Život, který snad není můj

1. - Pohovor

Dnes je ten den, ten den kdy jdu na pohovor v kavárně jménem CatCoff (jestli vás napadne něco lepšího napište to do coms.) a jestli se to podaří budu tam i mít brigádu. Myslím si že by mi mohli dobře platit když budu dobře pracovat a když budu hodná a milá na zákazníky budu dostávat i dýško. 

Ok. Jdu dovnitř. Jdu se zeptat k tomu jejich pultu kam mám jít. ,,Eee. Dobrý den, mám tady mít pohovor na brigádu, tak kam mám jít?" Zeptala jsem se slušně, aby se na mě hned nějak nezlobila. ,,Pohovory jsou vzadu naproti šatnám nemůžete minout" Řekla celkem mladá slečna za pultem a já se na ní vděčně usmála. Ještě jsem jí slovně poděkovala a šla jsem tedy dozadu jak mi bylo řečeno. 

Šatnu jsem našla a naproti ní dveře, které měli vest na onen pohovor. Dveře nepůsobili nijak příjemně, spíš depresivně jako kdyby si už něco zažili. No. Přestanu okukovat dveře a vzchopím se na to, abych na ně zaklepala. Ozve se tlumené ,,Dále" tak vstoupím a uvidím paní. Asi to je ředitelka podniku, ale to je teď jedno, teď musím zapůsobit aby mě vzala do svojí kavárny.

Chvíli si povídáme o mé práci a o kavárně. ,,A proč se zajímáte o toto místo v mé kavárně, slečno?" zeptala se mě paní Smithová a ano řekla mi jak se jmenuje, jmenuje se Elizabeth Smith, takže Smithová. Jsem ráda že jí můžu říkat paní Smithová nebo Smith a nemusím jí říkat paní ředitelka Smith/ová. ,,Jsem ráda ve společnosti milích lidí což určitě vaši zákazníci jsou, a vždy jsem chtěla pracovat v kavárně je to pro zaměstnance určitě příjemné sem takhle ráno přijít." dokončila jsem svou až moc dlouhou větu kterou jsem si rozhodně nepřipravovala už půl měsíce. Paní Smith se nad mou větou pousmála a něco si zapsala ,,Tady toto mi prosím podepište aby bylo vše jasné" trochu jsem nechápala ale potom mi to došlo ,,Takže mě berete?!" zeptala jsem se plná dobré energie. ,,Ano, ano, potřebujeme tu někoho s tak dobrou energií jako jste vy. ,,Děkuju vám, moc jste mi pomohla paní Smith." Řekla jsem už víc klidná. ,,Ale to vy mě taky." Řekla ředitelka a postavila se že půjde, tak jsem se postavila taky, podala si s ní ruku a odešla.

Ou. nestihla jsem se představit, jsem Jira Caroll Meyer, jo, já vím dlouhé jméno ale mě se líbí. Sice když píšu písemku tak to jméno píšu o něco déle než ostatní, ale to je jedno ne? Já jsem si na to zvykla takže to už nikomu nevadí a jo, vadilo mi to. Přátelé mi říkají Ji-Ji ale nemám jich moc. Moji přátelé se jmenují Kate, to je holka která dokáže říct komukoli cokli co si o něm myslí a že jí žádná facka nezastraší to fakt ne no... další tu je Emma, ta toho moc nenamluví ale je super. Poslední tu je Erick, je strašně hezkej, ale nelíbí se mi, taky má holku. Mám i sestru jmenuje se Reachel a je doslova královna školy, je populární a má kluka jménem Cameron, mohla bych ho považovat za kamaráda, protože mě zdraví... no... po tom co jsem mu dala totálně doma do huby tak má respekt no... co je? naštval mě. Cam má svojí partu sexy kluků, je jich tam hodně, ale já jejich jména znám na zpaměť je tam teda Cameron, Ross, ten je v pohodě ale neví že někdo jménem Yira existuje, potom Mickey, ten je tak max. roztomilej ještě tam jsou Jake, Very, Dryam a jako poslední tu je Wesley. Wes je asi největší narcis ze všech a občas se na mě divně podívá, jako kdyby mi něco chtěl říct ale neřekne.

---------------------------------------------------------------------------------------

Tak tohle je první kapitola!

trochu kratší ale vydávám to brzo a dnes možná vyjde ještě další jestli to nějak dopadne no

užívejte si Vánoce a prosím napište mi jestli vám chybí můj první příběh, ne že bych ho smazala ale už nevydávám kapitoly...

A v záloze mám ještě něco... je to blbina ale jestli ji chcete tak zase napište do coms. díky