mariján (Divnoch Vede Divný Život)

dopoledne - II.

Teď jen jak se dostat do domu Horových.

Asi až budu hlidat bratra, aby si nebral koks, mezitím, co budou rodiče v práci, uteču. Tak asi ne. Je to moc riskantní. Temelín by mě mohl sledovat a bylo by to v prdeli. A navíc by si dal moc koksu a na rodiče by přišla sociálka. Sice je v lásce moc nemám, ale dělat jim naschvály zrovna nechci.

Mohl bych jít jakože na přespání ke Kačomilovi, ale to by mě hned našli a ještě by z toho mohl mít Kačák nebo jeho rodiče problémy. To bych jim udělat nemohl. Hlavně ne Kačíčkovi. Je to tak dobrý kamarád. Prostě.... To je jedno.

Asi tedy nakonec uteču v noci, když ostatní budou spát. Bude to tak nejlepší. Bude to vypadat jako loupež dítěte. To je v dnešní době normální. Vždyť i Temelín ukradl dvakrát dítě.

Jednou dítě paní Líponové. Rozené Tulipánové. Pracovala jakožto učitelka v mé škole. Měl jsem ji fakt rád. Nejlepší učitelka na světě. Nechápu proč to ten Temelín blbá udělal zrovna jí. Je pravda, že je zazobaná, takže výkupné měl tučné. 1,5 milionů korun. Policie o tom neví.

Pak i dítě pání Lucie, kamarádky naší mámy. Říkáme jí teto. Můj bratr s ní spal. A pak jí to dítě ukradl. Občas je divnej z těch drog. Tady moc nevidělal. 20 tisíc. Vlastně toto byla jeho první loupež dětí. Jsem to popletl, no.

Nevím, jestli mám přijet ohlášeně. Ale vlastně jo. Kdyby tam nebyl, nemuseli by mě tam pustit. Teď jak mu to říct. Asi mu řeknu, že jedu jen na den, aby se nemohl vymluvit na to, že nemá čas. Takle to udělám, ale který den. Asi co nejdříve. Tak tedy dnes vecer. Budu to tu do večera muset nějak vydržet. Nu což. Jde se na krasojízdu. Mám hlad. Je už 12, takže by měl být oběd.