catch me if you can

2.

,,dobrý večer, co by jste si dali?" usmívala jsem se na postarší pár.
,,dobrý večer, pouze dvě cappuccina" opětoval mi úsměv pán, který si zrovna sundaval svůj baret
,,jistě, hned vám to přinesu" jak jsem řekla tak jsem taky udělala, po tom co jsem udělala obě objednané kávy, odnesla jsem je na stoleček k páru a s úsměvem se odebrala zpět za pult.
Za dvě hodinky mi měla končit směna, abych byla upřímná dost už jsem se těšila domů.
,,zdravím" zazubil se právě přicházející mladík.
nikdy jsem nevěřila na lásku na první pohled, ale spíš na zaujmutí. A z tohohle mladíka jsem nemohla spustit oči, byl zajímavý
,,omlouvám se, dobrý večer, jaké je vaše přání" optala jsem se, když jsem odtrhla svůj pohled od jeho osoby
,,v pořádku" uchechtl se ,,co chutná vám, nějaké doporučení?"
,,já mám ráda latté s karamelovou příchutí, šlehačkou a na ní nasekané ořechy" zazubila jsem se na mladíka
,,tak přesně to si dám, posadím se sem k vám, aby jste nemusela zbytečně nikam chodit, určitě už toho máte dost" usmál se, až se mu udělaly dolíčky ve tvářích a usadil se k pultu na barovou židličku
,,jak se jmenujete?" zeptal se po chvilce
,,Cassiopeia vy?" na chvilku jsem se na něj otočila a pak se dále věnovala přípravě kávy
,,já jsem Josh, myslím že bychom si teď mohli tykat, je pro mě hrozně zvláštní vykat někomu stejně starýmu jako jsem já" zazubil se a prohrábl si své vlasy
,,ano jistě" usmála jsem se a položila před něj jeho kávu
,,děkuji, je vážně výborná" řekl hned po tom co se napil
,,jsem moc ráda že ti chutná" pousmála jsem se
,,takže Cassiopeio, nemyslím si že jsem tě tu někdy předtím viděl a to sem chodím poslední rok pravidelně" začal když dopil svou kávu
,,pracovala jsem tu od svých šestnácti, pak jsem si dala dva roky pauzu" zamumlala jsem při přípravě další objednávky

———————

,,takže ty jsi byla dva roky v New Yorku?" koukl na mě Josh, když jsme se procházeli po nábřeží
,,ano, plnila jsem mámě nesplněná přání" zamumlala jsem a pohlédla na hvězdy co se třpytily nad našimi hlavami
,,taky jsem tam byl, bylo to skvělý, ale stejně se vždycky s radostí vracím" vydechl a usadil se na lavičku a já zaujmula místo vedle něj
,,to rozhodně ano, vždy mi přišlo jako klišé, když mi máma říkávala, že nejdůležitější v životě je vracet se s láskou domu, že pokud to nechápu  teď, pochopím to až budu mimo domov delší dobu, a až pak pochopím slova, všude dobře do nejlíp" zamumlala jsem a prohrábla si vlasy
,,tvoje máma musí být skvělá" usmál se a u toho se na mě koukal
,,byla skvělá" pousmála jsem se
,,já se moc omlouvám, nedošlo mi to.." omluvně mě pohladil po rameni
,,to je v pořádku, je to už nějaká doba" prohrábla jsem si vlasy
,,hrozně mi chyběl tenhle výhled, podívej jaká je to nádhera, jsme tu jen my dva, ničím nerušeni, stačí se jen zaposlouchat do zvuků moře" změnila jsem téma, když se mi naskytl pohled na Operní dům
,,máš naprostou pravdu" vydechl těsně za mnou, kam se postavil hned po tom co jsem se zastavila...