André a já jsme připravovali speciální článek, proto jsem většinu čekání na kvalifikaci strávila v novinářské místnosti. Byl to článek, který popisoval ty největší vítězství, které se na okruhu udály. A to od Daniela Ricciarda v roce 2018 po nezastavitelného Artona Sennu, který tam ve své době vydobyl vítězství pětkrát po sobě.

Neuvěřitelně nás to oba bavilo, byli jsme do toho natolik ponoření, že nás probudil až zvuk motorů projíždějících formulí v dáli. Kvalifikace začala.

Honem jsme svoji pozornost přesměrovali z notebooku před námi, na obrazovky, které nám přenášeli živý pohled na trať. Jediný muž, který mě zajímal byl ten v rudém voze s číslovkou šestnáct. Nesoustředila jsem se na nikoho jiného, protože mě nikdo jiný vůbec nezajímal.

Jenomže, něco se pokazilo. Něco bylo natolik špatně, že se čtyři minuty před odmávnutí první kvalifikační části stáhl opět do boxů.

,,To nemůžou myslet vážně, vždyť není tak vysoko, aby si to mohli dovolit!" sykla jsem rozhořčeně a podívala se se zamračením na Andrého. Ten si projel prsty po tváři.

,,Vypadá to, že má s něčím problém." I on se zamračil. Tohle nevypadalo na problém.

Srdce mi vynechalo úder. Tohle nemohla být pravda. A já slyšela dav fanoušků, kteří byli stejně nespokojení jako já.

,,A to měl dobrou šanci na zisk prvního místa."

,,Je to pro něj smolná chvíle, to se bohužel v motorsportu stává."

Zakývala jsem hlavou, jelikož se čas každou další vteřinou blížil konci. Každou další po ní se posouval níže a níže, až skončil na mizerném šestnáctém místě. Špatné pozici vzhledem k zítřejšímu závodu. A ani to, že byl vůz Ferrari třetím až druhým nejrychlejším, nic neznamenalo. V Monaku na tom vůbec nezáleželo.

Srdce mě bodlo, jak se kamery zaměřily na Charlese bez jezdecké helmy s odevzdaností ve tváři. S brýlemi na očích. Tak rychle se propletl mezi mechaniky, kteří mu konejšivě dávali na rameno ruce, jen aby se dostal pryč z hledáčku kamer.

Nakonec mi napsal sám, co se stalo. A to ještě předtím, než jsme měli šanci zjistit, kdo bude startovat nejvýše v závodu.

MŮJ MAJÁK RADOSTI: chyba v komunikaci. říkali mi, že jsem v suchu, že nepotřebuju zajet další rychlé kolo, abych si taky pošetřil gumy do Q2 a Q3, což bylo nakonec zbytečné.

Neviděla jsem ho naživo, ale i přes to zněl neskutečně frustrovaně, čemuž jsem se nemohla vůbec divit.

Já: To nemohli myslet vážně.

,,Žádný problém s vozem, André, měl to být strategický krok, který měli ušetřit pneumatiky." Ten pohled, kterým mě můj kolega počestil byl plný naprostého nepochopení, nepochopení k tomu, co udělali stratégové Ferrari.

,,Já si myslel, že to nejsou takoví idioti, už jsem si říkal, že se jim něco takového stát nemůže. Jak tak vidím, pekelně jsem se zmýlil," vyřkl ironicky a suše se zasmál. ,,Jak to vůbec víš?" zajímal se.

,,Na tom nesejde, mám své tajné zdroje." André protočil dramaticky očima a hned poté si povzdechl.

,,Neříkej mi, že to je od - "

Rychle jsem mobil, na kterém se mi zobrazilo několik zpráv otočila a skočila mu do řeči. Mé tváře totiž začaly nabírat červeň a já mu nechtěla vysvětlovat ani to, že jsem se setkala s jeho rodinou. ,,Ne, ne, není to od Charlese, ale od Scarlet."

Tanec Světel [Charles Leclerc ff]Where stories live. Discover now