"Vím, že máš pro mě slabost"

5.2.

Dojeli jsme na místo "Nemůžeme alespoň jednou být na nějakém méně strašidelném místě?" řeknu "Myslíš, že v tomhle světě něco takového je?" dodá Sky "Pravda" než vejdeme dovnitř Riven mě pozastaví "Seš si jistá" nervózně přikývnu "Fajn, ale drž se u mě". Ta jeho ochrana je milá, ale někdy mi už štve.

Vejdeme.
Nebyla tady moc pozitivní energie. Někoho ucítím "Mám ji" řeknu tichým hlasem "Je nahoře" doplním oba přikývnou.

Postupujeme pomalu nahoru odbočíme do místnosti kde ležela Beatrix "Beo" přiběhnu k ní položím jí zvuku na čelo "Je jen v bezvědomý" uslyšíme zvuky "Jsou tu" kluci si připraví luky a zamíří "Kolik jich tak může být?" zeptá se Riven než stihnu cokoliv říct někdo je odzbrojí.

Ze 'dveří' vyjde Andreas "Co ten tu sakra dělá" řekne Sky oči se mi zbarví do fialova "Něco s ním je. Tohle není Andreas".
Andreas odhodí luk "Uteč" řekne mi Riven nechápavě se na něj podívám "Hope běž!" křikne. Rozeběhnu se pryč v patách mi je scraper. Zatím jeden předtím jsem jich cítila víc.

Neměla jsem se čím bránit na zemi uvidím rozbitou flašku. Vezmu ji do ruky, jenže ta věc se na mě nalepila a zakousla se. Trochu křiknu bolestí a bodnu ho. Uteču rychle do nějakého sklípku a zavřu se tam. Tohle dlouho nevydrží.

Podívám se na ránu na mé ruce sednu si za dveře a vytočím Bloomino číslo.

Řekla jsem jim vše co se stalo, má schopnost se vracela a scraper se pořád zkoušel dostat ke mně. Jestli to bylo jen na chvíli tak tvá schopnost zeslábne, ale jestli delší dobu tvou schopnost vysaje. Tahle věta mi v hlavě hrála pořád potom jsem si vzpomněla na tu vidinu.

Strašně mě rozbolela hlava moje schopnost mě neposlouchala. Nevěděla jsem co se se mnou děje. Na malý okamžik to všechno přestalo a potom zase... tvou schopnost vysaje.

A potom nic nepamatovala jsem si co se stalo všechno mě strašně bolelo a ani nevím z čeho. Někdo mě někam nesl. Uslyším ozvěnu a hlasy.

Potřebuju pomoc...

Pomozte ji někdo...

Probudily mě sluneční paprsky které vycházely z venka. Zmateně se rozhlížím kolem sebe "Hope?" Uvidím Silvu "Co se stalo?" na obličeji se mu objeví smutný výraz, který nikdy neznamenal nic dobrého "Silvo co se stalo?" zopakuju svou otázku. Sedne si na okraj postel vedle mě "Napadli tě. Scrapeři" "C-co?" začnou se mi vybavovat vzpomínky toho co se stalo "Sebrali ti schopnost Hope" oba mlčíme "A-a Sky s Rivenem?" "Oba jsou v pořádku. Rosalind je sem za tebou nechtěla pustit" mlčíme "A co teď? To mě teď vyhodí ze školy když jsem přišla na bůh ví jak dlouho o schopnosti?" "Ne to rozhodně ne" řekne klidným a vážným hlasem "Rosalind tě chce přeřadit na kolej specialistů" odpoví. Bylo toho na mě příliš. Nepobírala jsem celou tuhle konverzaci. Bála jsem se co bude.

Někdo vejde "Hope!" křiknou holky a přijdou blíž ke mně (Bloom, Stella, Aisha, Terra, Flóra)

Aisha: "Jak se cítíš?"
Hope: "Vyčerpaně"
Všechny se zasmějeme
Silva: "Já vás tu nechám"
Odejde pryč
Hope: "Jak dlouho tu jsem?"
Bloom: "3 dny"
Terra: "Měla jsi dost hlubokých ran a ztratila jsi hodně krve"
Flóra: "Riven se o tebe bál, ale rosalind jim oboum zakázala k tobě chodit"
Hope: "Jo, to už mi Silva řekl"
Všechny jsme mlčky
Bloom: "Co se vlastně stalo?"
Jsem mlčky
Hope: "Já nevím. Mám všechno hrozně rozmazaný"
Zalžu
Hope: "A co Beatrix? Jak na tom je?"
Změním téma
Stella: "Taky přišla o schopnosti"
Na obličeji se jí objeví smutný výraz po chvíli se zase usměje
"Zítra by tě měli pustit takže jsme ti přinesly oblečení" položí tašku vedle na stůl
Bloom: "Musíme na hodinu. Přijdeme co nejdřív budeme moct"
Usmějí se na mě úsměv oplatím.

