Láska v zoo

3. Konec nebo začátek?

Adam seděl na hraně postele a měl přes sebe přehozenou deku. Pořád mu ještě nebylo úplně dobře, ale Anna mu chtěla něco říct a on se vlastně nedokázal odhodlal k tomu, aby jí vyhodil. V poslední době si čím dál tím častěji uvědomoval jak moc mu na ní záleží. Dostala se mu pod kůži, myslel na ni víc než by měl. Když ji tu viděl byl naštvaný, ale zároveň se mu ulevilo. Možná by sám nikdy nenašel odvahu ji o svoji malárii říct. Teď ho napadlo, že v poslední době častěji vyhledává její společnost, že je to víc než kdy před tím. Po tom jak moc se mu vyhýbala kvůli Aleně, než zjistila pravdu, si její společnosti cenil o to víc.

Když začala byl absolutně v šoku, čekal všechno možné, ale tohle ne. Upřímně hned, když mu řekla kdo je chtěl ji okamžitě vyhodit. Než to stihl uvědomil si, že i on jí lhal a jak věděl už několikrát musela lhát kvůli němu a jeho nemoci ona. Nakonec se uklidnil a nechal ji mluvit dál. Čím déle mluvila tím víc si Adam uvědomoval jak moc jí někdy křivdil. Říkal jí, že je rozmazlená a spoustu dalších věcí. Ona místo toho bojovala za to, aby mohla svobodně žít svůj život, dělat práci co miluje a jak si musel přiznat je v ní fakt dobrá. Měla jednu dobu tři práce, což vysvětlovalo i to, že občas bývala hodně unavená.

Sid postupně vyprávěla Adamovi celou historii toho jak a proč se rozhodla neříkat kdo je. Hned na začátku vypadal, že šanci pokračovat ani nedostane. Adam vypadal, že zuří na což měl plné právo, nakonec se ale uklidnil a teď ji pozorně poslouchal. Sid seděla na kraji konferenčního stolku, nervózně si mnula ruce. Na Adama se podívala jen občas, bála se, že když se na něj bude dívat rozbrečí se. Když se dostala k současnosti stejně se slzám neubránila. "Víš jestli jsem ti někdy opravdu něco záviděla Adame, tak je to tvůj vztah s dědou. Ať uděláš cokoliv, nebo se rozhodneš pro cokoliv podpoří tě. Možná s tím nesouhlasí, ale je na Tvojí straně. Já tohle neznám, u nás to vždy bylo jen z babiččiny strany, tohle musíš a tohle nesmíš. Takto jsem ti naplánovala život a ty mi musíš být vděčná a řídit se tím." Sid sklonil hlavu a dívala se na svoje popletené prsty.

Adam byl stále trochu v šoku, odeznívající malárie mu taky moc nepřidávala, ale věděl jedno, to že se odhodlala mu všechno říct měnilo mnohé. Uvědomoval si, že to kým je nemění nic na její povaze ani na ničem jiném co si o ní myslel. Spíš v jeho očích stoupla, ano lhala mu, jenže to on ji taky. Takže co teď? Je to pro ně konec nebo začátek? Věděl, že Anna čeká na jeho rozhodnutí. Seděla tam jak hromádka neštěstí, připravená utéct pokud se naštve a jak pochopil tak s tím i počítala. Zároveň mu došla jedna věc, tehdy když ji pomáhal s její kamarádkou, bylo to pro ní. Bylo ironií, že až teď mu došla Štefanova slova o tom, že je blázen jestli si tak úžasnou a báječnou holku nechá utéct. Teď když pravdu znal, musel obdivovat její odhodlání dát rodinu zase dohromady, přestože to mohlo znamenat i absolutní nezdar. Snažila se tak usilovně chránit svůj život za který tvrdě bojovala, ale zároveň i zoo kterou milovala.

Pár mučivých minut ticha bylo pro Sid k nesnesení. Bála se jak se Adam rozhodne a jestli je to konec a ona bude mít zlomené sdrce, nebo to bude začátek a oni budou moci zkusit být spolu. Přes veškerou snahu ji pár zbloudilých slz steklo po tváři. Adam si všiml, že Anna pláče a v tu chvíli se rozhodl. Naklonil se, přitom se jednou rukou dál opíral o postel a druhou vzal její tvář do dlaně. "Ani neplač prosím." Díval se na ní, měla pohled vyděšené laně, která čeká na svůj ortel. Adam se naklonil a políbil jí, byl to opatrný polibek stejný jako tehdy v noci v plazárně.

Sid nemohla uvěřit tomu co se dělo, Adam ji líbá, sám od sebe, myslela si, že jí vyhodí od něj z bytu. Teď tu seděli proti sobě, on ještě ne úplně zdravý a ona ubrečená. Po chvilce se Adam odtrhl, díval se na ní a věděl, že už není cesty zpátky. Konečně si musel otevřeně přiznat, že ji miluje. Anna se na něj dívala s tím nejkrásnějším úsměvem co na ní kdy viděl. Nakonec promluvil Adama a šibalsky se u toho usmíval. "Víš s tímhle vážně budeme muset něco udělat, už podruhé tě líbám a ty už jsi před tím zase plakala." Sid se musela zasmát, měl vlastně absolutní pravdu. "Bála jsem se, že mě ani nenecháš domluvit a vyhodíš mě." "No šokovalo mě to, přiznávám, že díky tomu dává spousta věcí větší smysl."

Adam si po chvilce uvědomil, že by si měl ještě lehnout, prostě dobře mu ještě nebylo. Sid to ale hned zaregistrovala a přiměla ho se zase natáhnout na postel, sama si pak sedla na její okraj. "Máš hlad? Tady sice nic není, ale můžu dojít něco koupit." "No vlastně hlad mám, ale nechci aby jsi někam chodila, rád bych aby jsi tu zůstala. Je pár věcí co bych ti měl taky říct, nebo hlavně asi vysvětlit. " "Myslím, že to klidně může počkat do zítra, ty si musíš odpočinout." Adam vztáhl ruku a přitáhl si ji dolů k dalšímu polibku, který už byl rozhodně vášnivější než ten předchozí. Sid nemohla být šťastnější, nakonec Adama přemluvila ať odpočívá. Ona si skočí domů pro pár věcí a po cestě koupí něco k večeři. Oba věděli, že je toho ještě dost co si musí říct, ale teď měli to nejtěžší za sebou.