TEMNOTA

4

První hodinu měl dějiny čar a kouzel, proto ji také vynechal, teď když měl lektvary na vyučování již musel.

,,Abraxi, co si myslíš o té Shirleyové?"

,,Je hezká, to jo. Vypadá ale až moc laskavě, z čehož vyplívá, že u ní nemáš jakoukoli šanci."

,,Tak se vsadíme. Pokud ji do týdne sbalíš, osobně se ti před celou kolejí přiznám, že jsem se líbal s Warrenovou. Pokud ji sbalím já, uděláš to zrovna tak."

,,Tak fajn, ale zakazuji ti jakékoli kouzla."

Tom se slabým úšklebkem stiskl jeho dlaň.

Ačkoliv šli pozdě, profesor v učebně ještě nebyl. Když konečně přišel, Toma ihned napadlo nejméně tucet nevhodných slov, kterými by ho popsal.

,,Pane Raddle, napište nám na tabuli postup bezesného spánku."

Tom s tichou poznámkou vstal, uchopil do rukou křídu a začal psát. Svůj pohled poté ještě mnohokrát stočil k Aurelii. Nečekal by, že už půjde na vyučování.

Byl konec hodiny, Horacio Křiklan kontroloval vzorky lektvarů. Když se mu pod ruce dostal ten Aureliin, na chvíli se odmlčel. ,,Pane Raddle, myslíte že by jste si našel čas, na to doučit něco z lektvarů slečnu Shirleyovou?"

Tom se na jeho slova zatvářil tak vyděšeně, že to snad ani nebylo možné. ,,Pane profesore, to nebude možné, jsem časově velmi vytížen."

,,Já myslím, že když máte čas, na to tahat se se svými spolužačkami, uděláte si čas i na slečnu Shirleyovou."

Většina žáků se rozesmála. Když Walburga viděla, že má Tom co dělat aby ho ihned neproklel, odvedla ho do prázdné učebny. Tom jí skoro okamžitě přimáčkl ji ke zdi a začal líbat. Jeho kamarádka polibky vřele oplácela. Trvalo dlouho, než se od sebe odtrhli.

,,Nehledáš v tomhle doufám nic závazného?"

,,Ani mě to nenapadlo."

Tom se poté podíval na hodinky a s letmým dotykem na její rty odešel. Jelikož byly lektvary jeho druhou a poslední hodinou, zastavil se v knihovně. Jeho zájem hned upoutala světlovlasá dívka, která seděla u okna.

,,Uděláš pro mě jednu laskavost."

,,A to jako proč?!"

,,Dlužíš mi to."

,,Co by to měla být ta tvoje laskavost?"

,,Zanedlouho sem přijde Abraxas Malfoy. Po tobě chci pouze to aby jsi mě políbila, až se tady objeví."

,,To snad nemyslíš vážně-"

,,Ty to pro mě moc ráda uděláš."

Po chvíli opravdu zahlédla Abraxase. Místo toho aby ale udělala oč Tom žádal, dala mu facku. Věděla, že teď udělala chybu, nijak toho ale nelitovala. Tom se jen otočil na patě a odešel za svým přítelem.

Ten se na něj velice efektivně šklebil, nečekal by, že někdy bude u toho, že někdo odmítne jeho kamaráda. ,,Tome, tu sázku zrušíme."

,,Dej mi s tím pokoj, kde se vůbec fláká Orion?"

Skoro okamžitě mu prudce odpověděl zmiňovaný. ,,Já narozdíl od tebe Tome, dělám na eseji do astronomie."

,,A já ji narozdíl od tebe Blacku mám už dávno hotovou." Poté vytrhl svému příteli pergamen z rukou. Přečíst jeden řádek z jeho práce, mu stačilo k tomu, aby vzal hůlku a zapálil ji.

,,SAKRA, VÍŠ JAK DLOUHO NA TOM PRACUJU?!"

,,Očividně moc dlouho ne, vzhledem k tomu jak tvá práce vypadala."

Mladý Malfoy již nezvládal zadržovat smích.

Tom poté vytáhl nový pergamen. ,,Vzhledem k tomu, že máš svou práci odevzdat dnes v noci, moc toho ještě nemáš." Když uviděl výraz v Orionově tváři, raději opustil knihovnu. Netušil kam jde, nohy jako by sami znaly cestu. To také způsobilo, že zanedlouho stál v dívčích umývárnách. Chtěl ihned odejít. Jeho pozornost ale upoutal odlišný kohoutek, se tvarem hada. Dal na něj ruku a promluvil. ,,Otevři sssse."
Když se stalo to o co žádal, vstoupil do tunelu. Na jeho konci se nacházelo, něco jako zámek, alespoň to mělo takový princip. Když přiložil svou ruku, vyřezaní hadi se začli pohybovat. Na konci toho procesu se dvířka otevřela a on vstoupil dovnitř. Věděl, že tohle bylo to co hledal, že tohle byla tajemná komnata.

Z temného kouta se poté vyplazil bazilišek.

Tolik hadího jazyku, kolik se mezi nimi vyměnilo se nikomu ani nechtělo psát, proto tu část vynecháme.

Tedy to zajímavé bylo, až když baziliškovi poručil aby napadl Andrewa Philipse, což byl jeden z těch méně významných studentů.

,,V žžžádném případě ho nezzzabíjej, pouze ho nech zzzzkamenět."

Poté, když ale odcházel a znovu sáhl na kohoutek, něco se stalo. Celou místnost ozářilo světlo a před ním se objevila kniha. Okamžitě ji vzal do rukou a vypadl pryč.

Když později svazek otevřel, byl značně rozčilen. Jednalo se totiž o rodokmen Salazara Zmiozela. Žádný neměl existovat, jelikož Salazarovi potomci žili v utajení. On ale v rukách měl jeho snad jediný výtisk. Úplně na konci stálo jeho jméno, což ho úplně odrovnalo.

U jeho matky bylo napsáno pouze její jméno a datum s místem narození. Nejraději by se tam okamžitě přemýstil, okolnosti mu to ale zakazovaly.