V místnosti zůstanu sama. Moje schopnosti byli pryč. Bůh ví na jak dlouho. Co když už se mi nevrátí.

......

Zavibruje mi mobil na stolku vedle mé postele "Brácha?" zvednu mu to "Čau brácho" "Čus.. prosím tě řekni mi co vyvádíš" oba se zasmějeme "Jsme pryč pár dní a tebe už připravili o schopnost" "Se stává, jak je vlastně na nové škole? Co ty a Musa?" "Jo dá se to tu Musa má zrovna teď hodinu" oba jsme mlčky "Chybíš jí" "Ona mně taky. Vy oba" ukápne mi slza "Hele ségra, už budu muset" "Jo v pohodě". Usměju se a ukončím hovor.

Bylo už pozdě večer pořád jsem nemohla usnout, podívám se na tašku s mými věcmi. Chvíle ticha. "Nikomu snad vadit nebude když se na chvíli vypařím" opatrně dojdu k tašce, vyndám z ní věci, když si sundám triko všimnu si obvazu, který mám obvázaný skoro po celém břiše. V hlavě se mi objeví flashback z té noci. Zavrtím hlavou a doobléknu se.

Potichu vyjdu z pokoje. Nikdo nikde. Zavřu za sebou než jsem vůbec stihla udělat krok někoho za sebou uslyším. "Neměla by jste se potulovat takhle pozdě v noci" rychle se otočím. Trochu se pousměju "To ty taky ne" Sky se usměje "Nebudu se ptát jak se cítíš, protože je mi jasné, že se tě teď na to ptá každý" přikývnu a usměju se "Dík. Co tu děláš tak pozdě?" přijde blíž, aby nebyl tak daleko "Rosalind nehlídá a Silva mi řekl, že už jsi vzhůru tak jsem přišel za svojí bezmocnou sestřičkou" bouchnu ho do ramene "Zas tak bezmocná nejsem jo?" zasmějeme se "Jdeme se teda projít?" zeptá se "Jo" přikývnu.

Jdeme vedle sebe a zatím jsme ani jeden nic neřekl "Co seš tak sticha. To ti ta věc vzala i hlas?" zavrtím hlavou "Dneska toho bylo moc informací najednou, víš?" odpovím "Tak se svěř svému staršímu bráškovi. Co tě trápí?" posadíme se na lavičku "Rosalind mě chce přiřadit ke specialistům" zaraženě se na mě dívá "Tak to je dobře ne? To už jsi chtěla odzačátku?" "To ano, ale co když se akorát ztrapním a nepůjde mi to tak jako dřív?" "O tom dost pochybuju Hope" oba mlčíme "Neboj se, jo? Zase se do toho dostaneš a jestli bude mít někdo nějaké kecy tak si to s ním vyřídím" zasměju se "Dík brácho" obejmu ho. Vrátili jsme se zpátky na ošetřovnu otevřu dveře od svého pokoje "Tak ahoj zítra" řekne mi "Jo" odpovím šeptem a zavřu za sebou dveře. Převlékla sem se zpátky do věcí, které jsem měla předtím a šla spát.

Ráno jsem vstala celkem brzy. V klidu jsem se převlékla, udělala si hygienu a nějak se nalíčila. Někdo zaklepal. Do pokoje vstoupila Rosalind "Tady jde poznat kdo je ranní ptáče" řekne Rosalind "Nemohla jsem spát" dodám. "Silva už ti nejspíš říkal o tom, že by jsem tě chtěla přiřadit ke specialistům" "A chcete?" "To záleží na tobě zda chceš zůstat na této škole... Chceš?" přijde ke mně "Ano. Ano chci" odpovím "No dobrá, ještě dnes ti budou předány veškeré věci co budeš potřebovat a zítra čekám, že budeš nastoupená" dojde ke dveřím a otevře je "A chci vidět výsledky Hope" odejde pryč.

Dobalila jsem si poslední věci a odešla už konečně na náš pokoj. Rychle jsem si nasadila sluchátka a zapnula nějaký playlist. Když jsem šla halou na pokoj všichni na mě zírali. Bylo mi to nepříjemné ať už jsem na pokoji. Otevřu naše dveře. V obýváčku čekaly holky příjemně mě uvítaly zpátky mezi ně.

Pokoj byl pořád stejný. Všude bordel samozřejmě. Odložila jsem svou tašku a začala uklízet. Někdo zaklepal "Dále!" křiknu dovnitř vejde Riven. Oba na sebe jen zíráme odkašle si "Rosalind mě poslala abych ti předal uniformu a rozvrh" vezmu si to od něj a přikývnu "Dík" i bez schopností jsem věděla, že ho něco žere.

"No nic já půjdu" Ne prosím neodcházej. Chci abys mě objal a už nepustil. Nikdy jsem se s tebou neměla rozejít prosím neodcházej. Chtěla jsem mu to říct vážně chtěla, ale místo toho jsem přikývla a on odešel...