Young love?

~34~

„ne” odpověděla jsem a koukala se pořád na toho kluka.

„proč ne?” zeptal se mě, a trochu se tomu zasmál.

„protože nechci?” odpověděla jsem a nadzvedla obočí, co je na tom tak nepochopitelného.

„ale notak Kiaro, je to jen pusa” odpověděl.

„jo, Kiaro, taková holka jako ty nebude mít moc příležitostí líbat takového fešák, tak toho dneska využij” odpověděla blondýna vedle Toma.

„co tím jako myslíš?” zeptala jsem se a vraždila ji pohledem.

„však víš, když se na tebe tak koukám” odpověděla a celou si mě znechuceně prohlédla.

„zato ty jseš kočka, co?” odpověděla jsem ji ironicky.

„Hele proč jseš tak nevrlá? Nauč se přijímat pravdu” odpověděla a mykla rameny, už mi začíná pít krev.

„ja osobně, kdybych byla Tomem, pusu bych ti nechtěla dát, štěstí pro něj že ten úkol plnit nechceš” odpověděla a poplácala Toma po hrudi, přotočil nad tím očima, asi mu už taky leze na nervy, popravdě,komu ne ?

Osobně mě to vůbec nebaví, akorát se tady hádám s nějakou otravnou blondýnou.

„promiňte ale, opouštím tenhle váš kruh” řekla jsem a zvedla jsem se.

„to jako odcházíš? Prosimtě teď jsme začali” řekla ta blondýna.

„jo, abych se nemusela dívat na ten tvůj skažený xicht” odpověděla jsem a ironicky se usmála.

„no dovol ty krávo?!” zařvala na mě a postavila se. Kdo je nevrlý teď?

„to by stačilo Olivie!” zařval Tom a stáhl ji za ruku zpátky dolů, takže jsem si to myslela správně, je to ona.

Nachvilku jsem s Tomem navázala oční kontakt ale pak jsem se hned rozešla pryč.
Doufala jsem že najdu nějakou místnost kde je alespoň trochu klidu. Když jsem odcházela slyšela jsem že se někdo zvedl a šel zamnou, neohlížela jsem se kdo, bylo mi to jedno.

Narazila jsem na nějaký volný pokoj, a zavřela dveře, vypadal jako že je jeden z kluků, ale koho nevím.
Sedla jsem si na postel a vytáhla mobil.

Po chvilce se otevřeli dveře, podívala jsem se směrem ke dveřím abych zjistila kdo to je.

„co tady děláš?” zeptala jsem se docela podrážděně, samozřejmě ta daná osoba byl Tom.

„je to můj pokoj” odpověděl a přišel ke mně blíž.

„aha” odpověděla jsem a chtěla odejít, opravdu tady s ním nehodlám být.
Ale jeho ruka mě zastavila.

„nechoď” řekl a koukl se mi do očí.

Chvilku jsem se na něj koukala až jsem nakonec řekla „fajn”.
Posadila jsem se zpět na jeho postel a dívala se směrem k oknu, oba jsme mlčeli.Možná jsem měla odejít, tohle je absurdní.

„nic si z Olivie nedělej” řekl Tom po chvilce, což mě přinutilo se otočit směrem k němu.

„nedělám” odpověděla jsem a mykla rameny.

„dobře” po týhle jeho odpovědi mezi námi vládlo opět hrobové ticho, jak já tohle miluji.

„Kie... já, omlouvám se” řekl Tom a prolomil to otravné ticho.

Navázala jsem s ním oční kontakt, a čekala jestli z něj ještě něco vypadne.

„mrzí mě jak jsem se k tobě včera zachoval” řekl a koulal se mi do očí.

„proč si to řekl?” zeptala jsem se ho, a přerušila nás oční kontakt.

„řekl co ?” zeptal se.

„že to byla chyba” odpověděla jsem mu, opravdu mě to zajímá, opravdu si myslí že to byla chyba?

„ja nevim Kie... promiň” řekl povzdechl si, jak mám tohle chápat?

„skvělý, díky že si mi to řekl” odpověděla jsem ironicky a zvedla se z postele.

Tom mě chytl za ruku a zatáhl zpátky, otravě jsem se na něj podívala.

„co furt chceš?!” zeptala jsem se ho podrážděně, když mě ani nenechá odejít z tohohle pokoje.

„tebe Kie...chci tebe” odpověděl mi trochu potichu a já na něj zírala.

„tak to je novinka” odhodlala jsem se konečně po chvilce něco říct, upřímně nevím co mu na tohle mám odpovědět, včera mě doslova vyhodil a teď mi tady říká že mě chce?

„Kie, myslím to vážně” řekl a chytl mě za ruku.

„ne, Tome. Ty nevíš co chceš, ale já to rozhodně nejsem” odpověděla jsem mu.

„ještě včera jsem to nevěděl, proto jsem tě vyhodil, myslel jsem si že bych pro tebe nebyl dost dobrý” odpověděl mi a já na něj jen zírala, já vím že bych mu měla něco odpovědět, ale nejde to, mám v tom všem teď hrozný zmatek.

„ale teď už to vím” řekl a položil mi ruku na tvář.

Koukala jsem mu do očí, moje oči mu sjeli na jeho rty, všiml si toho a udělal hned to samé.
V tu chvilku moje rty byli opět na těch jeho.
Je to skvělý pocit, myslela jsem že tenhle pocit po včerejšku už nikdy nepocítím.

Po chvilce jsem se odtáhl a koukali si navzájem do očí, musela jsem se usmát.

„miluju tě Kie..” řekl a mně se v tu chvilku zastavilo srdce.

★   ★   ★

Další kapitola je na světě, tentokrát po delší době ale snad poslouží tak jak by měla. Jsem poslední dobou nějaká strašně líná, až teď jsem se dokopala k dopsání další kapitoly, měla jsem ji rozepsanou od doby co vyšla předchozí ale až teď jsem ji konečně dopsala. Koukám teď furt jenom na seriály a nemám vůbec chuť něco dělat 😭.
A už se blížíme ke konci příběhu 😜.