Večerní sny

Tanec

Stále mám v hlavě tu práci. Znamenalo by to pro mě povýšení, ale ztráta blízkých. Jsem na to fakt mentálně připravena?

Z mých myšlenek mě avšak dostane zvonek mého bytu. Nikoho jsem nevolala a Viktorie je na dovolený tak kdo to je? Hned se ozve klepání na dveře. " No joo ja už jdu" zařvu a odmykám dveře. Nevím koho jsem tam čekala ale jeho fakt ne.

"No tak co jsi připravená na úžasný večer semnou?" Zeptá se Láďa, který je oblečený v obleku a drží dvě krabice. Moje oči nemůžu zastavit a zhlédnu ho od hlavy k patě. Sakra vždyť je dneska SAR úplně mi to vypadlo z hlavy. "Ježiš promiň úplně mi to vypadlo" pouštím ho do svého bytu a on si jde sednout na sedačku "Tak to máš štěstí že já su vždycky připravený dopředu na tu máš šaty a boty" podává mi dvě krabice a já si je od něho opatrně vezmu "neboj nekouše tam nic a teď šup máš 2 hodiny" řekne a ja se jdu obléct do pokoje.

V krabici byly krásné dlouhé emeraldové šaty s řetízkem na kterém je LK v diamantech. On je fakt někdy až moc. V druhé krabici nacházím černé podpatky. Vlasy si k tomu sepnu do elegantního drdolu. Make-up si udělám decentní.

Vycházím z mého pokoje a vidím jak je Láďa na mobilu, ale když slyší moje podpatky tak zvedne hlavu. Kouká na mě tak dlouho bez toho, aby něco řekl že si myslím jestli není něco špatně. "Tak co dobrý?" Zeptám se a on si jen odkašle "J-jo vypadáš fakt hezky" Je snad nervózní? To by bylo poprvé "Tak jdeme madam" jde ke dveřím a otevírá mi je. "Tak to moment kde máš řetízek?" Zeptá se vážně "Snad nemyslíš že si ho fakt vezmu" zasměju se, ale on rychle doběhne do mého pokoje a vezme ho. "Otočit" protočím oči a otočím se zády k němu. Cítím jen šimrání na krku a začnu se smát "No tak necukej sebou snažím se tady o něco v zádu" řekne a ja se začnu smát ještě víc "Ježiš jsi jak malá Andreo" směje se tentokrat i on. "Hotovo tak jdeme"

Láďa mi otevře dveře do auta. "Co jsi udělal se starým Láďou?" Usměju se a zalézám do auta. On si sedne na místo řidiče "Su gentleman přeci" Zbytek cesty si jen povídáme a posloucháme písničky.

"Jsi připravená?" Zeptá se Láďa, když se nacházíme před vchodem obrovského sálu. "Víc už být nemůžu" odpovím ale s pocitem lehké nervozity "To zvládneme a když budeš chtít jít domu tak řekni jo?" Ja jen zakývu hlavou že jo a on mě chytne za ruku, jelikož vidí mojí nejistotu. Že by se snad Láďa změnil? Nevím ale tohle mi motá hlavu snad ještě víc. Že by z nás byly i dobrý kamarádi? Nebo víc? Dost. Musím o něm přestat myslet tímhle smyslem.

Spolu přijdeme do sálu a okamžitě za námi zavítá spoustu hráčů s manželkami. Hned samozdřejmě jdu přivítat Báru s kterou se obejmu "No tak to chápu koho jsi okukovala na zápase sluší vám to ale" Řekne a ja se jen nechápavě usměju "Díky ale my
nejsme spolu" Z příjemné chvíle se hned stala trapná. "Aha promiň ja jen- to je jedno jdu najít svého manžela nebo ho zas budu muset hledat celý večer užívej" zasměje se a odchází.

Ja se vrátím k Láďovi který vede konverzaci s Vitíkem a Haraslínem. Hned si mě všimne a chytí za ruku. "Jo takže s ním tady jsi jo?" Zeptá se Martin a usměje se "No tak nemohla jsem ho nechat jít samotného když vypadal tak smutně" slyším okolo mě smích, ale moje oči jsou zamknuté s Láďovými který se usmívá "Ak kukám tak to vyzerá že bychom tu mohli mať nový pár" Okamžitě se mé oči nastaví na Lukáše a cítím jak mi rudnou tváře "Ja-"
"Ale-" skočíme si do řeči s Láďou. "Nemusíte se vymlouvat my to chápeme" Nehodlám tyhle zbytečnosti řešit a tak jdu na bar.

Piju nějaké růžové víno jelikož tvrdý alkohol zde není. "Tebe jsem tu nečekal a obzvlášť s ním" Hned mi došlo že ten hlas patří mému bratrovi "Ja taky ne" obejme mě a stoupne si vedle mě. "Vy jste spolu? Andy-" "Nejsme" skočím mu do řeči protože vím co by přišlo. "Ani ja ani ty nevěříme že mezi vámi nic není jen ale chci aby jsi byla opatrná jo?" Je to co řekl pravda? "Jo neboj" Vidím jak k nám kráčí Láďa "Nechám vás být užívejte" Můj bratr odchází "Všechno dobrý?" Zeptá se mě "Jo jen jsme něco řešili" usměju se na něj "A ja jsem 'něco' viď?" On si fakt mysli že je vše o něm. I když teď zrovna bylo říkat mu to nebudu. "Pojď půjdeme tančit" chytnu ho za ruku a kráčím směrem na parket.

Protancujeme spolu pár písniček. Nemůžu se snad soustředit na nic jiného než na můj pas, který hoří pod jeho dlaněmi. Celou dobu se mnou drží oční kontakt a ja pociťuju že se mi asi podlomí kolena. Obviňuju to víno které jsem ještě do sebe kopla než jsme šli tančit. "Fakt ti to dneska sluší" "Děkuju...nevím jestli jsem ti vůbec poděkovala za šaty..vrátím ti je zpátky a ohledně toho že víš jaký číslo nosím se ptát radši nebudu" zasměje se "Nemáš zač a ty šaty patří tobě ja bych je asi nevynosil"

Po zbytek večera jsme se jen bavily s ostatními. Uteklo to hrozně rychle a ja se teď nacházela už v autě na cestě domu.

"Mužů se tě na něco zeptat?" Řekne Láďa který sedí se mnou na zadních sedačkách taxíku.