1.Stehovani

2 0 0
                                    

"Izabello pojd dolu už je čas odjet".
"Nojo mami".
Sebrala jsem posledni krabici a sla jsem k autu.U auta už přešlapovala nedočkava mamka.
Podala jsem ji tu krabici a nasedla jsem do auta.
Pochvily jsme odjely.
Celou cestu jsem byla nešťastna ze musime do noveho města.
Ale nic stym neuďelam.
Cesta tam se my zdala zdlouhava.
Zdalo se my ze tam jedu snad cely den.
Ale pak jsem uvidela ceduli s napisem:

//Vitame vás ve měste Moon lakes//

Jen jsem si to přečetla a povzdechla jsem si ach tak už jsme tady.
Jeli jsme ježťe par metru a zabočily jsme do jedne uličky.
Na konci ulice stal menší baraček a u nej jsme zastavily.
Vystoupila jsem s auta a zamířila jsem k tomu domu.S pohledu se mi zdal takovy  starší ale to muže byt jen s venku.
U vchodu do domu byla menší zahradka.Na to že tu pry dlouho nikdo nebydlel,tak se my zdála v zachovalem stavu.Šla jsem teda k velkym dřevěným dveřím a otevřela jsem je a vešla do domu.V domě byl velky mohutný starší koberec a na sťeňe nejaka malba květin.
Popošla jsem kousek a zahledla schody ktere vedli do dalšiho patra.Vešla jsem po nich a zamiřila jsem do prvniho pokoje ktery byl hned naproti schodum.V pokoji bylo velky okno ktery lemovali zelenkave zavěsy.
U prostred pokoje byl velky šedy kulaty koberec a v rohu u zdi stala jednolůžkova postel ktera na sobě mela starší zažloutle povlečeňí.Pred postely stala starší dřevěna truhla ale byla cela zaprašena.Pak tam ježte stala postarší skřín a pak nějaky psací stolek.
Řekla jsem si že to nevypada špatňe.
Vyšla jsem s pokoje a šla jsem si pro věci.
Popadla jsem par krabic a šla jsem je poodnašet do pokoje.

"Izabello"Pojď dolů" Ozvalo se s dolňiho patra.

Položila jsem krabice na podlahu a seběhla dolu po shodech.

"Mami kde jsi"?
"Jdi rovně a zahňi do prava,tam je kuchyň"
"Dobře"

Šla jsem teda do te mistnosti kam me mamka podle slov poslala.
Přisla jsem ke dveřím a otevřela jsem.
Pani to nevypada špatňe.Vešla jsem do kuchyňe.Vypadal mnohem lip jako můj pokoj.Byla čista,udržovana a bez prachu.

"Tak co jak se ti tu libi"?
"Ja vim že se brzo ptam ale tak aspoň pokoj sis našla"?

"To ano odpověďela jsem ale nechci si sťežovat je takovy starší a hrozňe zaprašeny"

"Neboj nějaky den tu pozvu maliře a ty ti vymaluji pokoj podle tvych představ a pak pojedem do obchodu a ty si vybereš nejaky povlečeňí ktery se ti bude libit.

"No dobře odpoveďela jsem.
Chtela jsem pak odejit....

"Izy"

"Ano mami?"

"Pomužeš my prosim vybalit věci?"
"Ale mami ja si ježťe ani sobě nevybalila"
"Ja vim zlato ale když to uďelame spolu tak to bude rychlejší."
"No dobře odpoveďela jsem."

A začli jsme vybalovat krabici po krabici a pak další.

Pak po par hodinach mamka někam odjela.Byla jsem unavena tak jsem si sedla na židly.
Podivala jsem a venku už byla tma.
Ach kde ta mamka je tak dlouho? Pomyslela jsem si snad se ji něco nestalo.Podivala jsem se na hodinky a bylo po 19 hoďiňe.

O chvily pozďeji jsem ve dveřích zaslechla klíč.Super pomyslela jsem si konecňe mamka prijela.

Mamka pak vešla do kuchyňe a v ruce držela větší igelitky.

"Izo"
"Prosim pomužeš my? Jsou stašňe težky.
Vstala jsem a šla jsem ji pomoct.

"Proč si my neřekla at jedu stebou"?
"Ale nechťela jsem ťe tahat sebou aby byli rychleji vybalene krabice a znam ťe jak nemusíš nakupovaňí"

Začli jsme vybalovat nakup.
Pak mamka vytahla dve větší krabičky a položila je na stůl.

"Promiň zlato ale nejspíš už bych nestihla uvařit večeři.Už je po 19h.Než bych to nachystala,umyla,nakrajela a tak dale tak by bylo uz třeba deset večer.Tak jsem zajela do činsky restaurace a objednala jsem tvoje oblibene činske nudle.

"To chapu mami"
Otevřela jsem krabičku od hotoveho jidla.Byli tam činske nudle se zeleninou a kousky masa.

"Dobrou chuť mami"
"Dobrou chuť Izo"

A začli jsme jist.Pak jsme to dojedli a já jsem zivla.

"Chceš už jit spat Izo?"
"Ano mami pokuď neva"
"Ne neva,taky si pujdu lehnout".
Polibila jsem mamku na čelo a popřala jsem ji dobrou noc a šla do sveho pokoje.Lehla jsem si do postele a koukala jsem chvily do stropu.Tak brzo nechodim spat ale byla jsem dnes strašně unavena.Po chvily jsem usnula.

V noci:
Spala jsem a zdal se my dost divny sen.Že sedim v opušťené temné mistnosti.Byla tam jen židle na které jsem seďela a nikdo nikde.Jak jsem tam seďela tak jsem slyšela nějaky kroky.Pak v tu chvily jsem se lekla a probudila.Podivala jsem se na svuj mobil a bylo něco okolo pul 3 rano.

No super pomyslela jsem si snad zas usnu a nebude se mi nic nepříjemnyho zdát.Otočila jsem se na bok a uviďila jsem ze do prostřed pokoje pronikaji přes zavěs paprsky měsíce.

Vstala jsem s postele a zatahla zavěs a lehla jsem zpět do postele.Bala jsem se že už neusnu a že budu rano unavená když vstavam do školy.Ale s nenadaní jsem usnula.

Has llegado al final de las partes publicadas.

⏰ Última actualización: Sep 21, 2023 ⏰

¡Añade esta historia a tu biblioteca para recibir notificaciones sobre nuevas partes!

Měsíčňí svitDonde viven las historias. Descúbrelo ahora