The only gay class

34.

Pov Adam:

Po tom domluveném tancování Rozky s Krysákem jsem odešel z pokoje. Bylo mi to teda jedno. Nebo možná nebylo, sám nevím, ale být jsem tam už nechtěl. Vpodstatě šlo jen o dohazování a to já fakt nepotřebuju.

,,Adame?" Už jsem byl na schodech do našeho patra, když na mě zavolal Krysák. Chtě nechtě jsem se trochu pousmál, než jsem si vzpomněl na něho s Rozkou a úsměv se mi z tváře vytratil. Nenáviděl jsem to, ale jak přestat? Zastavil jsem se na schodech a nasadil neutrální výraz.

,,Co je?" Vyšlo ze mě. ,,Proč si odešel? Opli je teď ve skříni s Adélou." Trochu se pousmál a i já jsem se neubránil. ,,To se má." Dlouho jsme se s nim o Adéle nebavili, ale nejspíš se nic nezměnilo. Oplimu jsme všichni fandili, i když jsme nevěděli co přesně se mu na ní líbí a jak je to vážný. ,,No a proč si odešel?" Zopakoval svou první otázku.

Nervózně jsem se kousl do rtu a přitom jsem si pořád namlouval, že nervózní nejsem. ,,Už mně to přišlo nudný. Furt dokola to samý." Což byla taky trochu pravda. ,,Zrovna mi domlouvali rande. To ti přišlo nudný?" Vypadal trochu ublíženě. Je fakt, že jako kámošovi by mě to asi trochu zajímat mělo. Nějakou dobu jsem nevěděl co na to odpovědět.

,,Ne to ne." Nějak jsem pořád nedokázal nic vymyslet. Podíval se mi do očí a nejspíš v nich hledal nějakou odpověď. Nevydržel jsem ten kontakt dlouho a musel jsem uhnout.

V tu chvíli popošel o krok blíž a políbil mě. Hlava mi málem vybuchla z toho překvapení. Chvíli jsem v polibku zůstal ať už z překvapení, nebo protože jsem to prostě nechtěl přerušit. Samozřejmě jsem ale věřil první možnosti.

,,Co to děláš?" Podařilo se mi nakonec se vymanit. Vypadal zmateně. ,,Co? Já myslel..." zarazil se uprostřed věty. ,,NE." Řekl jsem důrazně až s posměchem. Cítil jsem divnej tlak a udělalo se mi trochu nevolno. Já to věděl. To, že je mi blbě znamená, že se mi nelíbí. Musí to tak být. A ten tlak byl důkazem nepříjemnosti.

Oba jsme stáli naproti sobě a ani jeden nic neřekl. Otočil jsem se a šel do mýho pokoje. Neměl jsem co říct. Myslel jsem, že teď budu šťastnej ale ten pocit nepřicházel. ,,Adame počkej." Volal na mě Krysák, ale já nezastavil. Ani mě nepronásledoval. Došel jsem k našemu pokoji a chtěl vejít.

Když jsem ale pootevřel dveře viděl jsem na Pavlové posteli jeho s Jonášem jak se líbají. Překvapeně se na mě podívali. ,,Jsou snad všichni teplí?" Pronesl jsem nahlas a podrážděně napůl k nim, napůl sám k sobě a zavřel dveře. Nevěděl jsem kam jít, abych zas nepotkal Krysáka a ani do mého pokoje se mi fakt nechtělo. Jen jsem slyšel jak si ti dva zase pustili film.

Pov Stašek:

Než se vrátil Opli ze skříně, byl jsem dost nervózní. Měli tam být na můj vkus dlouho a vim jak to měl s Adélou už před tim. A v tak malym prostoru sami a ve tmě spolu mohli probrat celkem cokoliv. A ne jen něco slovně probrat, děsila mě i tato varianta.

Poslední dobou jsme se dost sblížili a konečně to vypadá, že zas jsme nejlepší kámoši a někdy si říkám, že to třeba má šanci zajít i dál. Dost se ale bojím to téma vytáhnout. Nemůžu to pokazit mezi náma. Už takhle se spolu z nějakýho důvodu nebaví Adam s Krysákem i když tam je to jednostranný. Možná si Kiki něco začal s Jolanou, napadlo mě.

Konečně Opli vyšel ze skříně. Okamžitě jsem ho kontroloval. Mikinu měl na sobě, vlasy nerozcuchaný a na rtech neměl žádný lesk. Podíval jsem se na Adélu. Ani ona nevypadala rozcuchaně a lesk měla určitě.

Opli došel ke mně a chvíli se zase přidal do hry. Teď už všem ale došly nápady a byla to fakt už nuda. Zrovna začali přemlouvat Rózku ať udělá stojku. ,,Hele pudeš se mnou na chodbu? Něco ti musim říct." Kývl jsem a následoval ho.

