Spisy Lvího království

Malá naděje

Michael se probudil, ale ne ráno nýbrž uprostřed noci. Nevědom co ho vzbudilo se zvedl z postele a šel zkontrolovat svou sestřičku, oddechl si když zjistil že Klárka spí. Jeho malá, osmiletá sestra s neprojevenou magickou silou.
Rozhodl se, že půjde zjistit co ho probudilo. Vzal si košili a s mečem za opaskem vyšel z pokoje. Pokoj byl na konci chodby tudíž mohl jít jediným směrem a to přímo k trůnímu sálu.
Když vstoupil, zahlédl svého královského otce u mapy hradu společně s jeho generálem. Zamířil k němu, ani se nemusel ptát co se stalo a už dostal odpověď. No nevím zda se tomu dalo říkat odpověď, protože to byl OTŘES, ale tak velký že Michael okamžitě seděl na zemi, ani nevěděl jak se tam octl. Okamžitě se zvedl a otec mu řekl: ,,Obléhají nás vojska Temných pánů". Michaelovi na sucho polkl.,,Ale já jsem myslel že s nimi máme mírovou smlouvu!". ,,Ta už neplatí", řekl král ,,teď jsme ve válce!".
Bouchly dveře, všichni se otočili a Michael zareagoval první: ,,Klárko proč nespíš?"
,,Něco mě probudilo," řekla Klárka ,,možná to byl výbuch." ,,Máš pravdu byl to výbuch, a proto se musíš schovat." Králův hlas zněl neúprosně, ale zároveň pln obav. ,,Nevím zda se nám je podaří odrazit, ale pokud ne, musíš se s Klárkou přemístit někam kde vás Temní nenajdou."
Další rána teď slabší, ale Klárku by to povalilo, nebýt Michaela který ji zachytil. ,,Běžte do sklepení, do místnosti rituálů, tam ti půjde přemístění nejlépe." řekl král. ,,Ale já chci bojovat." ,,Ne, Michaeli jsi můj dědic, následovník našeho rodu, ty nesmíš zemřít."

Jejich kroky se rozléhaly sklepením a všude se rozprostírala tma. Michael luskl prsty a nad jejich hlavami zasvítil slabý svit. Bylo ticho které po dlouhé odmlce přerušil právě Michael: ,,Mohla bys mi propůjčit trochu tvé magické energie? Nevím, jak bude ta teleportace náročná, ale pro jistotu." Klárka pomalu přikývla.
Na hradbách pomalu ubývalo vojáků se znakem lva a naopak přibývalo těch z Temných zemí. Král už teď věděl že nedokážou pevnost ubránit, ale možná když jim přijde z východu na pomoc Císařství pána Krapboru, mohly by se ubránit, ale to jen za předpokladů, že udrží zdi pevnosti dost dlouho a taky jestli jim Císařství (se kterým mají smlouvu o vzájemné pomoci) vůbec na pomoc přijde. Přece jen Temné země jsou velké a silné a ne každý se jich nebojí. Zbývají dvě možnosti: vzdát se, či bojovat až do konce.

Velký černý stan uprostřed tábora byl nepřehlédnutelný, zrůda s holí se k němu hned vydala. Stráže s meči uhnuli z cesty a uctivě se poklonili. Když zrůda vešla do stanu okamžitě poklekla a řekla: ,,Můj pane, jejich vojáci mají hroznou morálku a jejich bojové schopnosti jsou taky slabé. Myslím že bychom to mohly udělat." ,,Ne, ještě ne." odpověděla postava ve zvláštním brnění. ,,Ten jejich mág, ať už dvorní či ne, má pořád dost síly, nechci moc ztráty na životech Douglesi." Dougles pokorně přikývl a odešel. Po cestě nakopl otroka a zanadával si na svého velitele. Na druhou stranu byl rád, že má ještě čas na vlastní experimenty. Například jak přeměnit člověka na bažinatce, později třeba i na královského ghúla. Při tom pomyšlení se zaradoval. Věděl že kdyby na to přišel určitě by ho povýšily a dostal by lepší podmínky na práci, nemluvě o materiálech. Ale to je pořád před ním. ,,Tak zpátky ke zkoumání lidských mutagenů." řekl si a při tom pomyšlení se otřásl.

Plukovník Nick vedl svůj čtvrtý pluk obrany brány k hradbám, měl strach. Né z nepřátelských vojáků, ale z kamenů které vrhali nepřátelé ze svých strojů kterým vůbec nerozuměl. Kameny letí přímo k hradbám a najednou je přeletí a zabijí všechny za nimi. Věděl, že když posílají je, tak je situace kritická. Oni byli přeci elita lví armády, jejich pluk nikdy neprohrál. Ale i tak měl strach. ,,Další kámen!" ozvalo se odněkud z věže. Opravdu, kámen letěl přímo nad bránou, ale nad ním se zastavil a spadl na bránu. Prach, všude jen prach. Nick se rozkašlal stejně jako jeho pluk. Když prach opadl, bylo vidět že brána je úplně zničená. Jsou tam jen sutiny,,ale alespoň se sem jen tak nedostanou, co kapitáne?" ozvalo se z mužstva. V ten okamžik projelo sutinami něco připomínající beranidlo a za ním se vyhrnula Temná vojska.