Prokletý anděl

1. kapitola - Cech dobrodruhů

Předem chci říct, že toto je můj první příběh, takže ocením rady, nápady nebo i konstruktivní kritiku a budu se snažit vyhovět, pokud to bude možné.

Dveře se pomalu otevřou a do místnosti vejde zahalená osoba malého vzrůstu. Už jen tím zaujme několik dobrodruhů, kteří po osobě začnou nevrle pokukovat. Osoba prochází přes místnost k pultu na druhém konci místnosti, když v tom jí cestu zkříží vzrostlý dobrodruh. Zahalená osoba zvedne hlavu a dívá se dobrodruhovi do očí, on to ale udělat nemůže, protože zahalená osoba má na obličeji masku a její oči jsou skryté ve stínu. „Cech dobrodruhů není místo pro děti, utíkej za maminkou." Řekne dobrodruh a další dobrodruzi v okolí se zasmějí a od stolu, odkud dobrodruh přisel, je slyšet: „To se ti povedlo, Hermane". Zahalená osoba tomu nevěnuje pozornost a jen projde okolo Hermana a pokračuje dál. Herman se otočí za osobou, chytne ji za rameno a řekne: „Hej děcko, běž domů". Pak je slyšet slabý dívčí hlas. „Můžete mě prosím pustit?" Hermana to pobaví a řekne: „Když pěkně poprosíš." V tu chvíli se rozkřičí jedna z recepčních: „Tak to už by stačilo, Hermane, okamžitě ji pusť!" „Ale no tak vždyť se jen baAAAAAHHH (bavím)." Herman okamžitě stočí pohled zpět k dívce a vidí, jak mu láme palec. Stáhne ruku zpět k sobě, mne si pohmožděný palec a křičí: „TY JEDNA MRŇAVÁ!!!" Ale v tu chvíli se dívka otočí přes rameno a Herman může vidět její zorničky. Jsou rudé jako krev až to Hermana přimrazí na místě. Z toho ho vytrhne až hlas recepční, která říká: „Dobře ti tak, to sis zasloužil." Poté dívka začne odcházet od Hermana k recepční a Herman si vztekle pro sebe mumlá: „Kdo to do háje je?"

Když dívka dojde k pultíku, recepční řekne: „Omlouvám se za Hermana a děkuju za jeho zkrocení SNAD SI TO PŘÍSTĚ LÉPE ROZMYSLÍ!" Na poslední část věty zvýší recepční schválně hlas, aby to slyšel i Herman. „Takže jaký je váš účel pro navštívení guildy dobrodruhů?", pokračuje recepční. „Ráda bych se zaregistrovala jako dobrodruh." Odpoví dívka klidním hlasem.

„Ach takže.", začne recepční. „Dobrodruzi jsou děleni celkem do 8 ranků G - S. Každý z nich se dále dělí do 5 tříd: [Starter] (G), [Beginner ](F, E), [Normal] (D, C), [Advanced] (B, A), [Hero] (S)."

„[Starter]: nemůže přijímat bojové úkoly a může se do této třídy přihlásit kdokoli."

„[Beginner]: může přijímat úkoly pro boj se slabými monstry nebo pro lov zvířat a do této třídy se musí při vstupu skládat bojové zkoušky."

„A do vyššího se musíš dostat už tvrdou prací, protože jedna z věcí, kterou tvůj rank ukazuje, není jen tvoje síla, ale i důvěryhodnost." A tím recepční ukončila svou přednášku.

„Takže kdy můžu dorazit na zkoušku?" Odvětí suše dívka.

Recepční se lehce usměje a řekne: „Nejdřív musíme ještě vyplnit formulář. Můžeš mi tedy říct své jméno, zaměření a poslední povolání?"

„Nana, duální magický šermíř, žoldák." Řekne chladne Nana.

Od ostatních dobrodruhů je slyšet: „Jasně, má rodiče žoldáky a teď si myslí, že je stejně dobrá jak my."

Nana při tom ani necukne, ale je vidět jak se na ně recepční mračí.

V tu chvíli se rozletí dveře a vejde 4 členná skupina v očividně dobré náladě.

„Á, skvělé načasování, Jaidene, pojď sem.", řekne recepční.

„Co potřebuješ, Janno?" Řekne jeden z příchozích vypadající jako rytíř a vydá se k recepční.

„Potřebuju tě jako zkoušejícího při zkoušce pro [Beginner]." Odpoví Janna.

Jaiden zvedne obočí, podívá se na Nanu a řekne: „Pro něho?" „Ano, pro ni", odpoví Janna.