DÍVEJ

To Ráno

Flashback ráno po večeru

Byl jsem ve svém pokoji ve své posteli, nechtěl jsem jít dolů, nechtěl jsem vidět člověka, který zabil mojí matku. Uslyšel jsem, ale kroky po schodech. Schoval jsem se pod peřinu a snažil jsem dělat, že spím. Můj otec vešel do mého pokoje a sedl na mou postel. Věděl, že nespím.
„ Já vím, že nespíš Phillipe máš na sobě brýle vždycky si je odložíš na stolek."
Usmál se. Otevřel jsem oči a podíval jsem se na něho. Vůbec na něm nešel vidět žádný výčitky svědomí. Nic se nezměnilo jenom jsem v něm už neviděl otce, ale monstrum. „ Pojď dolů na snídani udělal jsem ti cereálie" vstal a odešel dolů. Po chvilce jsem šel i já.

Když jsem šel po schodech měl jsem divný pocit tady se to vše stalo. Chybělo mi posledních sedm schodů furt byla na schodech krev měl jsem ji i na pyžamu. Usedl jsem ke stolu a podíval jsem se naproti prázdné židli kde každé ráno sedávala máma. Už tam, ale nebyla její poslední snídaně byl pouze chleba s máslem udělal jsem jí to sám, kdybych to  věděl udělal bych jí něco výjimečného. Monstrum si sedlo naproti mě. Že mu není hanba nejdřív jí zabije a pak si sedá na její místo. „ Kdy pojedu k babičce na prázdniny?" Zeptal jsem se svého otce, nechtěl jsem být v tom domě. „ Zavolám babičce a zeptám se jí můžu se jí aji zeptat jestli by jsme nepřišli na oběd chceš?" Přikývl jsem. Dojedl jsem cereálie a šel jsem do obýváku a pustil jsem si svoji oblíbenou pohádku.  V tu dobu   jsme měli ještě pevnou linku a tak šel otec do obýváku pro knihu kde jsou všechny telefonní čísla. Ta kniha byla pod fotkou mě a mé matce podíval se na ní a udělal divný úsměv. Fotku položil tak aby fotka nešla vidět.
Po deseti minutách za mnou přišel „ Za půl hodiny pojedeme k babičce na oběd tak se nějak hezký obleč a domluvil jsem ty prázdniny, budeš tam dva týdny tak si sbal to nejdůležitější.  Oblečení mi vždycky balila máma nevěděl jsem vůbec, co vzít.  Menší kufr jsem naplnil oblečením a do taštičky zase hygienu, v koupelně byli furt tři kartáčky. Vzpomněl jsem si na všechny vzpomínky s mámou a mé slzy začali téct po tváři. Můj otec na mě zavolal, abych už šel dolů. Když jsem doběhl monstrum už byl v autě, nastoupil jsem a to jsem vůbec netušil, co se stane na obědě u babičky.