Láskou pohlcená

42.

,,Nik se dostává z drog"řekl mi Kuba. Takže Nik fetoval. To mi mělo dojít. Teď se, ale k němu nevrátím. Mám strach, že by mi znovu ublížil.

Ležela jsem v pokoji a koukala se do bílého stropu. Bylo mi líto toho všeho co se stalo. Nika jsem měla ráda. A taky mi je líto jak se ničí. Proč fetoval? Chci mu pomoct. Nemůžu. Mám strach, že by mi vynadal ať ho nechám být.

Přemýšlela jsem a najednou jsem uslyšela někoho přicházet do pokoje.

Ani jsem se nepodívala kdo to je.

Koukala jsem se do blba.

Cítila jsem jak se postel prohla. Následně jsem cítila někoho vedle sebe ležet. Ani tehdy jsem se nepodívala kdo to je.

Ten někdo mě chytil za ruku. V tento moment jsem se už podívala kdo to je. Byl to Kuba.

Pohled mi opětovat.

,,Jsem tu vždy pro tebe kdyby něco"řekl mi. ,,Viky já tě mám pořád rád"pokračoval ve slovech. Já nevěděla co říct.

,,Nic nemusíš říkat. Užijeme si ticho. Dneska toho už je i na mě hodně"podíval se do stropu stejně jako já předtím. Pořád mě držel za ruku. Mezi námi panovalo ticho. Ne trapné ticho, ale příjemné. Klid. To oba potřebujeme.
.
.
.
.
.
Po třech dnech
Jakub
S Viky už normálně vycházíme. Jsme kamarádi. Nikovi pomáhám dostat se z drog. Zatím si nic nevzal a je v pohodě. Nemá nějaké hrozné stavy.

Viky mi řekla, že by se na Nika chtěla jít podívat. 

Šel jsem s ní kdyby náhodou. Nechci riskovat, že by ji něco zase udělal.

Viktorie
Šli jsme s Kubou navštívit Nika. Kuba mi řekl, že Nik je v pořádku, tak jsem se chtěla na něho jít podívat.

Odemkla jsem a společně s Kubou jsme vešli do bytu. Mám klíče od Nikova bytu nebo jsem tu s nim bydlela.

Něco jsem slyšela. Nějaké divné zvuky. Rozhodla jsem se to neřešit. Šli jsme se po Nikovi podívat.

Řekla jsem si, že by mohl být v ložnici.

Otevřela jsem dveře do pokoje a co jsem tam neviděla. Nik si tam zrovna užíval s nějakou blonckou.

,,Viky"všimnul si mě. Oba dva okamžitě přestali. Přikryli se aby je nebylo vidět nahé. Tohle byla moje poslední kapka. Tohle už nedám. Další kluk co mi ublížil.

Zavřela jsem ty debilní dveře od pokoje a s pláčem šla pryč.

,,Co se stalo?"zeptal se mě Kuba starostlivě. Nebyla jsem schopna slova. Slzy mi ztékali po tvářích.

Teď jsem musela odejít z bytu.

Šla sem pryč. Ven.

Za chvíli za mnou šel Kuba.

,,Viky, ano Nik je hajzl. Vyser se na něho. Vím, že ho máš ráda, ale on ti za to nestojí"říká mi Kuba. Na nic se nezmůžu. Ani jedno slovo. Prostě Kubu obejmu. To teď potřebuju. Objetí.

Nika už nechci vidět.

Vztáhl na mě ruku a pak se vyspi s jinou? Snad mu někdy tohle vše odpustím, a když ano tak s nim už ale nechci chodit. Na to už nemám sílu. Jednoho dne budeme jenom kamarádi.

Tak po dlouhé době jsem zase něco napsala. Snad se vám to bude líbit. ☺️