Je možné, že myslí to, co já? Zavřeli jsme za sebou dveře a sešli pár schodů. ,,No neříká se mi to úplně jednoduše. Hlavně nechci, aby se to mezi náma pokazilo." Začal překvapivě hned jak jsme došli dostatečně daleko.

,,Myslím, že vím co chceš říct." Přerušil jsem ho. ,,Opravdu?" Vypadal zaskočeně. ,,Jo jde to trochu vidět, když se nad tím zamyslím." Teď vypadal skoro vyděšeně a podíval se do okna po své pravé straně na svůj odraz. ,,Ale ne neboj to vidím jenom já. A i kdybych to rád řešil tak nevím jestli jsem připravenej. Možná bych radši chvilku počkal. Asi je ti jasný, že to neni tak lehký přiznat."

Vyděšenost ho opustila a nasadil nechápavý výraz. Že bych se přece jen spletl a on chtěl říct něco jiného? Ale jak je to možné, vždyť dával snad všechny náznaky. Naštěstí se mu hned vzápětí objevilo pochopení a pak znovu překvapení. To jsou fotbalisti fakt až takhle marní? Do čeho to jdu?

,,Jo aha. Jasné." Usmíval se a i já začal. Vypadalo to, že jsme se fakt pochopili. Že z toho možná něco bude. Byl jsem nadšený. Zeshora se ozvala nějaká rána. ,,Půjdem zpátky?" Zeptal jsem se ho a on kývl.

Pov Jolča Š:

Celý náš pokoj šel za holkama hrát flašku a podobný hry, protože to byl poslední den kdy se dalo něco takového vymyslet. Všem nám to dost uteklo, ale nevím jak moc se mi tu líbilo. Adam se se mnou rozešel a pořád mi to bylo líto, ale díky Elen se cítím mnohem líp a celá ta věc mi nepřipadá tak vážná. Jako by se stala už dávno.

Právě Krysák navrhl ať jde Opli s Adélou do skříně a všichni to nakonec podpořili. Adéla mi říkala o tom odmítnutí, ale i tak jsem ji tam posílala taky, za což jsem si vysloužila dost vražednej pohled. Když o něm mluvila nějak mi totiž nepřipadalo, že ho opravdu necrushuje ani trošičku a tohle byla dobrá příležitost jak zjistit, jestli je to pravda.

Po pár minutách co tam s ním byla, jsem ji chtěla napsat jak to jde, ale zjistila jsem, že nemám telefon. ,,Půjdu si pro mobil, hned se vrátím." Řekla jsem Elen a ta kývla. Pár lidí kolem se podívalo jak jdu pryč, ale hned se zase soustředilo na hru. V pokoji jsem se chvíli rozhlížela a přemýšlela kde jsem ho nechala.

Nakonec jsem ho našla na Eleniné nabíječce, protože jsem odpoledne seděla na její posteli, když jsme se bavily. Zaslechla jsem zaťukání na dveře. Napadlo mě, že je to právě Elen, ale ta by asi neklepala. Ale třeba jo kdo ví. Otevřela jsem dveře a Elen to opravdu nebyla.

,,Adame? Co tu děláš?" Zeptala jsem se překvapeně. Na chodbě nikdo jinej nestál. Adam vypadal bledě a postrádal obvyklé pobavení v očích. ,,Ahoj Joli." Pozdravil mě. S pokračováním si dal na čas. Vypadal jinak než jindy. Okamžitě mě napadlo, že se změnil a čekala jsem co z něj vypadne.

,,Hele chtěl jsem se ti emm omluvit, že jsem se k tobě nechoval tak, jak jsem asi měl." Tím mě uvedl do šoku. Vážně se mi omluvil? Třeba mě fakt měl rád. ,,Díky. Občas to fakt bylo na nic no." Odpověděla jsem když mě šok přešel.

,,Chtěl jsem se zeptat jestli bys mi dala druhou šanci." A byl tu zase další. ,,Ty bys se mnou chtěl zase chodit?" Nevěřícně jsem na něj koukala. ,,Jo." Kývl po chvíli. V ten moment jsem si vzpomněla na Elen. Jak se mě ptala jestli bych s ním chodila, kdyby znovu chtěl. A já řekla, že asi ne.

,,Tak jo." Usmála jsem se na něj. ,,Ale musíme to trochu vylepšit." Dodala jsem ještě a objala ho. Vypadá, že se fakt změnil. Vím co jsem říkala, ale chci mu dát druhou šanci.

Čauky mňauky čmucháčci

Už jsme tady znovu zas
Na rozloučení přišel čas
Pokud se vam líbil, tento příběh krásný
Dejte lajk a odběr a ještě hodně lásky
Jen abyste věděli 85
Sejdeme se v neděli, v sedum na oběd
Nebude tam vývar z hlíny, to se nebojte
Máme vás rádi cringolíni a hezky se navoňte.

Uwu Autor adidas alias fantomas