Naplánovaná láska

19. Část

Celý den jsem neměla co dělat proto jsem se rozhodla podpořit Charlese na kvalifikačním závodě. Rychle jsem se připravila a oblékla vhodný outfit. Vzala jsem si volné světlé rifle k tomu bílí top a na nohy jsem si oblékla své oblíbené conversky bíle barvy. Vlasy jsem si nechala pro dnešek rozpuštěné a do své ruky jsem si vzala menší bílou kabelku.

K okruhu jsem došla, když už se jelo první kvalifikační kolo, proto jsem došla do budovy Ferrari a usedla k jednomu stolu. Dívala jsem se na velkou televizní obrazovku, jak si jezdci vedou v závodě. Vyfotila jsem prostor před sebou tak aby to vypadalo jako kdybych to vyfotila mými oči a zveřejnila jsem to na svůj instagram jako story. Mela jsem totiž hodně práce se spolupracemi a proto jsem na svém telefonu dodělávala různé věci a nedávala pozornost závodu. Jakmile jsem odložila svůj telefon jelo se druhé kolo kvalifikace. Charlesovi se zatím vedlo výborně na prvním místě i když ho ohrožoval jeho spolujezdec Sainz. Rozhodla jsem se podívat na závod na vlastní oči a proto jsem z budovy přešla ke trati. Stála jsem na VIP místě kde se dostanou lidi jen z paddocku nebo zaměstnanci proto jsem tam stála s pár lidmi z týmu Ferrari a Alfa Tauri. Po pár minutách závodu se mě dotkla někdo zezadu na mém rameni. Lehce jsem se lekla a rychle jsem se otočila, abych zjistila o koho jde. Otočila jsem se a spatřila jsem Kiku, která vypadala opravdu nádherně. „Ahoj Kenzie" pozdravila mě a zbrkle mě objala. „Ahoj Kiko. Chyběla jsi mi." Oplatila jsem jí pozdrav a své objetí. Na chvíli jsme se zakecali a rozebírali různé věci co se nám staly za tu dobu co jsme se neviděli. Konec závodu se blížil a obě dvě jsme zpestřily na výsledky jezdců. Charles se stále držel na prvním místě tentokrát za zády s Hamiltonem. Dojížděli poslední kolo a Lewis se snažil opravdu blízko předjet Charlese. Byla jsem tak napjatá a nervózní z toho jak až moc jsem mu držela palce aby to Charles vyhrál. Bylo to opravdu těsné ale Hamilton ho nestihl předjet a proto Charles Leclerc vyhrál kvalifikační kolo. Vyskočila jsem radostí a obejmula Kiku, která sice se moc neradovala z výsledku svého přítele, ale měla radost ze mě. Rychle jsem se přesunula k týmu Ferrari a čekala než přijede Charles a vystoupí ze své formule. Nakonec po dlouhém čekaní dojel a vystoupil směrem k nám. S pár lidmi z jeho týmu si plácnul a některé i obejmul. Na konec se jeho pohled střetl s tým mým a on se ke mě rozešel. Chytl mě za můj pas a přisunul si mě k sobě s pevně mě objal. Ucítila jsem znova tu krásnou vůni citrónu a vanilky i přes ten pot co ze sebe musel vypotit během závodu. Odtáhl si mě od sebe a pohlédl mi dlouze do očí. Jeho zelenkavé oči se mi koukali až do duše a z toho mi projel mráz po zádech. Rychle se otočil a běžel k předání pneumatiky za první místo kvali.

