Večerní sny

Nábytek

Nevím co jsem čekala že budu dělat v úterý odpoledne, ale určitě jsem nečekala tohle. Momentálně se nacházím na Strahově, kde mají kluci zrovna trénink. Nechápu proč mě sem Láďa pozval...tak se alespoň půjdu podívat okolo a pozdravit ostatní stejně mu trénink končí za 10 minut. Jdu z tribuny pryč a procházím se chodbami.

Cestou jsem potkala pouze Kamila, který kluky masíruje a jen se s ním pozdravila. Když jsem, ale zahla za roh tak jsem viděla klučinu typem okolo mého věku. Hned si mě všiml a usmál se. "Tebe jsem tu ještě neviděl jsi nová?" Usmála jsem se zpátky, ale měla jsem zvláštní vnitřní pocit, když jsem na něj koukala...asi mi je jen blbě. "Nene jsem tady jen na podporu dneska" "Jo aha jinak ja jsem Kuba" nabídl mi ruku a ja ji potřásla "Andrea těší mě" Svou ruku jsem chtěla odtáhnout ale jeho silné sevření mě zastavilo "Dala by jsi mi tvoje číslo?" Tohle se mi tady ještě nestalo a vůbec kdo ten kluk sakra je? "No víš ja pospíchám teďka" Ruku silně od něj odtrhnu a otáčím se abych mohla odejít. On si ale očividně říct nedá a slyším jeho kroky za mnou "Vždyť to zabere pár minut" Sakra jak se ho zbavit...za rohem vidím jak už odcházejí hráči domu. Okamžitě začnu mávat na Láďu aby šel za mnou a on jen nechápavě kouká co dělám. Konečně mu to dojde a vyjde směrem ke mně.

"Co tak mávaš těma ruk-" Nenechám ho to doříct a obejmu ho "Nechápu co se děje ale tohle přivítání se mi líbí" Ten jeho zášklebek bych nejradši trefila, ale teď mě zachraňuje(zas) od něj takže si to nechám na jindy "Buď ticho a pokračuj v cestě" zamumlám mu do hrudi jelikož mu nedosáhnu k uchu. Láďa se podívá na Kubu zvláštním výrazem a dá ruku kolem mě. Copak mě neslyšel ať jen pokračuje v cestě?! "Udělal ti něco?" "Ne nech to být a pojď" Kuba asi poznal že konverzace nezahrnuje jeho a tak začal odcházet "Tak někdy jindy Andreo" Řekl se zády k nám. "Nechci to řešit" Láďův obličej mi, ale naznačoval že o tom mluvit chce. Nic mi na to,ale neodpověděl.

Sedla jsem si k Láďovi do auta a začala okamžitě konverzaci. "Hodláš mi říct proč jsem tady?"On se na mě jen podíval "Potřebuju nový nábytek do bytu" Moment...cože? "A já jsem tady protožeee?" Protáhnu svoji větu,aby mi odpověděl "Protože tomu rozumíš a ja su nechtěl jít sám" "Páni hned se cítím jako vyvolená" řeknu se sarkastickým hlasem "Promiň ale nikdo jiny mě fakt nenapadl" Nastartuje auto a dá navigaci do Ikei. "No co už stejně potřebuju novou poličku do koupelny" Zamumlám a on se usměje. Ten jeho zatracený úsměv by měl být ilegální.

Láďo to snad nemyslíš vážně jsi snad slepý? Jak můžeš dát bílou sedačku do tmavě zeleného obýváku!" Tohle je snad těžší než jsem čekala a často jsem i říkala věty mé šéfky stylem "Tohle by k sobě nedal ani barvoslepý" nebo "Jsi normální? Tohle nedám" Ale i přes mých pár výbuchů jsme to zvládali. "Andreo je to jenom sedačka nemusí to vypadat nějak úchvatně" Řekl už unavený Láďa. Momentálně totiž vybíráme nábytek do obýváku a sedačka je už poslední na seznamu pak už nás čeká jen postel do ložnice a hotovo. "To říkáš teď ale věř mi budeš toho litovat měl by jsi koupit tmavší a dřevěný či skleněný stolek" On jen zvedne ruce že se vzdává a zavolá prodavačku, aby mu rezervovala pohovku která se líbila mě od začátku. Náš košík byl plný jen menším nábytkem,dekorací a kytek. Nábytek mu odvezou domu jelikož by se to nevešlo.

