Pátek, 10 večer, pozdní večerní svačinka. Laura, která je sama doma, protože rodiče odjeli na chatu, kam se Lauře nechtělo, protože měla strávit chvilky ve volném bytě společně s přítelem, není v pohodě. Není. Včerejšek byl pro ni špatný, s přítelem se pohádali. Přitom taková blbost, sama si to uvědomuje. Bojí se, že o Tomáše přijde. Vždyť mu nemá co nabídnout, přemýšlí nahlas Laura.
Laura, málá blondýnka bez výrazných předností, není dobrá ve sportu a není ani šprt s jedničkami. Tomáš naopak poutá pozornost všech dívek na škole svou atraktivitou a tím že hraje profesionálně fotbal. Laura žárlí, i když bezdůvodně. Tomáš si vybral ji a byl jí posedlý. Byla to však ona kdo zahájil včerejší hádku. Teď je to právě Tom, kdo hraje nedostupného. Ignoruje Lauřin telefon, neodpovídá na zprávy.
Laura je nervózní, a proto si dává pozdní svačinu – chleba s nutelou a chipsy. Pochoduje nervózně po kuchyni, zpytuje svědomí a snaží se kontaktovat Tomáše. Polovina chipsů pryč, Laura přechází na čokoládu, která ji obvykle uklidňuje. Tentokrát ne, něco je špatně. Tomáš v minulosti ignoroval Lauřino chování, ale nyní nereaguje ani na omluvy a prosby.
Myšlenky na možné Tomášovo neštěstí v Laurě vyvolávají úzkost. Možná by jeden panáček tvrdého alkoholu pomohl. Táta měl v poličce své Diplomatico, jeden panáček nemůže uškodit. Jenže z jednoho panáka se staly dva a najednou tři. Laura ví, že toto není řešení, ale nervy ji nedovolují usnout, a alkohol jí zdánlivě pomáhá.
Laura zalehne do postele a naposledy se pokusí zavolat Tomášovi. Napsala mu zprávu, ale bez odpovědi. Další panák. Lauře se už pořádně točí hlava a pod vlivem alkoholu usíná.
Někdo ťuká. Tomáš! Přijel překvapit Lauru, uvízl v koloně a přijíždí pozdě. Zároveň se mu vybila baterie v telefonu a tak nemohl odepsat. Nebo jsou to rodiče, zapomněli si klíče, znovu se pohádali a příjíždí z chaty dřív? Nad tím vším v té rychlosti co jí toto urputné klepání probudí přemyšlí. Motá se jí ale hlava, koukne na telefon. Žádné upozornění, čas 2:48. Klepání je silnější a silnější. Laura jde pomalu ke dveřím. Slyší štěkot sousedovic psa. Štěkot je stejně silný jako ťukání. Co má dělat, má strach. Možnost že je to Tomáš nebo rodiče zavrhla. Něco ji ale říkalo že má otevřít. Pomalu se blížila ke dveřím, v tom ťukání ustalo. S ťukáním ustal i štěkot psa. Laura nehnuťe stála v předsíni. Něco ale cítila, jakoby pohyb za ní. Byla čím dál víc vyklepaná, co se děje? Najednou obří rána, Laura se podívá za sebe. V černé tmě vidí jen 2 zářící tečky v ložnici svých rodičů. Oči! Někdo na ní kouká, někdo nebo něco je společně s ní v bytě, znovu začala to obří ťukání. Zářící oči z ložnice rodičů zmizeli.
Tlukot srdce. Laura je zpět v posteli. Byl to jen sen. Hnusný sen. Koukne na telefon, zmeškané hovory od neznámého čísla. Kdo to jo? Někdo se jí snaží kontaktovat. Tomášovi se opravdu něco stalo. Zavolá tedy zpět. Nijak dlouhé vyzvánění, hovor snad okamžitě začne. "Ano?" Zeptá se Laura. Chvilku ticho, ale najednou tajemným, težkým hlasem se Laura dočká odpovědi. "NEOTEVÍREJ, HLAVNĚ, TY, DVEŘE!". V tom začne to urputné klepání, které bylo v tom snu. Společně s ťukáním znovu i to štěkání psa. Nebyl to sen. Kdo je za dveřmi? Vyklepaná Laura se jen schovává pod dekou. Je to výplod její fantazie, kolik toho Laura vypila? Půlka otcova lahve je určitě pryč, kdo jí to volal?
Laura schovaná pod dekou neví co má dělat, vlna emocí jí nedovolí se ani pohnout, začíná brečet. Ťukání nepřestává, naopak. Znovu to štěkání sousedovic psa. Byl to vůbec sen? Najednou ťukání ustalo. Laura, ale z pod deky nevylezá. Rozhodla se že do rána se ani nehne. V tom se ale ozve obří rána. Jakoby vystřel. Pláč ženy a volání o pomoc. Co se sakra děje? V tom se se Lauře rozezní telefon se kterým je schovaná pod dekou. Neznámé číslo, to samé který jí přikázalo aby hlavně neotevírala dveře.
Telefon ale nezvedne, naopak se rozhodne vykouknout z pod deky, pomalu a jistě stahuje z obličeje svoji deku. V tom ale někdo zaťuká na rám postele. Laura cítí že v místnosti není sama. Něco nebo někdo je pod její postelí. Znovu rána, volání o pomoc ustálo. Laura je už ale totálně vystrašená, neví co má dělat. Znovu se schovává pod deku. V tom se ozve škrábání po hraně postele. Laura cítí pohyb vedle její ruky. Cití dech cizí bytosti u její postele. Ať už to skončí, tohle je nekonečný, pomýšlí vydešená Laura se slzami v očích. Ticho. Žádné ťukání, škrábání ani vykříky o pomoc. Ticho. Vyčerpaná Laura usíná zabalená v dece s vědomím že už je snad vše pryč.
Ťukot. Sluneční paprsky pronikají žaluziemi. Ale tentokrát je jiný. Jemný ťukot, spolu s nímž slyší, že se něco děje před panelákem. Dav lidí. Laura pomalu přistupuje ke dveřím. Strach ji drží, ale dveře otevírá. Mladý policista přichází s otázkami. "Mladá dámo, chtěli bychom se vás zeptat na pár otázek, v tomto paneláku včera došlo k brutální vraždě 4 člené rodiny. Několik dalších svědků uvedlo, že na jejich dveře včera někdo ťukal. Mohla by jste nám prosím říct jestli jste něco tuto noc neslyšela?" Laura chce zmínit tajemný hovor, ale v telefonu žádný není.
Vraha nikdy nedopadli. O pár měsíců od této události se odehrála podobná situace. I zde jeden ze svědků upozornil na zelefonát který ho upozornil at neotevira dveře, dlouho k tomu i tvrdil, že před otevrením dveří odrazovala i děsivá vize.
Tento vrah je stále mezi námi a lidi před svým činem straší ťukáním. Tak co? Otevřete příšte dveře až bude někdo ťukat.
