Dragon's Throne

2. kapitola

Všechny murény se mi začaly smát a než mi bráška mohl pomoci, tak ho odtáhly bůh ví kam. Bylo mi do pláče. Nade mnou se sklonila neznámá dívka s vlasy barvy ohně, když jsem jí pohlédla do očí, jako kdyby byly ze smaragdu. ,,Není ti nic ?" zeptala se dívka. ,,Asi ne," vysoukala jsem ze sebe s námahou. Neměla jsem odvahu se zeptat na jméno. ,,Nechceš si se mnou sednout do vlaku?" položila mi otázku. ,,Tak jo," usmála jsem se na ni. ,,Málem bych zapomněla, já jsem Lily Evansová," usmála se nejistě. ,,Katherine  Maledictio," ode mne do znělo spíše jako zakázaná otázka, ale Lily to očividně netrápilo. Její pohled byl přesunut kamsi za mne. ,,Potter," splynulo jí z úst. Naklonila se blíže a pošeptala mi: ,,Je na čase zmizet. Pojď za mnou," Poukázala jsem nenápadně směr. Opatrně jsem začala kličkovat mezi studenty Bradavic. Mým cílem byl Bradavický Expres, který se majestátně tyčil uprostřed nádraží. 
Po malém rozhlédnutí jsem našla prázdné kupé. Lily dosedla hned po mě. Vypadalo to, že si značně oddechla. V tichu jsme seděly dalších několik minut. Jenomže to ticho neurvale přerušilo jisté střapaté pako, které asi v životě neslyšelo pojem soukromí. Nejvíce mne zaujal sebevědomě vypadající krásný černovlásek. Za nimi odevzdaně kráčel sympatický kouzelník, který narozdíl od dvou předešlých členů jejich party, působil vcelku normálně. To, že se za nimi šinul jako ocásek chlapec vypadající trochu, jako krysa? O tom snad ani nemusím mluvit. ,,Pottere vypadni!" Zmiňovaný chlapec ( střapaté pako ) se zatvářil ublíženě. Něco se mne dotklo zezadu. Přestala jsem se tedy soustředit na jejich hádku a zpozorněla jsem. Když jsem se utvrdila ve svém přesvědčení, tak jsem se pomaličku zvedla a zamířila na chodbu. Vydala jsem se tedy hledat brášku. Nemusela jsem ho hledat dlouho. Byl v kupé s ostatními lidmi ze Zmijozelu. Nádech a výdech, otevřela jsem dveře. ,,Ahoj," nevinně jsem se usmála. ,,Co si myslíš, že děláš?" zeptal se mě stroze jakýsi odbarvený patolízal. ,,Já jdu..." začala jsem tiše. ,,Nebo víš co nevysvětluj nám to, mudlovská šmejdka jako ty tu nemá co dělat."
,,Ale já ne," chtěla jsem se pokusit oponovat. ,,Řekl jsem vypadni," zařval na mě znovu. ,,Luciusi sklapni!" pronesl s ledovým klidem Henry. ,,Přece se nebudeš zastávat mudlorozené," opáčil mu patolízal. ,,Je to moje chráněnka!" Henryho tvář vyzařovala vyrovnanost, ale z jeho očí sršely blesky. Lucius viditelně zbledl. ,,Pánové, Henry," kývla jsem hlavou na rozloučenou. ,,Omluvte mne, jdu zpět za svou kamarádkou." Tvář mi zdobil ledový úsměv. Po tomto otřesném incidentu jsem si přála jen jediné, vypadnout.