Nádech, výdech...

A tak se z ATAK...příběh psal...

...tehdy to vypadalo tak obyčejně...slzy, smutku a bolesti...které přijdou po každém kdo od nás odejde...

...ale...

Prošlo 5let mezi první slzou - posledním pláčem...
Z obyčejných potůčků slz na tváři se staly neobyčejné potoky pláče po tváři...
Z potoků, řeky - z řek, jezera...až nakonec naplakala oceán...neutopila se tam...ani v moři...ve kterém se odráželi mraky...mraky problémů, bolestí, strachu, starostí...z jedné slzy, která naplnila a byla součástí moře se jedno srdce naplnilo neznámem...
5let v sobě nevědomky zalévala slzami něco co když vykvetlo a ona ten květ uviděla...cítila nezvyklou vůni, které se říkalo psychická...pyl květiny se rozprášil po jejím těle a z něho kvetly další a další květy...byli jako plevel...jako břečťan, který jí obrostl...nemohla se hýbat, dýchat, myslet, mluvit...nemohla nic...jen čekat...
První květ měl vůni psychickou, druhý květ měl vůni panickou, třetí květ měl vůni kterou nikdo necítil jen ona...tragickou - tou vůní se přivábily panické ataky...které jak jednou přijdou a my je pustíme - neodejdou...neopustí nás - věrnost je jejich přednost...v tu chvíli boj začíná...
Náhle se ještě temněji zatáhla obloha ze které do té doby pršelo do moře...blýskalo se hromy zněli...a ona jen vnímala jednu ataku za druhou...padala, vstávala takhle dokola...ztracená, zmatená, vyčerpaná, unavená...přesto silná a odhodlaná bojovala...

Do chvíle kdy po náporu dalších živlů, které k ní připluli...jednoho dne...zašeptala..."vzdávám se"...
Ne proto, že už nemohla - ona už nechtěla...zachránila v poslední chvilku zbytek síly, lásky, rozumu...a ulehla ke spánku...jak dlouhému nikdo netuší, ale později když se vzbudila a postavila s pomalými krůčky vnímala tu přicházející volnost...byla volná, svobodná...
Z pomalých krůčků, byli rychlejší kroky, po jakém čase - dnech, týdnech , měsících nebo snad prošli roky...?

Jednoho dne rozeběhli se její kroky vpřed a od toho okamžiku už se ani na vteřinu neohlédla zpět...běžela, kráčela dál po letech volná, úsměv na tváři, ze rtů smích, v očích radost...srdce a duši zalil klid...

V pravý čas...otevřeli se dveře, které zamčené byli...než vše v jejím těle bude připravené...nadechla se a prošla jimi dál...jak vše dopadlo...?

Dočtete se...

Potkáte - li během svého života někoho kdo bude neobyčejně-obyčejný...jiný než koho jste do té doby potkali...pochopíte...a budete-li mít až takové štěstí kdy se s Vámi zastaví a promluví...neztraťte je...
Vytvoříte-li jim v životě svém čestné místo...neztratí se...zůstanou po zbytek života a vytvoříte společně přátelství tak výjimečné, že i sama láska se ho bude bát...pro to se žít vyplatí a bojovat...

Nikdo z nás nebude víc na dně jak se říká...do chvíle kdy ho do země uloží...než k tomu dojde...dojděte Vy nejdál jak jen to půjde...ať je na konci víc titulků než vzpomínek v příběhu...✨

Film s názvem - Nádech, výdech...
Účinkující - Kdo chtěl a měl hrál...
Obsazení - Amatérské přesto profesionální...
Scénář - Psán byl v průběhu děje...
Závěr - Nezapomenutelný...
Poděkování - KAŽDÉMU...!!!
Partneři projektu - vše co se stalo se stát mělo...!
Nahrálo studio - kde se sny stali skutečností...!
Film byl natočen podle skutečné události...jako vzpomínkou té jedné, která jediná, cestou jednou...stala se jedinečnou...jeden život, změnil jeden svět...!!!