Románek naruby

I.

Znuděně jsem se koukala z okna na nekonečně ubyhajici krajinu. Jeli jsme už si tři hodiny a moje zadnice začala dosti trpět. Ségra si s někým psala, táta řídil a máma si listovala v časopise. No, že se jí neudělá blbě. Mě stačilo otevřít mobil a přepnout písničku a už jsem myslela že se pobleju.
"Už jenom dvacet minut" zahlásila mamka.
No konečně, nový domov a za týden nová škola, takže i nový lidi, kamarádi a nepřátelé. Nevím proč to rodiče udělali ale vysvětluji si to tím, že prarodiče z maminy strany žijí poblíž.

Konečně auto zastavilo. Uviděla jsem krásný dům s balkóny, zahradou a... Bazénem!?
No tak moment, jestli je tu bazén tak já od tud nevylezu.

"Vem taky něco, vždyť máš jenom jednu tašku" zakřičela jsem na ségru, která si to kráčela s jedinou taškou přehozenou přes rameno.
"Nech ji, je mladší, nemá tolik síly, tobě to jenom prospěje" křikla na mě máma, její klasická slova. Někdy mě fakt sere, no někdy, skoro furt ale to je jedno.
Takže jsem skoro všechno odnosila já. Stěhovací auto přijede až za hodinu takže si půjdu najít pokoj.

Moc na výběr nebylo, protože ti co nic nenesly si mohli samozřejmě vybrat. Ale s tím co na mě zbylo jsem byla spokojená. Takový střední pokoj, se širokou postelí, skříní, stolem, nějakym křesílkem a malým balkónkem. No stěžovat si nemůžu. V pokoji jsem měla spoustu světla, díky balkonu.
Rozhodla jsem si vybalit. Naskádala jsem si oblečení do skříně a kosmetiku do toaletního stolku. Zbytek přijede až ve stěhováním autě.
Vyšla jsem z pokoje a šla se přijít po novém domě.

Dole v přízemí byla kuchyň a obývací pokoj, v prvním patře pokoj mě, ségry, mámy a táty. Taky pak dva záchody. Ve druhém patře byli dvě koupelny a pokoj pro hosty. Sebehla jsem schody a vyběhla na zahradu. Ještě jsem zaslechla jak na mě táta volá ať tolik nedupu. Jenom jsem protocila oči, klasika. Na zahradě byl opravdu bazén. To snad není možný. A taky altánek. No asi přehodnocuju můj názor že to tu bude příšerný.

Přijelo stěhovací auto, naštěstí nám to nanosili do domu a pak už jenom vybalit a dekorovat. To miluju.
Můj pokoj to potřeboval.
"Večeře!" Zakřičela máma z kuchyně.
Radši jsem rychle sebehla schody aby jsem se zbytečně nepohádala. Večeře by proběhla v klidu a tichu kdyby máma nezačala o emailu ze školy.

"Psali z tvojí školy"
"Ze který?" Ironicky jsem se zeptala
"Z ty nový, a nebuď hubata. Jde o školní výlet tak abych tě tam pustila" protocila jsem nad tím oči, já tak stojím o výlet.
"Odjezd je hned první den školy a je to na týden, prej do nějaké lokace s lesy, rybníkem a řekou, takže krásná příroda. Přišlo mi to dobré, že se poznáš se svými novými spolužáky a taky bude obdivovat přírodu, no takže jsem napsala, že pojedeš."

"Co?! Já tam ale nechci" začala jsem zoufale protestovat.
"Už je to zaplacený, takže budeš muset. Po večeři si bez zabalit" dodala a dále se věnovala jídlu.

Proč k sakru já?! Nestojím o nějaký nový lidi a ani lesy a vubec. Stojím jenom o to aby mě chvíli nechali na pokoji.
V klidu jsem se najedla. Měla jsem chladný pohled, nebudu se přece vztekat jako malá holka.
"Nemusíš nás zabíjet pohledem" okomentoval to táta. Byla jsem si moc dobře vědoma toho pohledu, měla jsem ho takový odjakživa. Měla jsem ho i když jsem ráno vylezla z postele nevyspalá.
Odnesla jsem talíř do myčky a odešla si zabalit.

Po hodině jsem to měla hotové. Snad jsem na nic nezapomněla, hlavně plavky abych se nekoupala nahá.
Bylo už pozdě. Šla jsem vyzkoušet novou koupelnu. Jedna byla s vanou a druhá se sprchou. Zaplula jsem do ty se sprchou.

Po večerní hygieně jsem sebou plácla na postel. Věděla jsem že neusnu, musela jsem pořád myslet na to jaká bude škola a výlet. Vstala jsem a došla si pro notebook, rozhodla jsem si pustit horor.
Miluju horory, nebojím se u nich, pomáhají mi se odreagovat a myslet na něco jiného. Ještě sluchátka. Problém byl že jsem strávila asi čtvrt hodiny hledáním jaký horor si pustím.
Něco jsem rychle rozklikla abych se aspoň na něco koukla.