Kluk od nikud

1. oznámení války

Vyskočil jsem ze své nadýchané postele s nebesy. Má postel měla černé povlečení a nebesa byla v červené barvě, dřevo bylo až skoro černé.

Doběhl jsem k velké almaře, kde se nachází všechno mé oblečení. Protřel jsem si své modré oči a rozhlédl se kolem do kola a přitom jsem se snažil vymyslet co si vezmu na sebe. Z almary jsem vyndal bílou, sametovou košili a černé kalhoty. Začínal jsem si zapínat knoflíky od košile, ale vyrušila mě nějaká služka:

" Pane, vaši rodiče na vás již čekají!"
Neměl jsem náladu se s ní jakkoliv hádat a tak jsem si začal rychleji zapínat černé knoflíky.

" Hned jsem dole!"
Křikl jsem na ni a zrovna si upravoval límeček od košile.

Učesal jsem si černé vlasy tak aby vypadali jako každé ráno.Na pásek jsem si přidělal malou dýku, jelikož mi otec ještě nedovolil nosit u sebe meč tak jsem si to kompenzoval dýkou, kterou jsem dostal od otce k mím 6 narozeninám. Teď mi je 10 a má matka se o mně stále bojí. Dýka měla rukojeť, ve které bylo vyřezávané nějaké kvítí a také rukojeť vlastnila jeden zelený kamínek. "Bez kamene není dýka dýkou." Pravil můj otec, když mi ji svěřil

Z mého nočního stolku jsem si vyndal malý řetízek ve tvaru kříže na kterém byl Ježíš. Nasadil jsem si ho a začal si obouvat ty dlouhé hloupé boty. Boty měli modrou až černou barvu a byli to takové ty dlouhé boty. Zavřel jsem dvířka almary a vydal se k dveřím, které byli na kraji mé komnaty, jenž byla pátá největší místnost v tomto hradě. První byl velký sál,druhá Knihovna,třetí Kuchyně,
Čtvrtá Ložnice rodičů a pátá Moje komnata.
Zajímá mě co všechno mají mí rodiče v komnatě když ji mají větší než já.
Jednou jsem se tam vydal to zjistit a zahlédl něco z čeho mám traumata doteď. Viděl jsem matku, která ležela na otci a velice hlasitě a specificky vzdychla.
Hned jak jsem je spatřil rozeběhl jsem se co nejdál od jejich komnaty a nikdo v životě mě tam nedostane. Teď jsem se nad těmi slovy zasmál, ale dříve mě to opravdu velice děsilo.

Zatáhl jsem za kliku ode dveří. Vykročil jsem nohou z komnaty a rozeběhl se do našeho menšího sálu kde jíme, když se neděje nějaká důležitá událost.

Když jsem tam doběhl nějaký sluha mi otevřel dveře a já vešel dovnitř. Otec ani matka tak ještě nebyli a tak jsem se posadil na svou židli a čekal až se objeví ve dveřích. Předemnou byl prázdný talíř a já do něj s nezájmem hleděl.
Sáhl jsem si na řetízek a na náušnici, kterou mi matka nechala píchnout v mích dvou letech. Prý je ta náušnice znakem toho že jsem silný a že se nevzdám bez boje. Náušnice byla ve tvaru kruhu, který byl ale malý a nijak mi nezvětšoval ucho. Barvu měl stejnou jako mé vlasy.

Za dva měsíce oslavuji své desáté narozeniny. Hned po snídani jsem měl v plánu že se vydám na malou projížďku na mém koni Zenovy. Vlastním jej už od svích šestých narozenin kdy jsem jej dostal jako malé hříbě.