Padnu do snad nejpohodlnější matrace co jsem kdy viděla. "Jestli si tuhle nekoupíš tak uděláš životní chybu" zamumlám Láďovi který leží vedle mě "Bohužel už mam koupenou což by jsi už měla vědět" Zasměje se a ja ho jen trefím rukou do hrudi. "Proč jsi se vůbec stěhoval?" "Nesedl jsem si s majitelem" to znamená buď to že tam dělal Láďa ruch což je dost pravděpodobný nebo něco zničil "Co jsi udělal?" On jen nasadí otrávený obličej "Su mu udělal díru do zdi když jsem si kopal...řekl su že to zaplatím a opravím ale on mi odpověděl že to byla poslední kapka nebo co" Okamžitě co to dořekne tak se začnu smát nahlas. Máma by se přeci jen měla bát. "Nesměj se musel su najít nový byt" Tomu se začnu smát snad ještě víc a začínám pociťovat moje břišní svaly. "Pojď už radši ty smíšku musíme najít postel ještě" Chytne mě za ruku a vytáhne z postele.

S Láďou jsme už dorazily k němu domu. V rukou mám tašku s jídlem a tašku s kytkami. Výtahem jsem jela jen já protože jsem mu řekla že se už nevejdeme. Řekl mi totiž že pomoc nepotřebuje, ale když jsem ho viděla s asi 6 taškama jít po schodech musela jsem si ho natočit "řekni sýr Láďíku" Řeknu do videa s dětským hlasem a on se na mě jen smrtelně podívá "Kvůli ní musím jít s taškami do schodů tohle je šikana" Zašklebí se a já jen otočím kameru aby jsme tam byly oba dva "Tohle pošlu trenérovi aby viděl jak krásně trénuješ mimo hřiště" Zatím co on se tvářil kysele já jsem měla úsměv od ucha k uchu. Video ukončím když Láďa zavře dveře do bytu. "Mam hlad jako vlk tak pojď" Řvu na něj už z kuchyně.

Přijde mi jako kdyby to bylo mezi námi fakt dobrý. Třeba Láďa nebude zas tak špatný člověk.

Než se Láďa dokopal do 6 patra tak jsem si to tady už prošla. Má dlouhou chodbu která vede do obýváku a za ním je kuchyň. Obývák má krásné francouzské okna z kterých jde vidět na momentálně noční Prahu. V chodbě se nachází čtyři dveře. První dveře od hlavního vstupu je podle matrace ložnice a naproti má velkou koupelnu. Vedle koupelny se nachází volný pokoj který asi bude pro hosty a naproti je pracovna/tělocvična. Má to tady dost velký a na chvíli jsem zapomněla co vlastně dělá. Kopat do míče umím taky možná bych se měla dát na fotbal taky.

Po jídle jsme začali jen dávat dohromady pár věcí co se vešli do auta jako třeba noční stolek. Každý jsme stavili jeden a on už byl v polovině zatím co já furt dělala základ. "Tyhle návody jsou fakt k ničemu kdo to vymyslel?!" On se zasmál a podíval na mojí stavbu "Ukaž...no tak to musíš dát na tuhle stranu pak přidáš šroub a další část" Sice mi to ukazoval ale už si to zas nepamatuju...na tohle fakt nemam. "Dej mi to já to udělám jdi místo toho koupit nějaký věci do bytu támhle je počítač a i karta" "No dobře ale pak si nestěžuj že jsem toho koupila moc" Hned se zvedám a běžím pro počítač. Sednu si na židli a počítač dám na kuchyňský ostrůvek. Teď přišla moje chvíle koupit co jsem vždycky chtěla ale přišlo mi jako blbost.

Hezkou neděli přeju🫶