Nová Rodina (H.P. Cz)

8. Schůze

Severus se po přemístění vydal směrem k plotu, za kterým stály byty s čísly 11 a 13. Pomyslel na číslo 12 a zjevil se zjevil se před ním Blackův dům. Bez zaklepání, jak už měl ve zvyku, vešel dovnitř. Prošel tmavou chodbou až ke dveřím na opačné straně, otevřel je a sedl si na své obvyklé místo. Protože přišel mezi prvními, respektive kromě něj, Brumbála a Blacka tam ještě nikdo nebyl a Brumbál si řekl, že dvoum úhlavním nepřátelům nechá místo pro sebe, aby mohli stmelovat svá vzájemná přátelství, musel se pro něco ještě nutně přemístit. Tak Severus se Siriusem zůstali v domě sami.

„Předem tě upozorňuju Srabusi, jsi v mém domě, tak si moc nedovoluj."

„Předem ti říkám Blacku, já si nikdy nezačínám, protože ty jsi vždy ten první. Ve všem."

„Deji příklad v čem třeba jsem lepší než ty, když nebudu počítat krásu."

Severus se uchechtl. „Tak krásu říkáš? Myslím, že bysis s Lockhartem mohl dát závod o nejzářivější úsměv, oba zotiž výjdou na stejno. Ale v čem jsi rozhodně lepší jak já, je blbost."

Sirius se naježil „Tak blbost říkáš?! Já nejsem blbý! Ty mi jenom něco zavidíš."

„A co bych ti tak asi mohl závidět?" zeptal se zvědavě Severus. Tohle ho upřimě zajmalo. „Co můžu závidět uprchlému vězňovi, který se ukrývá v baráku své matky?"

„Můžeš mi toho závidět hodně. Například to, že jsem zvěromág, nebo-"

„Tak, zablešený pes bych být nechtěl," skočil Severus Siriusovi do řeči, jakoby ho Sibil neučila jak neslušné to je.

„Nebo mi můžeš závidět, že jsem Harryho kmotr," ignoroval Snapeovu poznámku ohledně blech. Sev měl problém zachovat normální tvář a nezačít se smát.

„S Potterem? Blacku, nenuť mě myslet si že jsi blbý blázen, stačilo by to bez toho blázna. Kdo to kdy slyšel, že bych JÁ Severus Snape chtěl mít něco společného s tím Potterovic klukem?"

„Možné to je, vždycky jsi šel po tom být slavný, nebo mít alespoň trochu pozornosti a díky Harrymu bys konečně mohl mít to, po čem tak moc prahneš."

„Nepraštil ses v Azkabanu o mozkomora? Já totiž nikdy po slávě netoužil!"

„S tvou inteligencí bych řekl, že si děláš srandu, ale Srabus nikdy nežertuje, nežertoval, a ani žertovat nikdy nebude."

„Óo... Black se naučil časovat, abych nebyl nucen kvůli tomu odečíst Nebelvíru několik bodů, za dělání profesorovi čáru přes rozpočet."

„Jak jsem ti udělal čáru přes rozpočet?" divil se Sirius.

„Hmm tak neudělal... Pořád stejný tupoun."

Sirius se chtěl ještě zeptat, co je to časování, ale už to nestihl, protože se začali trousit další členové řádu, tak se Siri posadil na své místo a Severuse už dál neotravoval.

Všichni už seděli na svých místech. Čekalo se jen na Brumbála. Najednou se z ničeho nic objevilo něco co vypadalo jako žluté tornádo. V tom žlutém byl sem tam vidět kousek něčeho bílého. Tornádo začalo sílit a najednou ustalo, žluté něco se ještě chvíli drželo ve vzduchu, než díky gravitaci spadlo dolů.

„Podívejte! To byl Brumbál!" zakřičela Tonksová a ukazovala na usmívajícího se Brumbála.

„Na co čekáte? Pusťte se do toho!" zvolal radostně a natáhl se po jedné žluté věci co ležela na zemi. Ostatní členové řádu ho napodobili, všichni až na Snapea.

