4.2.

138 6 2
                                    

Beatrix je nezvěstná už několik dní nikdo o ní nic neví, Andreas je kvůli tomu rozhozený a naštvaný, ale to bude asi tím že je to jeho "dcera" nebo tak něco. Rosalind ráno volala všechny myšlenkové víly na místo kde spacialisti obvykle trénují. Náš úkol byl zablokovat Rosalind a ochránit specialisty před krvavými čarodějkami. Do školy se vrátil i Silva, kterého Rosalind vzala kvůli spojenectví Skyovi se to moc nelíbilo.

"Váš úkol je ochránit Specialistů před krvavými čarodějkami a ochránit jejich mysl" přijde k nám "Hope jdeš jako první" řekne mi "Nemůžu jít někdo jiný?" snažím se protestovat. Vážně jsem neměla náladu teď chránit ničí mysl, když nemám podkontrolou ani tu svou.

"Jestli se na to necítí, tak ať to nedělá" "Zmlkni Sole... Jsi nejsilnější myšlenková víla za posledních deset let, takže je blbost aby šel někdo jiný" jde směrem k Daneovi. Stoupnu si těsně za něj a vlezu mu do hlavy "Mám to" řeknu "Zablokuj mě". Dane sebou cuká, snaží se mi nějak ulehčit "Nejde to" řeknu "Snaž se víc" Dane zamíří "Nezvládnu to" střelí a mine "Nemám na to" řeknu chci odejít zpět na své místo Rosalind mi v hlavě způsobí bolest "Ne jen se nesnažíš. Jak chceš ochránit někoho mysl když sotva chráníš svou" klekne si ke mně "Zablokuj mě".

Riven chtěl jít za mnou, ale Silva ho zastavil "To nic neuděláte?" zeptá se "Někdy je to tak lepší" křiknu "Nedivím se že tě Jayden opustil, být na jeho místě udělám to samé" "Cože?" zeptám se "Jsi slabá a nebyla jsi mu dost dobrá" tohle mě naštvalo "Nic o tom nevíš tak zmlkni" řeknu "Ani vlastní rodiče o vás nestali" "Dost" řeknu šeptem "Cože?" "Řekla jsem dost!" křiknum

Všechno ustalo ta bolest v mě hlavě všechna ta bolest byla pryč podívám se na Rosalind "Vidíš, že to jde. A ty jsi se tomu bránila" odejde Dane, Riven a Sky ke mně přijdou "Jsi v pohodě?" zeptá se Dane "Nikdy mi nebylo líp" vstanu vezmu si věci a odejdu co nejdál od nich.

Ucítím všech pocity strašně mě rozbolí hlava odejdu na pokoj "Aaaa" vykřiknu bolestí. Z poličky vypadnou knížky, všechno obrátím vzhůru nohama.

(https://pin.it/56XXHhW něco podobného jen to bylo u mě v pokoji)

"Hope jsi v pořádku?" přijde tam Flora "Ne, ne nejsem v pohodě Floro. Jay je pryč, Musa je pryč. Všichni jsou pryč. Já už dál nemůžu jsem už vyčerpaná, vyšťavená, hotová" rozbrečím se "Já už dál nemůžu" Flora mě obejme "Nic z toho není pravda. Rozumíš Hope? Jsme tu pro tebe" obejme mě pevněji "Pojď si lehnout" lehneme si do mé postele a po chvíli usneme.

Probudila jsem se kolem půlnoci, vejdu do obýváku kde seděly holky všechny se na mě podívají "Flora nám řekla co se stalo" řekne Aisha "Jsi v pořádku? Nebolí tě něco?" Terra se začne vyptávat "Jsem v pořádku Terro" řeknu Stella ke mně přijde blíž "Sky, Riven a Dane nám řekli co ti Rosalind udělala na tréninku" "Neposlouchej ji nemá pravdu" dodá Bloom přikývnu "Dík... Asi půjdu zase do pokoje".

Zavřu za sebou dveře všude byl strašný bordel, na podlaze se mi válely knížky a oblečení, na stole byly propisky, papiry a fotky. Do sluchátek jsem si pustila písničky a začnu uklízet. Skončila jsem asi kolem tří ráno a zbytek rána jsem se dívala na mobil. Bylo asi kolem osmé převlékla jsem se do něčeho sportovnějšího a šla si zaběhat. Všichni jsme dneska měli volno tak snad budou specialisti spát.

Do sluchátek jsem si pustila svůj play list, běžela jsem asi hodinu cestou nazpět jsem neviděla nikoho na cvičišti Přemýšlela jsem jestli tam jít nebo ne. Po dlouhém rozhodování jsem tam nakonec šla. Vzala jsem si mace a nějak zkoušela trénovat. Už dlouho jsem s ním nebojivala a zdál se mi těžší než býval, někdo jde mým směrem "Opatrně, nerad bych tě vedl na ošetřvu" řekne Dane, usměju se "Už jsem dlouho netrénovala" odložím ho a posadím se "To se nezapomíná ne?" řekne "Když to trénuje denně tak ne, ale já naposled s někým pravidelně trénovala ve třinácti. Potom se objevily mé schopnosti" řeknu "Ale to musí být super ne? Cítit něčí pocity a mít ho přečteného" ironický se usměju "Být myšlenkova víla není dar. Dar je ovládat vodu, oheň, ale tohle ne. Je to spíš prokletí" řeknu "Ale záleží jak je tvá moc mocná" vstanu, jdeme zpátky ke škole "Jdete taky do hospody?" zeptá se "Nejspíš" řeknu.

"Vím, že máš pro mě slabost" Kde žijí příběhy. Začni objevovat