Tanec Světel [Charles Leclerc ff]

26

Ani jsem si nebyla jistá svými vlastními pocity, které se každou další vteřinou v jeho přítomnosti zvětšovaly a zvětšovaly, natož tím, co by to všechno mohlo znamenat pro nás oba. Jaké oběti bych musela učinit, abych si tím vším byla naprosto jistá.

,,Tak zatím," zašeptala jsem v momentu, co se k Charlesovi přiřítilo několik horlivých fanoušků, kteří se ho anglicky ptali, jestli jim podepíše kšiltovky a jestli se s nimi nevyfotí. Bylo jich okolo čtyř, z čehož mi hned šla hlava kolem. Hodně jsem na něm obdivovala trpělivost, kterou s nimi měl a to, jak na ně byl pokaždé milý a pozorný. Nějakou chvíli bych to nejspíš vydržela, ale po nějaké době by mě to na sto procent unavilo a přestalo bavit. 

Jeho pohled se místo na ně, zabodl do mých očí, jako by na celém světě záleželo jen na mně, na nikom jiném. ,,Měj se, Rio."

V té chvíli mě to rozviklalo ještě víc. Guláš v mých pocitech se zamíchal ve změť zmatku a chaosu. Neměla jsem nejmenší tušení, co si s tím budu moct počít.

Avšak hned poté se mírně zasmál a svoji pozornost přesměroval ke všem přítomným, začal jim podepisovat kšiltovky a trička, které měli na sobě, taky odpovídat na otázky, které mu pokládali. Byl s nimi naprosto roztomilý. A já se sama pro sebe zasmála a se svými věcmi na mém rameni, se rozešla do chladu novinářské místnosti.

Závod Charlesovi nakonec nevyšel tak, jak by si představoval a místo zisku svého prvního vítězství, získal své první pódium. Nebylo to kvůli jezdecké chybě, která by byla při takovém tlaku okolí naprosto pochopitelná. Už od samého začátku se pral o každý centimetr tratě. Start se mu tolik nepovedl jako jeho týmovému kolegovi a oběma Mercedesům, přičemž Lewis Hamilton získal hned po startu pozici lídra závodu. Ještě na konci prvního kola to vypadalo pro Charlese na špatně rozjetý závod, protože se z pole position propadl až na třetí místo.

Jaký obrat se stal v následujících kolech, bylo naprosto neuvěřitelné a šokující pro všechny přihlížející. Každým dalším sektorem ukrajoval náskok jezdce Mercedesu i jeho týmového kolegy a po nádherných manévrech byl opět tam, kde začal. Vypadalo to pro něj na nádherné první vítězství. Vyjezdil si nádherný náskok a držel na svých bedrech nejrychlejší kolo závodu. Nikdo neočekával nic, co by mu zkazilo vítězství ve druhém závodu za Ferrari. 

Jenomže, když jsem se podívala na obrazovky, které ukazovaly data všech jezdců, se něco muselo pokazit. Jeho časy se rázem začaly horšit a každým dalším kolem to vypadalo hůř a hůř. 

,,Motor, motor! Je s ním něco špatně!" hlásil zoufalým hlasem ve vysílačce. Když jsem to zaslechla, myslela jsem si, že byl konec.

,,Dobře, rozumím, zkoumáme to," odpověděl mu Xavi, jeho závodní inženýr.

,,Děje se s ním něco divného!"

Všechny svaly v mém obličeji se stáhly do bolestivé grimasy. Neposlouchalo se to vůbec jednoduše, to zoufalství, nemožnost cokoliv udělat a nemít své první vítězství jen kvůli nespolehlivosti pohonné jednotky, to muselo být neskutečně frustrující. 

Poslouchat i jeho následující vysílačky mi způsobovalo nesmírnou bolest. Každým dalším kolem se pocit tupé bolesti zhoršoval.

,,Tohle není fér," říkali ostatní novináři okolo mě. A já nemohla více než souhlasit. Nebylo to vůbec spravedlivé, ne po tom výkonu, kterým Charles dokázal. Svojí bojovností a schopností dokázal, proč dostal své místo ve Scuderii. Novináři okolo mě si povídali o tom, že je to přímo materiál na budoucího mistra světa.

Po celý víkend se mu neskutečně vedlo, byl na té nejlepší cestě k zisku svého prvního triumfu. Místo toho musel své přenechat první dvě pozice oběma jezdcům Mercedesu. Ale nebyla to úplná katastrofa. Ke konci se k němu dotahoval Max Verstappen, ale jedině díky odstoupení obou Renaultů na samém konci závodu, nakonec při dojetí za safety carem, získal první pódium. Byla to ale jen malá útěcha za tu dřinu, kterou vynaložil.