„Brumbále," řekl přiškrceně „Vy si z nás děláte doopravdy legraci že?" nebyla to otázka spíš konstatování. „Koná se naléhavá schůze, ihned se dostav," napodobil hlas Brumbálova patrona. „To jako vážně? Vaše bonbónové zásoby jsou tak obrovské, že by se vám mohly zkazit? Proto jste je sem přinesl?" Severus se snažil nevybuchnout, ale uvnitř soptil nejvyšší možnou soptící úrovní.

„Tak to není Severusi, kdybys chvíli počkal dozběděl byses, že budete po skupinách hledat Harryho."

„Cože? Harrymu se něco stalo?" ptala se starostlivě Molly Weaslyová. „Cudáček malá, jestli mu ti mudlové něco udělali, ať si mě nepřejou vidět."

„Ach ano Molly, Harry se někam ztratil a nemůžu ho nikde najít," začal Brumbál, kterému všichni už věnovali svou plnou pozornost. „Musíme Harryho najít. Budete rozděleni do skupinek, a to následovně: skupina číslo jedna- Kingsley, Tonksová, Hagrid, Lupin, Kropál. Druhá skupina je složena z- Molly a Arthura Weasleyových, paní Figgové, McGonegalové a Tobolky. Skupina číslo tři- Sirius Black, Alstor Moody, Mundungus Fletcher, Severus Snape a pozór velké překvapení... nebude to nikdo jiný než... samotný nositel merlinova řádu první třídy... nebudu to napínat... Albus Brumbál." Snape který doteď mlčky seděl to už nevydržel.

„No výborně. Lepší skupinu jsem si nemohl přát že?" Ironie z jeho hlasu byla (kdyby mluvil hlasitěji) slyšet na míle daleko. „Jako vážně. To nám chcete dělat doprovod? Nebo nás snad hlídat? Myslíte si, že se teď seberu a půjdu s Čkoklem, Jednovokem, Vopilcem, a Citrónožravcem hledat Pottera? Celý svět se točí jenom kolem Pottera, který když uteče od Dursleyových svět se zastaví? Nebo proč ho nenecháme ať si do konce prázdnin běhá kde chce?" ptal se Snape rozhořčeně, on má Harryho doma, tak proč to Brumbálovi není ukradený? I když, neví o nynějším místu Harryho bydliště.

„Ach Severusi, znáš přece věštbu-"

„Žádnou věštbu neznám. Brumbále." Po těchto slovech se zvedl a odešel ze schůze pryč. Zaslechl už jenom Brumbálovo volání, že si to s ním po školní poradě vyřídí, dál už neslyšel nic. Vyšel ven, prásknul za sebou dveřmi a s co největším rámusem se přemístil zpět domů.

„Co se ti stalo Severusi?" příběhla Sibila a starostlivě si ho prohlížela.

„Nestalo se vůbec nic!" vykřikl. „Jenom Brumbál dělá nějakej skupinovej úkol! A to neuhodneš s kym sem ve skupině! Black, Moody, Fletcher a Brumbál na nás bude dohlížet, abychom se náhodou vzajemě nepozabíjeli?! Asi jo. S Minervou nebo Tonksouvou bych se ještě smířil, ale Black nebo Moody? A co tom vopilcovi ani nemluvim, Brumbál je kapitola sama o sobě.
A víš co v tý skupině děláme? Hledáme Pottera. Na to Brumbálovi kašlu. Může zapomenout na jakoukoli spolupráci se mnou!" Po tomto prohlášení Severus práskl dveřmi do své pracovny a nechal na chodbě stát zcela vykolejenou Trelawneyovou, jež se snaží vymyslet důvod Severusovi nepřítomnosti v honu na Harryho. Mezi tím se Severus snaží ve své pracovně vymyslet záminku pro rychlý odchod po učitelké poradě, aby nemusel s Brumbálem zůstávat sám o nic déle než by musel.