Winter Bear

7 - Přípravy na odlet

Už je to skoro celý měsíc, co pracuju, jako asistentka kluků. Moc si tu přeci užívám, protože s nimi můžu být pořád. I když občas mi toho na hlavu házejí až moc. Párkrát jsem tady byla dokonce až do pozdního večera než jsem všechno udělala. Ale taková nálož práce je kvůli nadcházejícímu turné, které se kvapem blíží. Teď zrovna jsme všichni ve společnosti uprostřed příprav, aby vše bylo jak má být. A doma? Tam to vypadá jako po výbuchu atomové bomby, protože jsme všichni uprostřed balení, nemluvě o mém pokoji, do toho by teď z bezpečnostních nikdo raději neměl lézt.

„Katie?" Ozve se z kuchyně. Hned nechám všeho co dělám a letím za voláním mého jména. Hned co vejdu, vidím Jimina, který sedí na barové židli. ,,To ty jsi mě volal?'' zeptám se ho. ,,Jo volal.'' odpoví a docela podezřele se usmívá. ,,Aaaaaa copak potřebuješ? Zrovna jsem uprostřed svého balení, tak jako všichni ostatní. Teda až na tebe, vzhledem k tomu, že sedíš tady.'' řeknu mu. „No... šel jsem si dát svačinku, ale nic tady není. Udělala bys mi prosím ramen?" řekl a nasadil štěněcí pohled.
„Jako vážně? Udělej si ho sám." odpověděla jsem mu a otáčela se k odchodu.
„Katie prosím. Když si ho udělám sám, tak nebude tak dobrý, jako když ho děláš ty." nad tímhle jsem se zastavila, přece jenom mi právě pochválil moje vaření.
„Fajn, ale něco tě to bude stát." řekla jsme a dala jsem se do vaření.
„Děkuju jsi strašně hodná. Slibuji že ti splním cokoliv." poděkoval. Tak toho musím ještě potom nějak využít.

Potom co jsme si s Jiminem dali sváču jsme se vrátila do svého pokoje, kde ale na mě čekalo malé překvápko.
„Tae, co tady děláš?" zpanikařily jsem, když stal uprostřed hromady plné mého oblečení. A že tam bylo naházený úplně všechno.
„Poslal mě za tebou Jin, abych to sem donesl zbytek oblečení co vypral. Položil jsem ti to na postel." odpověděl a ukázal na hromádku složených mikin a kalhot.
„Dobře děkuju. Tobě i Jinovi." poděkovala jsem. Chvíli jsme tam stáli jen tak v trapném tichu.
„Mohl bys už jít prosím. Potřebuju si dobalit a chci to tu dát trochu do kupy, vzhledem k tomu jak to tady a vypadá a zítra ráno odlítáme." požádala jsme ho.
„Jasně, stejně mi ještě chybí pár věcí." řekl a pomalu se loudal směrem ke dveřím.
„Jo a mimochodem..." zastavil se uprostřed cesty z mého pokoje.
„Hmm?" vyzvala jsem ho aby pokračoval.
„To krajkový pyžámko máš v tom kufru na co?" začal se smát. Zrudla jsem. Tohle bylo fakt trapný.
„To není tvoje starost. A teď ven."
Vyhodila jsem ho. Bůhví co si teď o mně myslí. To pyžamo tam mám pro zvláštní příležitosti samozřejmě. Přece jenom budeme pryč něco přes půl roku.

Potom co jsem si dobalila věci, jsem sešla dolů do kuchyně, kde už se čekalo jenom na mě s večeří. ,,No konečně. Už jsme po tobě chtěli nechat vyhlásit pátrání.'' řekl Jin, hned co jsem sedla ke stolu a on mohl konečně začít podávat. ,,Tak pardon no. Klidně jste mohli začít jíst beze mě.'' odpověděla jsem. ,,Doufám že už máte všichni všechno sbaleno. Odlítáme brzy ráno a já nehodlám řešit, že někdo něco nemůže najít.'' řekl Joon a podíval se při tom na Hobiho. ,,Můžu snad za to že ten MŮJ svetr měl u sebe ve skříni Jimin'' obhajoval se hned Hobi. Na to už nikdo nic neřekl. Upřímně strašně ráda poslouchám tyhle jejich malé hádky, je to vážně roztomilý. Minule se hádali o tom, kdo půjde umýt nádobí. Nakonec jsem to šla udělat já, nedalo se na to koukat.

Po tom co jsme si všichni pochutnali na naprosto skvostní a výborné večeři od šéfkuchaře Kim Seokjina, Jsme se rozhodli jít brzy spát. Jak už řekl Joon, odlítáme brzy ráno. A tím brzy je myšleno ve čtyři, což je úplně šílený. Když jsem došla k sobě, tak jsem si do kufru naházela nějaké poslední věcičky tipu kosmetika, tablet, knížku atd. Šla jsem si dát na dlouhou dobu naposledy uklidňující sprchu ve své vlastní koupelně. A potom, taky naposledy zachumlat do svý milovaný postýlky. Jak ty mi bude chybět. Zavřela jsem oči a snažila se usnout, ale vzhledem k tomu, že jsem měla hlavu plnou toho, jestli mám vše se mi to moc nedařilo. Nakonec jsem usnula asi kolem půlnoci, takže zítra úplně fresh nebudu.