Zaslechl jsem zavrzání obrovských, dřevěných dveří a zvedl svůj pohled od onoho prázdného talíře. Do místnosti zrovna vstoupila matka a otec. Otec se vyvlekl z její ruky a posadil se na své obvyklé místo a to bylo po mé pravici, takže jsem od něj byl na levé straně. Byla to trochu urážka, jelikož korunní princ by měl sedět vedle svého otce napravo a královna nalevo a případně sourozenci nějak po stranách.
Do místnosti vtrhla zadýchaná Charlotte.
Charlotte je má mladší sestra zítra má oslavu svích osmích narozenin a nejvtipnější na ni je to že ji její přední zuby vypadli a tak šišlá. Já jsem skoro o tři roky starší než ona.

Rozeběhl jsem se k ní a objal ji. Začala se smát a já s ní. Později jsme se posadili a na mě se začali káravě ohlížet rodiče.
Znovu jsem se zasmál a poslal Charlott pusu. Ona se zasmála a udělala že ji jako snědla. Já se ještě hlasitěji zasmál a poté nám již začli nosit všemožné jídlo, na tácech bylo maso, pečivo, vajíčka, mléko...a mnoho dalšího. Ze stolu jsem si vzal míchaná vejce a jako nápoj jsem si nalil čaj, byl v konvici, která byla poblíž. Nalil jsem ho do malého šálku a usrkl si. Hrnek jsem jsem odložil na stůl a pohlédl na matku, která smutně hleděla do svého talíře, kterého se zatím ani nedotkla. Svůj pohled jsem upřel na otce, ale ten vypadal jak naštvaně tak i smutně a snídaně se také vůbec nedotkl.
Znovu jsem pohlédl na matku a pověděl:

" Co se děje?"
Nebyl jsem skoro slyšet, ale byl jsem si jistý tím že mě slyšeli. Matka jen zavrtěla hlavou a otec stále hleděl do svého talíře na kterém bylo nějaké maso, chléb a paprika. Nechápal jsem to proč mi to chtějí tajit. Nabral jsem si vidličkou vajíčka a dal si je do svích úst.
Tentokrát jsem pohlédl na otce a řekl:

" Co vás oba tak trápí?"
Otec se na mě smutně podíval a pootevřel svá ústa a nejspíš přemýšlel nad tím co mi asi má říct.

" Noo, objevil se zde takový menší problém, ale nic si z toho nedělej ."
Mávl rukou, ale já otce znal a z toho důvodu jsem mu nevěřil. Probodl jsem ho očima a on se nějak zvláštně zavrtěl.

" Řekněte mi to."
Žalostně jsem jim to oznámil.
Byl jsem zklamaný že mi to nechtějí říct.
Možná mi to nechtějí říct před sestrou.

Když jsme všichni dojedli tak si pro sestru došli její komorné. Já zůstal sedět na své židli a dál hleděl na smutné rodiče, kteří mi nechtěli oznámit tu událost, která je tak strašně trápila.

" Otci vyhlásili válku."
Špitla matka a já pozvedl své černé obočí. Pootevřel jsem pusu, jelikož jsem nevěřil tomu co řekla, vždyť otec nic neporušil ani neudělal něco co by ostatní pobouřilo.

" Ale proč?"
Špitl jsem stejně tiše jako ona.

" Vyhlásil mi ji král, který rád získává nová území a tak musím odjet."
Řekl otec a já se zarazil.

" Kdy musíš odjet?"
Optal jsem se, jelikož jsem byl překvapen tím že otec musí někam jet.

" Slib mi jednu věc."
Řekl mi a při tom mi hleděl do očí.

" Slibím ti cokoliv."
Řekl jsem a čekal co mi řekne.

" Kdyby se mi něco stalo, postarej se o matku a Charlott."
Tiše pošeptal a matka se rozbrečela.
Otec ji začal uklidňovat.

" Nic se ti nestane."
Oznámil jsem mu.

Snad vás tahle kniha nějak zaujme. Mám v plánu aby takhle vyšly aspoň tři knihy.
Pokud najdete nějakou chybu napište mi a já ji ráda opravím. Kdybyste měli hodně otázek můžu udělat celou kapitolu na odpovědi. Nemám nějaké velké očekávání. Tak snad se bude líbit.
PS: knihu mám předepsanou dopředu, takže by měla vycházet pravidelně. :)