Přišla jsem před vchodové dveře. Roztřesenou rukou jsem odemkla a vešla dovnitř. Hned jak jsem zavřela dveře jsem dostala facku. "To máš za to že lžeš své mámě! Jasně jsme ti řekli že se nemáš zahazovat s Minem opět jsi nepislechla!" Zakřičel na mě, upřímně chtělo se mi brečet ale neukápla mi ani slza. Nebrečím a rozhodně mu nebudu ukazovat moje slabiny. "A to nemluvím o tom že jsi málem dostala za 5 z matiky! Vím že jsi ten úkol nedodělala a neříkala jsi náhodou že si tu biologii opravíš!? Proč nevidím žádnou změnu!?" Neodpovídala jsem, nemám psychickou sílu na to mu odpovídat a ani s ním nechci nějak mluvit. Dostala jsem další velkou facku až jsem spadla na zem. Psychicky jsem se smířila s tím že to bude hodně bolet.
Yoongi
"Co to mělo být? Yoongi mluv prosím." Naléhal Hobi. Vím že mu to můžu říct ale bojím se že ztratím důvěru u Hyejin. Mám o ní strach. "J...já nevím jestli ti to můžu říct Hobi." Odpověděl jsem a dál se koukal do hnědé tekutiny v hrníčku. "Víš že mě můžeš říct vše. Poznal jsem že se něco děje už jen z toho jak se jí třásli ruce. Přišla ji zpráva že musí domů takže předpokládám že má nějaký problém doma." Kývl jsem. Začal jsem Hobimu všechno říkat. Hoseok jen poslouchal a do ničeho mi neskákal, jen poslouchal. Dokončil jsem své vyprávění o utrpení Kim Hyejin. Hobi jen seděl a koukal se na stůl. Nejspíš nevěděl co říct. "J...Já nevím co říct. T...To je prostě strašný. Vlastně ani nic víc říct nejde. Ach bože." Řekl a napil se svého americana. "Já vím a proto se bojím co jí zase udělal. Ona má zákaz se semnou stýkat. Večer za ní zajdu." Řekl jsem odhodlaně.
Hyejin
Mám pár modřin a také roztrhlý ret i přes tu bolest musím jít do práce abych mohla dát výpověď a další den nastoupit do nové skvěle práce co mi nabídl pan Kim. Jen musím doufat že se opravdu v tom baru neobjeví, nechci aby viděl jak mě zmlátil.
Oblékla jsem si oblečení které nosím a vyrazila. Moje práce je primitivní, nalévat pití a roznášet pití do VIP sekcí.
"Už zase?" Řekl Woojin který se mnou pracuje za barem ale většinou na mě dává jen pozor. Jen jsem kývla. "Dneska budu dávat výpověď. Můj učitel mi nabídl práci v nějaké restauraci kterou vlastní. Je to mnohem výhodnější než mít 3 práce. Takhle můžu odejít z dvou a i tak budu mít dost peněz i pro sebe na univerzitu." Řekla jsem a on jen s úsměvem kývl. "Nemusíš mi to vysvětlovat jsem rád že odtud odcházíš, samozřejmě mi budeš chybět ale jsem si jistý že se brzi uvidíme třeba na drinku." Kývla jsem. "Hyejin nenech je aby ti zničili život. Klidně bych tě ubytoval u sebe to víš." Kývla jsem hlavou. "Díky Woojine." Woojin je o 5 let starší než já a cítím se s ním i komfortně. Je velmi milý.
"Co to bude?" Zeptala jsem se růžovovlasého kluka zhruba o dva roky staršího než já. "Angel shot prosím." Řekl kluk na proti mě a já hned zpozorněla. Kluk vypadal opravdu opravdu vyděšeně. "Kdo?" Klukovi se ulevilo když jsem pochopila co potřebuje. "Ten v té černé košili." Ukázal nepatrně za sebe. Namíchala jsem drink. "Na účet podniku." Řekla jsem a šla za ochrankou má me jí tu jen večer kvůli bezpečnosti. Řekla jsem podrobné informace panu Choi a odešla zase zpět. O pár minut později už jsem viděla jak ho pan Choi vede ven. Chlap tak 35 možná 40 se koukl na růžovovlasého kluka a svraštil obočí. "Chceš o tom mluvit?" Chlapec kývl hlavou. "Osáhával mě a říkal mi dost nechutné věci. Jo a děkuju že jsi mě takhle zachránila jsem ti dlužen." "Nemáš za co a nejsi mi nic dlužný, pomáhat se má. Nedivím se že na tebe sahal jsi strašně nádherný ale to ho samozřejmě neopravňuje aby na tebe hrabal jako kdyby jsi mu patřil. Hlavně si to nedávej za vinu." Řekla jsem a on se usmál. Má krásný úsměv. Takový andělský nehledě na to že i on sám vypadá jako anděl nebudeme si lhát že?
"Kim Hyejin!" To je debil. "Co je?! Posaďse a neřvy tady tak! Nikdo tady na to není zvědavý Yoongi." Řekla jsem a on si tedy sedl hned vedle toho kluka. "A heleme se. Čau Chime, co ty tu?" Zeptal se Yoongi Jimina. "No tak jsem sem chtěl jít. Měl jsem chuť." Řekl Jimin a koukl na mě prosebným pohledem. Jasně nechce aby Yoongi věděl co se tu dělo. Nepatrně jsem kývla a on se jen usmál. "No a vůbec Yoongi odkud se znáte?" Zeptal se Jimin. "No známe se už od malička. Hyejin je moje nejlepší kamarádka." Řekl Yoongi a já jen kývla. "Jak to šlo doma?" Koukla jsem na Jimina ten si nás jen zkoumavě prohlížel. "Co by bylo? Všechno v poho." Zalhala jsem. Je mi jasné že ví že to rozhodně není v poho. "Ty modřiny a roztrhlý ret říkají něco jiného." Ozval se Jimin. "Jimine prosím nepleť se do toho." Řekla jsem i trošku nepříjemným tónem. "Teď mě omluvte musím tu obsloužit další lidi." Řekla jsem a odešla.
