Románek naruby

VIII.

Ráno jsem se vzbudila celá prokřehlá a rozlamana. Co se dalo taky čekat když jsem se včera celá namočila.
Šla jsem si dát horkou sprchu abych trochu rozmrzla.

"dobré ráno" pronesla jsem když jsem vylezla ze sprchy.
"jee dobré ráno, jak jste se vyspaly" zeptala se Sally
"jo dobrý, akorát vůbec nechápu jak můžete být po ránu tak plný energie" řekla Margot zatím co se snažila vstát z postele.
"Tak šup, jdeme, přijdeme pozdě..." začala jsem ale dokončila za mě Sally
"a dostaneme stejný trest jako ty a Rafael" uchychtla se
"pff nech toho, myslíš že jsem z toho nadšená?"
"no Rebecca by určitě byla"
"ale já nejsem Rebecca "
"holky nechte toho a pojdte" skočila nám do toho Margot.

Vyrazily jsme tedy svižně na snídani, a naštěstí jsme dorazily včas.
"hele co je dneska v plánu kromě toho tvého trestu?" zeptala se šeptem Sally
"vůbec nevím ale podle mě to bude říkat" a nemýlíla jsem se

"Takže dobré ráno všichni, dneska je na plánu několik věcí, dopoledne budeme na hřišti hrát basketbal a volejbal a po obědě půjdeme na koupališť. Jo a ještě jedna věc, nemyslete si, že jsem zapomněla, Dianu a Rafaela čeká večer plnění trestu" dokončila učitelka

"Tak to je teda fakt super" odfrkla jsem si při pomyšlení co mě dneska večer čeká.
"ale to bude dobrý, uvidis" snažila se mě uklidnit Margot
"nebude, budu s tím největším volem uklízet"
"ale prosímte, však je hezkej, nebo jako mě se nelíbí ale Rebecca by ti určitě záviděla" namitla Sally
"pff...me je nějaká Rebecca a Rafael ukradený, když mi teda nelezou na oči" otráveně jsem si kousla rohlíku.

Když jsme dosnídaly, šly jsme na pokoj asi tak na patnáct minut, se převléknout a tak. A pak už jsme mohli vyrazit hrát můj samozřejmě oblíbený sport, ve kterém jsem strašně dobrá a vůbec na mě nikdy nikdo neřval, že jsem koza blbá a že neumím hrát.
Holky nebyly tak otrávené jako já ale taky se netvářily úplně nadšeně.

Svítilo sluníčko a dělalo se větší teplo, jak půjdeme odpoledne na koupaliště tak už bude pořádný vedro.
Seběhly jsme malý travnatý kopeček a došly jsme ke dvou hřištim, jedno s pískem a jedno bez. Za hřišti byl les, ve kterém jsme hráli předešlou noc bojovku.

"Takže já vás rozdelim" uslyšela jsem slova od dalšího člověka co mi příšerně leze na nervy. Tohohle zrzka brzo něčím přetáhnu.
"co vy? taky hrajete?" zeptal se
"jojo" odvětila vesele Sally, fakt nechápu jak dokáže být vždycky tak optimistická.
Zrzek začal rozdělovat na čtyři týmy, dva budou hrát volejbal proti sobě a ty další dva basketbal. A pak se to prostřídá.

Modlila jsem se abych nebyla v týmu s Rafaelem, fakt to poslední o co teď stojím, je aby na mě někdo řval, jak tupá jsem.

Yes, nejsem z Rafaelem, úplně se mi oddechlo, ale zas tak růžový to nebylo Sally a Margot skončily každá v jiném týmu.

Najednou jsem uslyšela jekot, otocila jsem se co se děje, a čekala jsem co se komu stalo.
To by však nesměla existovat Rebecca, která s jekotem, ne však bolestným ale radostným, běžela k týmu kde byl Rafael.
Všimla jsem si, jak protočil panenky.
Musela jsem se škodlivě usmát.
Rafael pohled zachytil a zašklebil se.

Týmy byly rozdělené a hra mohla začít. Jako první jsem hrála volejbal. Těžko říct co je horší.

Ze začátku se mi dařilo ale pak přišla řada na mě abych podávala. Samozřejmě co se dalo čekat se mi to nepovedlo, nedala jsem do toho dostatečnou silu aby míč, který sice letěl správným směrem, doletěl na pole protihráčů.
Uviděla jsem posměšný úšklebek Rafaela.
"dobrý, zkus to znova" řekl jeden blondak se zelenýma očima, konečně, někdo kdo je mi sympatický.
Vzala jsem míč a snažila se do něj dát tu největší silu co jsem měla, při tom jsem se dívala na ten protivný šklebící se obličej.
A vida, povedlo se. Hra pokračovala. Vítězoslavně jsem se zašklebila na Rafaela.
"vidíš, dobrý, a neškleb se tak, nesluší ti to" řekl blondak, celá jsem zčervenala tohle jsem nečekala, ale využila jsem situace.
"hele, promiň, ale jak se jmenuješ?"
"Adrian, ty?" no to snad ne, to je ten blondak co seděl vedle Rafaela
"ehm...jo Diana"
Chtěla jsem se ještě na něco zeptat ale musela jsem chytal míč.
Když jsem se míče zbavila, zamyslela jsem se. Má taky takovou povahu jako Rafael?

Z myšlení mě vtrhla rána do hlavy. Taková až se mi z toho zatmělo před očima. Když jsem se rozkoukala, zjistila jsem, že se nademnou sklání Adrian a přidávali se další lidi. Očividně jsem si z toho musela sednou na zem.
"ukaž dobrý?" zeptal se Adrian "ne počkej, teče ti krev z nosu" rychle dodal když jsem si začala sahat na nos. No bezva, přijala jsem nabízenou ruku a zvedla se. koukala jsem kdo to hodil...ani mě to nepřekvapuje...To si vypijes, holčičko
Tak jak řekl tak udělal, ale tohle fakt přehnal. Zase ten jeho debilní škleb. Chytla jsem se za nos a namířila jsem si to k nám na pokoj, neodpustila jsem si ukázat neslušné gesto. Uslyšela jsem smích, ale nehodlala jsem se otáčet, teď jsem musela zastavit krvácení a zjistit jestli není zlomený.
Co jsem si prohmatala, tak se nezdál být tak snad dobrý. Teď už jenom aby mě nechytla učitelka, to je to poslední co teď chci.

Uff...povedlo se mi nepozorovaně dorazit na pokoj. Vešla jsem do koupelny a začala se zastavováním krve.