Love and fight

Posel

"Máte pravdu. Ale pro bezpečí vás všech bude lepší, když o mě budete vědět co nejmíň. Moje minulost je nebezpečná."

"Tak co vás přimělo zůstat?"zeptala se mě královna vítězným tónem.

"Moje hloupost. Dojela jsem až k potoku, když jsem si uvědomila, že zde již v bezpečí jsem. Jen hlupák by se zapletl do války s královstvím Jížních břehů."

"Překvapujete mě. Jste chytrá mladá žena s odvahou v krvi."Královna měla pravdu. Moje matka byla dcera loupežnice. Nejen její babička, ale i většina mého rodu se v minulosti zapsal do historie Nigerie. V našem rodě se vyskytovali pouze ženy kromě mého prastrýce. Byl jediným mužem v naší dinastii, ale i on měl měl stejné vlastnosti jako každá žena v našem rodě. Odvaha, krása, chytrost a prostořekost, nejčastější vlastnosti v našem rodě. Většinu z toho jsem zdědila kromě odvahy. Kdybych byla odvážná nikdy bych neopustila svůj lid a neutekla. Stal se ze mě zbabělec, který utíká před svou velkou chybou. Moje prapraprababička Katharine, prý podle legendy ovládala magii a patřila do řádu Černých jezdkyň. Díky svým činům se stala patronkou našeho království. Nemusela být ani urozeného rodu, aby toho všeho dosáhla. Byla jenom ubohá venkovanka. "Možná to je tím jménem. -možná proto vám přijdu odvážná a chytrá,"řekla jsme jí po chvíli.

"To si nemyslim. Pokud nemáte v plánu opět odjet pryč, tak bych byla ráda kdyby jste tu zůstala a chovala se jako doma."

" Mohu si natrhat pár květin?"

"Samozřejmě,"odpověděla mi královna s údivem, když mi udělala takovou velkorysou nabídku a já se jí zeptala na kytky.

"Pak to nebude problém."Usmála jsem se na královnu a ta mi úsměv oplatila. Poté ze zahrady odešla pryč. Bylo tu příjemně. Vzala jsem nůžky položené na venkovním stolku poblíž záhonu se zeleninou a ustřihla si menší kytici. Přivoněla jsem si k ní. Voněla nádherně. Její vůně mi připomínala louku, kde jsem si často hrávala.

"Marry, mohla bys prosímtě zařídit, aby mi každý den donesly nejmíň jednu kytici květin? A tuhle nech prosímtě odnést do mé komnaty a ať ji dají do vázy. A ukázala bys mi, kde je tady knihovna?"

"Samozřejmě dovedu vás tam a poté se o to hned postarám."Dala jsem jí kytici do ruky a nechala ji, aby mi ukázala cestu ke knihovně.

Už jsem trochu začala pochytávat, kterými chodbami se kam dostanu. Dokonce mi Marry dělala i takového průvodce a říkala mi, kde co najdu, ale jen mi ukázala dveře, nikoli však místnost. Před námi byli jedny otevřené, z kterých vycházely hlasy. Jeden z nich jsem poznala, patřil Filipovi. Byla jsem zvědavá o čem se asi baví, a tak jsem se u nich zastavila a poslouchala skrz pootevřené dveře."Nesu zprávy z království Nigerie,"řekl nějaký muž. Při těch slovech jsem sebou trhla. Zajímalo mě sic, co se v Nigerii děje, ale taky jsem se bála, že se přijde na to, kdo skutečně jsem. Marry si všimla, že stojím a poslouchám u dveří. Čekala jsem, že bude něco namítat a přemlouvat mě, aby jsme šli dál, ale ne. Stoupla si do místa, kde se dvě chodby křížili a dávala pozor jestli někdo nejde. Opět jsem se zaposlouchala.

"Něco nového? Pokud si pamatuji naposled nám přišla pozvánka na lukostřelecký turnaj,"prohlásil Filip.

"Nigerie byla napadena a padla. Král Jindřich zemřel a lord Loras se prohlásil králem a ujal se vlády."

"A princezna? Pokud si pamatuji král Jindřich měl dceru princeznu Janu,"přidala se do rozhovoru královna.

"To bohužel netuším, výsosti. Poslal mě sir Jonathan Grej a ani on neví, co se stalo s princeznou. Někteří říkají, že je uvězněná na hradě a někteří, že se jí podařilo utéct. Ale jsou to jen doměnky. Co se s ní doopravdy stalo to nikdo neví."

"Možná by to mohla vědět lady Jana. Říkala přeci, že z těch končin pochází,"navrhla po chvíli královna. Lekla jsem se a rychle se rozeběhla za Marry.