmotal kolem pasu a ucítil jsem jeho dech na svém krku.

,,Proto jsme se poznali." dodá.

Pohnul se svou rukou, i přes teplou mikinu jsem kdyby cítil jeho dotek, který mi vystřeloval do těla divný pocit, který jsem nedokázal nikam zařadit.

Okamžitě jsem se mu vysmeknul, pravděpodobně ho nechtěně i lehce praštil loktem, ale nemínil jsem se mu omlouvat a ihned jsem se otočil, abych kolem něho mohl projít a opustit kostel.

,,Přestaň si už kurva hrát na svatouška, když nejsi." vysloví.

Zastavil jsem se, snad během vteřiny, v mém těle se opět objevil pocit hněvu a otočil jsem se jeho směrem.

,,Nemluvte se mnou takhle, pane Jeone."

To, že mluvil nevhodně již neberu jako něco podstatného, avšak ze mě dělal někoho, kdo nejsem a jeho výmysly, též domněnky mi opravdu nepřipadají v pořádku.
On si celou tu dobu hrál na někoho, kdo není, dělal ze sebe křesťana, přitom v sobě nenese ani špetku pokání.