Love and fight

Přepadení hradu

Filipův panoš nám donesl snídani do komnaty. Společně jsme posnídali a poté mě Filip nechal v komnatě samotnou. Marry mi donesla šaty a pomohla mi se do nich obléct. Chtěla jsem toho vědět víc o království Jížních břehů a Filipově minulosti i jeho rodu. Jediné místo, kde jsem mohla najít informace, které jsem chtěla znát byla knihovna.

Vešla jsem do velké místnosti s knihami uložených v policích a začala hledat kroniku Filipova rodu. Mezi ostatními knihami vůbec nevyčnívala, ale i přesto jsem ji našla. Posadila jsem se s ní do křesla u okna a začala číst.

"Co to čteš?"zeptal se mě Filip sedící u stolu, který stál kousek ode mě. Nevšimla jsem si jeho přítomnosti dokud nepromluvil. Byl potichu jako myš a něco psal.

"Co to píšeš?"optala jsem se ho zvědavě. Položila jsem knihu na židli a šla k němu.

"Dopisy šlechticům ať připraví muže do války a přijedou ke dvoru. A navíc, neodpověděla jsi mi,"odpověděl a položil brk.

"O tvém rodu,"řekla jsem mu a sedla si na jeho klín. Přečetla jsem si dopis a řekla:"Ty jsi to myslel vážně?"

"Samozřejmě. Někteří šlechtici tu jsou a dali příkaz, aby se muži připravili do války, ale pár jich tu chybí. Po obědě se s nimi sejdu a projednám podrobnosti. Budu rád, když tam se mnou budeš."Nedokázala jsem uvěřit vlastním uším. Ještě před pár dny jsem byla vystrašená a sama a opustila své království, ale od té doby se všechno změnilo. Teď jsem chtěla získat zpět své království a zbavit ho Lorasovi nadvlády. Získala jsem spojence a on mi nabídl armádu. Neměl k tomu žádný důvod. Nebyla jsem jeho manželka, nepatřila do jeho rodu, byla jsem nikdo. Jen žena, se kterou dvakrát sdílel lože.

"Děkuji,"zašeptala jsem mu do ucha a políbila ho.

"Není za co. Jen to musím dopsat. Dřív než so oběda to hotové mít nebudu,"řekl a uchop opět brk. Zvedla jsem se z jeho klína a sedla si zpátky do křesla, kde jsem pokračovala ve čtení knihy a pozorovala Filipa při práci.

Po obědě jsme se šli projít do zahrady. Najednou začaly zvonit zvony na poplach. Přiběhl k nám Filipův panoš a řekl:"Můj pane, hrad byl napaden. v pravém křídle a ve stáji vypukl požár."

"Kdo to má na svědomí,"rozkřikl se naštvaně Filip s zamířil směrem k průchodu vedoucího na nádvoří. Chytil mě za ruku a vedl mě sebou.

"Netuším, můj pane. Štolba říká, že viděl deset až dvacet mužů s pochodněmi mířících do hradu,"odpověděl mu panoš. Došli jsme k průchodu a já uviděla plameny šlehající ze stáje.

"Můj kůň,"vyhrkla jsem ze sebe a chtěla se rozběhnout pro Bleska, ale Filip mě nepustil.

"Jano je to jenom kůň,"řekl Filip a snažil se mě dostat, co nejdál od plamenů.

"Není to ledajaký kůň. Je to můj lůň. Vůdce divokých koní a pslední dárek od otce,"rozlobila jsem se na něj.

"Dobře. Najdu ho a postarám se o něj. Jano teď najdi moji matku a zamkněte se v její komnatě. Až bude po všem přijdu pro tebe,"rozkázal mi.

"Ale co ty a Blesk,"namítla jsem. Filip vytáhnul meč z pochvy a odstrčil mě ke schodům do hradu.

"Alane, najdi lorda Montera a řekni mu ať prohledá pravé křídlo se svými muži a služebnictvu ať uhasí oheň,"rozkázal Filip panošovi. Poté se obrátil ke mě a řekl:"Jano, běž. Slibuji, že se tam pro tebe vrátím." 

"Dobře. Buď opatrný,"odpověděla jsem mu a políbila ho.

"Běž,"řekl naposledy a šel pomoct ostatním.

Vyrazila jsem do hradu najít královmu Eleanor. V jedné z chodeb jsem uviděla Marry. Přišla jsem k ní a zeptala se:"Marry nevíš, kde je královna?"

"Viděla jsem ji u komnaty baronky ELizabeth Mortell,"odpověděla mi Marry a šla pomoct ostatním uhasit požár v pravém křídle hradu. Vyrazila jsem opačným směrem ke komnatám baronky Mortell.

Uviděla jsem královnu, jak šla ke své komnatě. Najednou ji nějaký muž přitlačil ke stěně a vytasil meč. Vytáhla jsem z boty dýku a zamířila královně na pomoc. Muž pustil královnu, která byla celá vyděšená a chytil mě pod krkem. Přitlačil mě ke zdi a chtěl mě probodnout mečem. Byla jsem rychlejší a probodla mu krk dýkou. Jeho krev mu stříkala všude okolo i na mě. Vytáhla jsem dýku a muž spadl na zem."Výsosti máme se zamknout ve vaší komnatě,"řekla jsem jí rozklepaným hlasem. Na konci chodby se objelvili další muži, kteří nesloužili Filipovi. Chytila jsem královnu za ruku a společně se rozeběhli do její komnaty.

Muži běželi celou cestu za námi. Schovali jsme se do královniny komnaty a zamkli za sebou dveře. Muži bušili zlostně do dveří a snažili se přes ně dostat dovnitř."Ten stůl,"křikla královna a začala sunout stůl ke dveřím, aby je zablokovala. Pomohla jsem jí a poté nehybně stála uprostřed komnaty. Celá jsem se třásla strachy. Muži se stále snažili vylomit dveře a dostat se dovnitř. Při každém bouchnutí se stůl otřásl a já poskočila strachy. Bušení vystřídalo řinčení mečů a výkřiky umírajících mužů. Za chvíli se ozvalo zaklepání na dveře."Matko otevři. To jsem já Filip,"ozval se Filipův hlas za dveřmi. S královnou jsme odsunuli stůl od dveří a otevřeli. Uviděla jsem mrtvá těla mužů ležících na kamenné podlaze. Vykřikla jsem hrůzou a přikryla si rukama ústa. Filip ke mě přiběhl, objal mě a přitisknul k sobě. Celá jsem se třásla. Ruky i oblečení jsem měla špinavé od krve od muže, kterého jsem zabila. Filip byl taky od krve a na levé ruce měl ránu, ze které mu tekla krev, která se vpíjela do jeho bílé košile. Přejela jsem mu rukou přes ránu."To nic není. Jsem v pořádku. Matko?"řekl Filip.

"Jsme v pořádku díky lady Janě. Postarej se o ni,"odpověděla mu královna. Nevypadala, že by se bála, i když se ji právě pokusili zabít nebo to dobře skrývala. Filip mě vzal celou vyděšenou do náručí. Přenesl mě přes mrtvá těla a odnesl k sobě do komnaty.