TEMNOTA

6

,,Vypadněte, obě. Tohle je moje místo."

Elisabeth rázem promluvila. ,,Máš nějaký problém, Raddle?"

,,Jo a ten problém jsi ty. Běžte pryč." Mluvil rázně, všechny myšlenky měl poctivě urovnané.

Obě přítelkyně se nakonec přecejen zvedly a posadili se na místo vedlejší. Lisbeth se ke své kamarádce skoro ihned nahla a pošeptala jí slova. ,,Nezapomeň na to, co jsem ti říkala."

To už ale vstoupil profesor a oni museli znovu zmlknout.

,,Příští hodinou počínaje vám začínají zkoušky přemysťování s bystrozory. Proto prosím nezapomínejte, že teoretická část je stejně důležitá, jako ta praktická."

Tom si prohrábl vlasy a otevřel knihu na rozečtené stránce.

,,Pane Raddle, proč prosím nemáte nachystané pomůcky a místo toho si čtete knihu?"

,,Často opakujete, že máme zaznamenávat to důležité, vaše slova k tomu ale nepatří." Odsekl a podíval se na něj.

,,Dnes v pět hodin vás zde očekávám pane Raddle."

Pouze si odfrkl a stočil svůj pohled zpět do knihy. Až do konce hodiny si ho profesor již nevšímal a on se také neobtěžoval svazek zavřít.

Aurelia si jen říkala, jakou pravdu měla její kamarádka.

,,Reli HA! Já ti to říkala! Mají mezi sebou určitě nějaké spory, pochybuji, že by jakýkoliv souboj Brumbál prohrál. Tom má sice vždy poslední slovo, ale přecejen profesorovi je tak osm set."

,,Já ti nevím, nechci už to řešit."

,,Počkej ještě. Ty teda hledáš v knihovně s Fleamontem?"

,,Jo alespoň předtím. Sice mě Raddle irituje a bylo by lepší, kdyby tady nebyl, ale nechci aby se kvůli tomu něco někomu stalo." Všechny myšlenky měla rozlítané víc, než kdokoliv jiný.

,,Seženu Fleamonta a sejdeme se za hodinu v knihovně."

,,Počkej, ale musíme zajistit, aby tam nebyl ON."

,,Zajdu za svou sestrou- Walburgou a donutím ji, aby zabavila Toma. Sice ji rodiče zasnoubili s Blackem, myslím, že s tím ale problém mít nebude." Nenechala se odradit.

,,Tak dobře." Objala ji. ,,Musím ještě za Euphemií, budu ale na místě včas." Odběhla tedy a po cestě si ještě přehrávala rozhovor.

*
Tom Raddle již v tu dobu ale seděl v knihovně s omezeným přístupem a opíral se o její stěnu. Bylo mu jasné, že hned dnes bude Potter zase v knihovně a ostatní mu pomohou, na něj něco vyhrabat. Bylo mu to ale jedno, věděl totiž, že se snaží najít jeho rodokmen. To z jeho vlastní zkušenosti bylo nemožné. Pomalu tedy otáčel stránky knihy a občas se díval na hodinky, protože ať se mu chtělo nebo ne, na školní trest dojít musel.

Někdy chvíli před pátou hodinou se tedy rozešel do profesorovi kanceláře. Když zaklepal, věděl že jde pozdě. Nějakou hlubší váhu tomu, ale nedával.

,,Dále." Ozval se hlas z kanceláře.

Sotva ale Tom vešel dovnitř, začal mu kázat. ,,Pane Raddle, to nejste schopen přijít ani na školní trest včas?"

,,Profesore, jestli jste to ještě nezaregistroval, jediné místo kam chodím pozdě jsou vaše školní tresty."

Hned takto zhurta pocítil Albus Brumbál nával hněvu. Mudlorozený syn, jak ho často neprávem označoval ho totiž nepříjemně iritoval. Poprvé a podruhé vydechl, než promluvil. ,,Posaďte se pane Raddle, váš úkol bude pětsetkrát napsat větu Nemám být drzý na ostatní a to bez pomoci kouzel."

Tom tedy vzal do rukou pergamen s brkem a velmi elegantním písmem ho plnil.

~
Mezitím co si sedmnáctiletý zmiozel odpykával svůj trest, studenti Nebelvíru společně diskutovali v knihovně.

,,Lisbeth neměla ho zaměstnat tvá sestra?" Začala Aurelia, když se její nepřítel vynořil z koutu a povýšeně odešel ven.

,,Asi se něco zkazilo." Pokrčila rameny. ,,Kdyby mu na tom záleželo, už by nás uškrtil.

,,Nebo jen ví, že je to zbytečné." Prohlásil k dívkám Fleamont.

,,Jak to myslíš?" Zeptali se zároveň.

,,Přece tady tráví tolik času, že už by musel něco najít. Několikrát jsem ho viděl přímo tady sedět, takže ani on nemůže vědět jaký je jeho původ. Přece pochází ze sirotčince, ne?"

,,Jsou to klepy Fleme." Prohlásila Euphemia, která právě vešla.

Zamračil se na ni. ,,Jak to můžeš vědět?"

Dala mu pusu na tvář. ,,Chodím s ním na kolej Fleamonte. Ze sirotčince asi je, to jo. On má ale takový magický potenciál, že prostě mudla být nemůže. Navíc víte přece, jak moc mudly nesnáší."

,,To mi chceš rovnou říct, že je to syn Zmiozela?!"

,,Nemusí to být rovnou syn..." Odporovala.

,,Kde je rodokmen Salazara?" Ptala se Elisabeth.

,,Žádný neexistuje." Odpověděla jí Euphemia.

,,Já ho seženu, že mě to nenapadlo dříve." Po dlouhé době promluvila Aurelia.

,,Jak to myslíš?"

,,Jsem vzdálený potomek Nebelvíra, myslím... že jeden výtisk máme na sídle."

,,Reli to jsi mi to jako tajila?!"

,,Ne. To nemůžete nikomu říct, nikdo. Na vánoční prázdniny jedu domů a do toho rodokmenu se tajně podívám. Víte moje matka žije tak před sto lety, ke knihám bych se neměla ani dostat, jediné co bych měla dělat je tak možná vyšívání."

Elisabeth vyprskla smíchy a dala jí ruku na rameno. ,,Tvé tajemství je odteď skryté hluboko ve mně."

,,Fleme musíme už jít, copak jsi zapomněl?"

,,Samozřejmě, že ne." Dal své přítelkyni pusu. ,,Mějte se." Hned tedy společně odešli.

,,Lisbeth proč by byl Brumbál na Raddleovi zasedlý?"

,,Nevím, zeptej se ho."

,,Sarkasmus ti nesluší."

,,A Tomovi taky ne. Je sladkej, hezkej-"

,,Pojď jdeme na kolej, nepotřebuji tolik podrobností."