Mám přežít. Jako když najdeš místnost, ale ona tam není.
Když najdeš směr ale ztratíš se.
Trochu topení, trochu bloudění hlubokým lesem, trochu zmatku v hlavě.
A že když dveře nejdou otevřít, možná mají zůstat zavřené.
Když vidíš těla v místnosti, ale vlastně tam nikdo není.
Když někdo mluví o empatii a přitom neslyšel jedinou tvou celou větu.
Když jsi šťastná až nechceš umřít.
A potkáváš svoje příšerky pod postelí a taky ve skříni.
A říkáš si, že všechna ta stvoření, jsou jen součástí tvojí osobnosti.
A ten psycho hlas, hlas a ta děsivá show pořád běží v tvojí hlavě.
Je pátek odpoledne, dneska je ideální pátek. Cítím se jako v pátek.
Tvoje oblíbená příšera
nejsem nic víc
teď už to vidím docela zřetelně.
Pojď se podívat na moji přehlídku strašidel a děsů,
pojď poznat moje strašáky.
Jsou tady každý den, je otevřeno.
Nebo nechoď, záleží na tom?
Takhle děsivá show tady je a bude.
Stále máme otevřeno.
