Zůstaň / Stein27

"Šťastný nový rok"

,,Tak jsem tady." kuňkla jsem a sedla si do křesla naproti jejímu stolu.

,,Lauro... Chtěla bych s tebou něco probrat." začala.

,,Už se to nestane, přísahám. Zapomněla jsem si dát mobil na nabíječku a měla jsem na něm nastavený budík, ale jak se vybil, tak mi nezvolil. Hlavně mě nevyhazuj. Ještě jednou se moc omlouvám." vychrlila jsem na ni.

,,To jsem na mysli neměla, ale byla bych ráda, kdyby se to neopakovalo." posunula si brýle až ke kořeni nosu.

,,Aha? A o co teda jde, když ne o tohle?" zeptala jsem se.

,,Víš, už delší dobu pozoruji tvé chování a přijde mi, že tě něco trápí."

,,Hosti něco říkali? Protože mi nepřijde, že jsem na ně protivná."

,,Ne ne, hosté tě mají rádi a za ty roky, co tu pracuješ, jsem na tebe neslyšela jedinou stížnost a když přehlédnu občasné pozdní příchody do práce, jsi ukázkový zaměstnanec." pousmála se.

,,Děkuju." úsměv jsem ji oplatila.

,,Chtěla jsem jen říct, že mi přijde, že nejsi ve své kůži. Tak jsem se tě chtěla zeptat, jestli se něco neděje?" zeptala se. Já na ni koukala s otevřenou pusou.

,,Neděje se nic, jen náročný období." mykla jsem rameny.

,,Dobře, já to z tebe páčit nebudu. Ale kdyby sis chtěla o něčem popovídat, tak jsem tady pro tebe."

,,Beru na vědomí. A jestli je to všechno, půjdu pomáhat ostatním, abych si odpracovala ten pozdní příchod." odvětila jsem a zmizela ve dveřích.

    Dobrý, nepřišla jsem o práci. Špatný, Martina něco tuší. Ve podstatě má pravdu, v posledních měsících mi vážně není dobře. Fyzicky jsem zdravá jako rybka, ale co se týče mé psychiky, to už je složitější. Od rozchodu s Lukášem to jde se mnou od desíti k pěti. Naštěstí to ještě nedošlo tak daleko, že bych začala pít nebo brát nějaké drogy.

    Jediný koho tady v Praze mám a pomáhá mi, je Toby. Je to můj jediný kamarád, který tu je se mnou od té doby, co jsem se sem přestěhovala. Jsem opravdu ráda, že ho mám. Pomohl mi nespočetněkrát, ať už se jednalo o krytí v práci, když jsem zase přišla pozdě nebo o dny, kdy jsem byla na dně. Toby je něco jako můj anděl strážný. Co si budem, být mým andělem strážným musí být docela makačka.

,,Tak co chtěla?" vyrušil mě Tobyho hlas.

,,Práci pořád mám." oddechla jsem si.

,,A proč si tě teda zavolala?" vyzvídal dál.

,,Chtěla vědět, jestli je všechno v pořádku. Jestli se něco neděje."

,,A cos jí řekla?"

,,Jen to, že teď bylo náročný období."

,,Tak to jo. No a proč jsi přišla pozdě? Zdržel tě snad nějaký sexy milenec?" pošťouchl mě. Za to si vysloužil bouchnutí do ramene.

,,Žádný sexy milenec. Vybitej mobil."

,,Heej, to bolelo." postěžoval si.

,,Nemáš rejpat." zazubila jsem se.

    Zbytek mojí směny probíhal celkem v klidu. Nikdo neudělal scénu a všechno šlo jako po másle.

    V sedm jsem dorazila domů a rovnou si šla připravit večeři. Co si budem, moc jsem toho dnes nejedla. Přitom jsem si pustila písničky.

    Po uvaření míchaných vajíček jsem si šla sednout na balkón. I když je pořád zima, moje celoroční rutina se neruší. Každý večer tu sedím, pozoruji oblohu a přemýšlím o životě. Jen já a moje myšlenky.

    Bohužel mi tohle moc nedělá dobře. Moje myšlenky mě ničí, ale po těch letech jsem si v tom našla své zázemí.

    Proč? Protože v tomhle světě jsem jen a jen já a nikdo jiný. Nikdo mi do toho nemluví a já mám alespoň v tomhle trochu klid.

    Tak tohle jsem já. Laura Veselá. I když moc veselá nejsem. Spíš naopak. Trochu ironie, co? Žiji ve svém malém bytečku v Praze. S rodiči už nebydlím plus mínus pět let. Hned po maturitě jsem utekla do velkoměsta, protože jsem chtěla vypadnout z té vesnice, kde jsem žila. Ne proto, že bych se s rodiči nějak pohádala, ale spíš proto, že jsem chtěla mít prostě už vlastní život. Bohužel jsem narazila na nesprávného člověka, kvůli kterému jsem teď taková, jaká jsem. Ale naštěstí tu byl Toby. Ten mi otevřel oči a já to s Lukášem po čtyřech letech ukončila. Říkal mi celé čtyři roky, že mi Lukáš jen ublíží, ale já ho neposlouchala. Měla jsem nasazené růžové brýle. Až minulý rok v březnu jsem se vzpamatovala. Nebýt Tobyho, možná ještě teď bych byla s Lukášem.

-----------------------------------------------------------------
    Vítám vás u dalšího příběhu. Původně  
    jsem myslela, že první kapitolu vydám
      až prvního, aby to bylo tematicky k
    novému roku, ale jak vidíte, nemohla  
   jsem to vydržet. Tak snad se vám první
                       kapitola líbí.<3