Po pár rozhovorech byl konec a Charles si mě u budovy Ferrari zastavil.
„Mckenzie počkej tady na mě rychle se osprchuju a převleču."
Rychle řekl a znovu někam odběhl. Nevěděla jsem co tím myslel ale asi mě chtěl vzít autem na hotel, aby to před médiem nevypadalo divně. Znovu jsem usedla ke stejnému stolu a čekala na toho záhadného muže. Po asi deseti minutách se tam objevil v černých volných riflí a bílém upnutém tričku, které mu zdůraznilo snad jeho všechny svaly. Jeho postava mu v tom opravdu vypadala až moc dobře a já nemohla odtrhnout svůj zrak. Pomalu došel ke mě s lišáckým úsměvem. Podívala jsem se na ně a mírně vytočila hlavu do strany a přivřela oko, aby muj vyraz řekl "co máš sakra za lubem". Když stál přímo předemnou rozhlédl se kolem sebe
„Mám takový nápad." Řekl a nabídl mi jeho ruku.
„No tak to se mi vůbec nelíbí. Tvoje nápady nejsou moc dobré."
Řekla jsem odměřeně a koukla se do strany.
„Pro jednou nebuď protivná a pojď za mnou. Prosim." Doplnil a ja jo chytla za jeho teplou ruku.
Došli jsme spolu k jeho autu. Nastoupili jsme a Charles nastartoval své auto
„Kam to jedeme?" Zeptala jsem se ho trochu nejistě.
„Uvidíš ale musíme to stihnout." Odpověděl trochu nejistě.
Já se jen na něho podívala a odvrátila jsem svůj pohled ven z okna. Jeli jsme přes město, kde krásnými uličkami šlo vidět moře se západem slunce. Krásný výhled mě donutil se usmát, když jsem cítila jeho usměvavý pohled na mě otočila jsem se na něho. Charles rychle otočil svou hlavu do předu a jeho úsměv uvadl. Chvílí jsem se na něho zmateně dívala a čekala jsem že se na mě otočí a řekne něco ve smyslu "Nečum tak blbě na mě" ale on se věnoval se jízdě, i když dobře věděl že se na něho dívám a čekám na jeho odezvu. Po pár minutách jsme jeli kolem přístavu, kde Charles zaparkoval své luxusní auto, které obešel a otevřel mi mé dveře, abych mohla vystoupit.
„Pojď za mnou."
řekl a vydal se směrem k menší budově. Já následovala jeho kroky až k opuštěné budově.
„Charlesi co to je za místo?"
zeptala jsem se ho zvídavě.
„Kdysi to byla opravdu dobrá restaurace vždy když jsem byl v Americe jsem tu chodíval o prázdninách se svou rodinou."
Řekl s úsměvem na tváři, který mu opravdu moc slušel.
„Ale co tu děláme, když už není funkční?"
Zeptala jsem se ho opatrně abych nezranila jeho nostalgické city k tomuhle kouzelném místu. Natáhl ke mě ruku a chytl tu mou tentokrát o něco pevněji. Opět jsem cítila ten zvláštně příjemní pocit, že tu pro mě někdo je. Skoro až seběhl venkovní schody které vedly na krásnou opuštěnou malou pláž. Naše boty se propadali do rozehřátého písku.
„Není ten západ slunce nádherný?"
Najednou Charles vyslovil, když jsme se zastavili v naší chůzi.
„Je a opravdu moc, ale Charlesi..."
Podívala jsem se mu do jeho zelených oči.
„Proč tu jsme?" Zeptala jsem se ho znovu na tu stejnou otázku co před chvílí.
„Jen jsem chtěl... abys semnou viděla na tak nádherném místě nádherný západ slunce." Řekl koktavým hlasem.
„No tak Charlesi to není ten důvod." Řekla jsem a svou hlavu sklopila dolů. Jeho ruka se dotkla mé jedné tváře a zvedla mou hlavu nahoru. Moje oči se opět střetli s těmi jeho a na mém líčko začalo hořet. Pod jeho rukou musel být snad obrovský červený flek, který postupoval po celém obličeji. To šimrání po celém mém těle mě zabíjelo ale zároveň to byl ten nejlepší pocit.
„Chtěl jsem být na chvíli jen s tebou." Řekl a snažil se něco přečíst z mých očí.
„Ale...al-...ale proč?" Zeptala jsem se ho zmateně.
Sundal mou ruku z mé tváře a otočil se zády, kde si prohrábl své vlasy a otočil se opět ke mě. Agresivně vydechl a podíval se do mé tváře
„Protože už dál nesnesu jak mě nenávidíš." Vykřikl.
Já tam jen stála a snažila jsem se pochopit celou tu situaci.
„Nesnesu to jelikož mi na tobě záleží a už nedokážu přes lidmi krát jak jsme dokonalý pár a v realitě se hádáme o to kdo bude spát na posteli."
Řekl a po dokončení slova se snažil uklidnit.
„Charlesi..." chtěla jsem dokončit svou větu ale on mě předběhl.
„Ne já chápu že ty to tak nechceš.."
„Charlesi poslouchej mě." Vykřikla jsem.
„Já to pochopím, když řekneš že mě nenávidíš ale tohle všechno mě dohání k šílenství, protože tohle jsme k nikomu nikdy necítil." Řekl na jeden nádech.
Místo toho abych znovu použila své slova zastavila jsem jeho větu svým polibkem. Mé rty se přitiskly na ty jeho a začali se společně pohybovat. To šimrání bylo úplně všude měla jsem pocit že mi vybuchne břicho, když jeho ruka mě chytla za můj pas a přitáhl si mě k sobě ještě blíž než jsem byla. Jeho rty chutnaly tak dobře že jsem nikdy nechtěla skončit, ale nakonec jsem se odtáhla. Uvědomila jsem si co jsem udělala a začala zmatkovat jelikož své pocity jsem neměla srovnané v hlavě a navíc jsem nic nechtěla uspěchat.
„Ne. Um promiň. Já ne. Um."
Nevěděla jsem co říct a podívala jsem se na něho zoufale. Charles se jen podíval pohledem na západ slunce „Jo jasně ja to věděl." Dořekl ironicky se usmál a odešel ke svému autu. Chtěla jsem ho zastavit ale nevěděla jsem co bych řekla byla jsem v naprostém šoku. Stála jsem tam jen tak a dívala se na moře, když mi ukápla kapka slzy.

Tak tady máme už zajímavější kapitolu tak doufám že se vám aspoň trochu líbí.