Láska v zoo

25. Svítání

Když přijeli domů cítil Adam, že si chce Anna promluvit, ale on to asi potřeboval ještě zpracovat tak zvolil taktiku na odvedení pozornosti. Po pár hodinách v posteli prohlásila, že má hlad a šla  najít telefon, aby objednala donášku. On jí se smíchem pozoroval z postele, natáhla si jeho tričko a hledala kabelku v té hromadě jejich věcí, to byl docela oříšek. "Můžeš mi říct čemu přesně se směješ? Předpokládám, že jsi se sebou náramně spokojený." "Naprosto miláčku, ale myslím, že jsem ani od tebe žádné námitky neslyšel." "Samozřejmě, že ne, bylo to úžasné, ty jsi úžasný. Fajn objednám italskou, protože mám vážně hlad." Adam se usmál a přitáhl si ji k dalšímu polibku. Cítil se skvěle, dali si sprchu a trochu ten nepořádek poklidili. Když si pak vzali jídlo do postele věděl, že už si můžou promluvit.

" Víš přemýšlím co teď, je to zvláštní. Konečně víme co se stalo, ale ten pocit, že se tohle mohlo vyřešit už tenkrát je tu pořád." "Adame tohle nezmizí mávnutím kouzelného proutku, musíš tomu dát čas. Já jsem tu jsem pro Tebe, my všichni jsme. Teď je dostaneme domů to je hlavní." Adam se naklonil a políbil jí, byla úžasná nemohl uvěřit, že kdy přemýšlel o životě bez ní. "Děkuju miláčku, já vím jsem rád, že jsem se rozhodl pro dohodu. Soud by nic nepřinesl, jen by to stále otvíralo staré rány. Jen teď nevím co s tolika penězi budu dělat." Tomu se zasmáli oba. "No a ty jsi si dělal starosti, že já jsem z bohaté rodiny. Co teď mám jako říkat já?" "Máš pravdu, dělal jsem si starosti, kvůli tvojí rodině i o to, že nás třeba nebudu schopen uživit. No a přiznejme si tenhle byt." Sid mu položila prst na rty a pak ho políbila. "Já mám tenhle byt ráda, patří k tobě. Měl jsi a máš ho jako svoje útočiště a já to chápu a respektuju. No, ale myslím, že tvůj děda ho fakt nesnáší." tomu se musela smát oba, byla to absolutní pravda.

Teď bylo ráno, ještě nezačalo svítat. Adam ležel v posteli a Annu držel v náručí. Nikdy neměl svítání rád, jen další šedý den v jeho životě. Teprve Anna tohle všechno změnila, s ní se na svítání a každý další nový den opravdu těšil. Teď už se nemusel bát budoucnosti, milovali se a to bylo hlavní. Díky pojistce po rodičích měl dostat deset milionů, už když s pátráním začínali doufal, že prokáží co se stalo a pojistku mu nakonec vyplatí. To by stačilo na příjemný pohodlný život, měla s tímhle bytem absolutní pravdu. Zároveň si musel přiznat, že v posledních týdnech si stále častěji uvědomoval, že chce víc. Nejen pro ní, ale konečně i pro sebe. Moc dobře věděl, že tohle těší dědu nejvíc, že konečně zase začal žít. Onehdy slyšel holky v přípravně, smáli se a povídal si. Poslouchat Annu jak říká, že je absolutně šťastná ho strašně potěšilo. Eliška si pak dělala legraci, že třeba brzo budou i malá Háďátka. Nikdy děti nechtěl, ale od doby co jsou spolu na to občas myslel. Teď si musel poctivě přiznat, že by si je přál.

Vymanil se z Annina objetí a šel se napít, potom si sedl do křesla a pozoroval jak spí. Musel si rozmyslet co dál, peníze co dostane za dohodu s ministerstvem byli výzva. Dvacet milionů, nemohl tomu stále uvěřit. Věděl jediné, bylo na čase se pohnout z místa a tím myslel doslova, opravdu to chtělo nové bydlení. Jenže úplně přesně nevěděl jaké a hlavně asi ho nechtěl vybírat sám, ale byl už čas prostě bydlet spolu? Tomu se nakonec potichu zasmál, vždyť spolu vlastně bydlí. Sice ve dvou bytech, ale ta doba kdy jsou večer každý jinde je minimální. Ano pořád občas potřeboval samotu, ale to šlo řešit i jinak a hlavně potřeboval jí stále méně. Rozhodl se nakonec, že to ještě nechá být pár týdnů a uvidí se. Zatím se soustředí na to jak to bude se školou a dokončením doktorátu.

Sid se probudila a zjistila, že ji Adam pozoruje z křesla. Milovala ho a už si nedokázala představit život bez něj. Tolik se toho stalo co jsou spolu, hodně se změnilo, hlavně Adam. Jak jí onehdy řekl jeho děda, konečně začal zase žít. Byla to pravda všichni to viděli i v práci. Teď si toho hodně zažil a konečně taky bude moci uzavřít tu bolestnou kapitolu ohledně rodičů. Usmál se na ní a znovu jí vzal v posteli do náručí. "Dobré ráno lásko, ještě je brzo teprve bude svítat." "Miluju tě a takhle je mi nejlíp. Stalo se něco, že už jsi vzhůru?" "Ne jen jsem nemohl spát a nechtěl jsem tě budit. Dost jsem přemýšlel o tom všem ohledně rodičů. Nevím jestli ti to babička řekla, ale víš, že byla ochotná zaplatit cestu do Brazílie když to bude nutné?" "To jsem absolutně netušila, ale kdyby to bylo potřeba, byla bych ráda. Musel jsi zjistit co se stalo i kdyby jsi tam musel odjet." "Říkal mi to děda, dokonce počítala, že by jsi letěla se mnou. Došlo jí, že já bych bez tebe neletěl a ty by jsi mě asi úplně ráda nepouštela samotného." "To je pravda, ale takhle nikdo nikam nemusel a může mi užívat jeden druhého a domov. "

Adam jí políbil do vlasů a ještě pevněji si Annu přitáhl do náručí. Byla jeho životní láska, věděl to a už ho to neděsilo. Chtěl jediné, aby byla šťastná a spokojená. Příští týdny a měsíce jim ukáží kam se jejich život bude ubírat dál. Všiml si, že už začalo svítat, nový den. Teď je čas jít do práce, ale napadlo ho, že by mohli na pár dní někam odjet jen oni dva. Taky teď měli před sebou svatbu Viky, Anna z toho měla ohromnou radost. On si taky Viky hodně oblíbil. Pořád si vzpomínal jak jí tehdy našli v kuchyni uplaknou a přesvědčenou, že je konec. Mohla to být Anna, kdyby tehdy neposlouchal a vyhodil jí, ale naštěstí tohle všechno už byla minulost a oni se mohli soustředit na přítomnost a budoucnost.