Květiny Pobertů III.

24. kapitola - Růže

Rose se vydala do centra města a rozhlížela se okolo sebe, jestli jí něco nezaujme. Nevěděla sice, jestli budou dávat v kině něco zajímavého, ale věděla, že v knihkupectví bude vždycky něco zajímavého.

,,Dobrý večer," pozdravila prodavače u pultu v knihkupectví. Muž na ni pouze kývl a vrátil se ke své činnosti. Rose procházela mezi regály a prohlížela si hřbety knih.

Říká se sice: nesuď knihu podle obalu, ale to platí pro všechno, kromě knih. Je to samozřejmé, první, co člověka na knize zaujme je název a obal. Strašně ráda si prohlížela obaly knih a přemítala nad tím, co se v příběhu odehrává podle názvu knihy.

Jak ironické, že za jejími zády se objeví zrovna Scorpius Malfoy, který se také rozhodl v tento den jít zrovna do tohoto knihkupectví. ,,Weasleyová, nečekal jsem, že tu narazím na tebe," promluvil Scorupius. Rose přímo cítila tu aroganci, kterou s sebou Malfoy přinášel.

,,A já doufala, že tě tu neuvidím," odsekla rudovláska. Jejich potyčky jí přestávaly bavit a každým dnem byly čím dál více unavující. Možná, že by opravdu mohli být přátelé. Bylo to vůbec možné?

,,Nechceš se jít projít?" navrhl Scorpius znenadání. Rose na něj překvapeně zamrkala. Odkud tohle přišlo? Slyšela správně? ,,Ty se se mnou chceš jít projít?" změřila si ho pohledem.

,,Jasně, proč ne. Můžeme spolu trávit nějaký čas a zkusit spolu vycházet, jak jsme si řekli," pokrčil rameny blonďák. Když se nad tím zamyslela, nebyl to tak špatný nápad. Alespoň bude mít společnost.

Rose po rozmýšlení pomalu přikývla. Scorpius byl upřímně překvapený, nečekal, že bude souhlasit. ,,Fajn, můžeme jít třeba do parku, co ty na to?"

********

,,Víš, neskutečně jsi mi lezl na nervy," přerušila ticho, když se posadili na lavičku v parku. slunce už zapadlo a bylo šero, každou minutou se ochlazovalo a studený vítr je řezal do tváří.

,,Nepovídej, opravdu?" odpověděl sarkasticky Scorpius. Nevypadal naštvaně, spíše ho to pobavilo. Byl v dobré náladě a dokonce se i usmíval. Rose na to nebyla zvyklá. Nestávalo se často, že by se Scorpius Malfoy v její přítomnost usmíval a především kvůli ní.

,,Myslím to vážně. Vytáčel jsi mě, nemohla jsem tě vystát."

,,Říkáš to v minulém čase. Teď už ti nelezu na nervy?" poukázal Scorpius na její výběr slov. ,,Vlastně už tolik ne," usmála se na něj lehce. ,,Myslím, že si začínám zvykat na to, jak otravný můžeš být," pošťouchla ho.

,,Vtipná," ušklíbl se Scorpius. ,,Taky jsem si na tebe už zvyknul. Stálo to spoustu úsilí a nervů, ale už tě dokážu ustát," narovnal se, aby ukázal, jaký hrdina je.

,,Pamatuješ si, jak ti v pátém ročníku bouchnul ten kotlík?" zeptal se Scorpius. Rose se k němu otočila a přikývla. ,,Byl jsem to já," přiznal.

,,To tys zavinil ten výbuch?"

,,Jo, hodil jsem ti tam přísadu, která v tom lektvaru neměla vůbec být," vysvětlil svůj, tehdy, ďábelský plán jak sabotovat Rosinu práci.

,,Měla jsem to tušit," složila si ruce na hrudi. ,,Ale byla to zábava," usmál se Scorpius. ,,Jo, pro tebe a všechny ostatní," protočila očima.

,,Už je to dávno," mávl nad tím rukou.

,,Proč jsi to vůbec udělal?" zeptala se ho.

,,Protože jsem chtěl. Protože jsi mi lezla na nervy. Protože ti všechno šlo. Protože jsem prostě mohl," pokrčil rameny. Najednou k tomu neměl co dodat.