Před 8 měsíci:
Chodil vyrovnaně, ani jednou nevzhlédl od knihy. Brýle položené na kořeni nosu, přes velký svetr pohlcující jeho postavu a ruce, kalhoty stejně volné. Jeho volná ruka, která nebyla doprovázena hřbetem knihy kapitol, držela rukojeť kufru, která táhla jeho věci, když procházel prašnou stezkou, která procházela kempy. Nadýchané a přerostlé vlasy mu zakrývali očí, když shlížel dolů a četl každé slovo ve svém oblíbeném románu s očekáváním a obsahem.
Byl vyděšený, když náhle narazil na velmi tvrdý a široký povrch, který se rychle zrychlil.
,, Promiň.“ ozval s hlas.
Tae se jen ušklíbl a s úšklebkem se natáhl, aby zvedl svou knihu a záložku. Ani se neobtěžoval vzhlednout na chlapce, který stál před ním a oprašoval vršky svých bojových bot, kterých si Tae všiml koutkem očí.
,,Copak nevíš, že je proti táborovým pravidlům běhat po stezkách?“
Tae oprášil prach z přebalu knihy a zamračil se, když si uvědomil, že stratil svou stránku.
Z úst ostatních vyšle hluboký smích.
,, Cože? Jste monitor stop nebo co?“
,, Teď ne, moje směna začíná ve 3.“
Tae se neobtěžoval vzhlednout protože se měl soustředit na hledání své stránky.
,,Ach bože, ty jsi jedno z těch dětí.“
Tae obrátil očí v sloup, když začal pomalými kroky vpřed kolem chlapec, který stále stál před ním, jemuž nenabízel svůj pohled.
,, Pokud myslíš, že jsem dítě, které se skutečně zajímá o pravidla a ví, že jsou aby zabránila tomu, aby se to stalo, tak ano. Jsem jednim z těch dětí.“
Tae mluvil sebejistě, zatímco ostatní se znovu zasmali. Bylo to tak nepříjemné z důvodu, které Tae nedokázal vysvětlit.
,,Co kdy keci.“ chlapec promluvil a odešel opačným směrem, jakým šel Tae.
Keci? Tae se ušklíbl.
Tentokrát se Tae otočil, jen aby viděl, jak po stezce běží havraní stín. Chlapec byl vysoký a vypadal docela svalnatě, jeho bojové boty otiskovaly prašnou stezkou s černou vypasovanou košilí a černé kalhoty a proboha je to tetování na ruce , na který se Tae dívá? Je to kus práce. Pomyslel si Tae, když sledoval jak ten chlapec rychle vykročil, než zmizel za rohem.
Tae nesouhlasně zavrtěl hlavou a pokračoval směrem k zadní části kempu.
Nadcházejících několik měsíců vzrušeně funěl, jako by se bál.
Pokračování příště omlouvám se za chyby doufám že se bude líbit budu rád za každou odezvu
