Jednoho krásneho dne si Honza něco uvědomil. Když si tuto informaci uvědomil nemohl tomu nejdříve uvěřit. Ve svém odmítaní této informace, přesněji řečeno pocitu, se rozhdl vyběhnout z domu a běžet.
Takhle běžel hodně dlouho až narazil na nedaleký les. V lese byla už tma, protože zapadalo slunce. Honza byl, ale silný muž a tak běžel dál bez toho aniž by se rozmýšlel nad tím co všechno ho může potkat.
Jelikož byl moc v rozpacích když si danou věc uvědomil, zapomněl si při svém úprchu i boty, a tak běžel bos. Jeho bosé nohy se tedy dotýkali studené země a cítily hodně mechu a listí. Bohužel pršelo, a tak se ono listí a mech hodně smekalo. Než si tedy Honza stihl vůbec uvědomit co se vůbec děje, jeho tělo udělalo dvě otočky ve vzduchu a potom jen viděl jak se půda lesa přibližuje nebezpečně k jeho obličeji. Když už, Honzík, čekal nejhorší ucítil na sobě dvě silné ale drobné paže. Jak tento hmat ucítil zhrozil se, ale jelikož to nebyl žadný sportovec, který byl z předešlého běhu hrozně vyčerpaný, nestihl ani zareagovat na tento dusivý chvat paží na jeho ramenech.
I když ho chytli ony silné paže byli stále moc drobné a osoba chytající Honzíka byla taky moc drobná a po pár otočkách se obě osoby ocitli na zemi. Honza byl pod onou osobou, která mu vyrazila dech. Jeho hlava třeštila a tak si nemohl pomoc, ale zavřít oči a vypustit z úst potiché ,,ughrr.. ", už se chystal onu osobu znehybnit a seřvat je za jejich nešikovnost, když oči otevřel setkal se v tváří tvář, s velice povědomým obličej ,,Kubo!", zamumlal. Když se na něho mladík s blond kudrlinkami kouknul, hned ucítil jak mu vzplanuli tváře.
Chvíli na sebe tak tiše zírali, Honza si však rychle vzpomněl na nově objevený pocit a tak ze sebe rychle Kubu setřásl, vstal a odešel.
,, Jendo! Ty kanče! Samče! Kam si jako myslíš, že jdeš??? " Ozvalo se za ním, než se nadál uslyšel i zvuk praskajících větviček jak za ním mladík o menší postavě bežel. Honza se na něho nesměl otočit, jinak nevěděl co by se mohlo stát kdyby se modř střetla s modří. Byl sice na rozpacích, ale po chvíli se stejně zeptat „Jak ses tu vzal Kubo?" Vždyť bydlíš asi o 16 km dál..
Kuba po pár momentech odpověděl,, Mamka pomáhá starostovi vedlejší vesnice a vzala mě s sebou, neměl jsem co dělat a tak se šel projít. Kdo by byl řek, že tu potkám tebe.. " Vypadalo to jakoby měl ještě něco na jazyku, ale toho si už Honza nevšiml a radši ve své panice zabloudil v myšlenkách.
Tohle je ta nejhorší chvíle kdy jsem ho mohl podkat . Co mám dělat? Mám ho pozvat k nám nebo ho tu prostě nechat?
Najednou se z ničeho nic ozvalo,, chro chro" a oba kluci se na sebe otočili. Honza,, To je špatný.. Buď potichu. V téhle době mají mladý, jestli nechceš aby nás tu prohlan tenhle kanec tak pojď za mnou..! "
Než, ale stihl dokončit větu, Kuba zaječel a vyrazil kupředu. Honza neměl čas strácet čas a běžel hned za Kubou. Za nimi se ozývalo kvičení a funění naštvané kančí matky. Honza popadl Jakuba za ruku a táhl ho k řece. Větvičky jim švihali do tváří, to však byli maličkosti. Když už jim docházeli síly, spatřili třpytivou hladinu vody a bez váhání se začali odit. V necelých 2 minutách už byli tak daleko v řece, že Honza už skoro nedosáhl na dno, Kuba však byl mnohem menší než on a tak se celý zakuckaný pomalu ale jistě začal topit. Hnědovlásek se tedy nerozmýšlel a hned sáhl po blonďákovýh bocích, aby mu pomohl se nadechnout.
Oba tězce vydechovali, jejich oči se namžik střetli. I když měl hnědovlasý Honza už tak rozpálené tělo z náročného běhu, při tomto očním kontaktu se mu rozpálili tváře ještě víc, jak ještě nikdy nezažil.
Kančice už si do vody naštěstí netroufla a tak naštvaně naposledy zaryla kopýtko do půdy, zavrtěla ocasem a s posledním varovným frknutím se otočila. Za zanedlouho se už scela její postava zratila v houští temného lesa.
Konečně si mohli oba oddechnout. Honza si nemohl pomoc, ale usmát se na Kubu tak jako nikdy. Měl pocit jakoby tohle celé byl jen šílený sen a on se má za chvíli probudit. Kuba se na něho zaculil na zpět a až po chvíli hlubokého odechování si oba uvědomila v jaké pozici se oba nachazí.
Honzovi paže byli pevně obtočené kolem blonďákova pasu. Dělili je pouze centimetry. A jejich těla, která byla horká a namačená ve studené vodě, se nepatrně chvěla. Honza už se na Kubu nemohl koukat dále, a tak se s odvrácenou tváří vláčel i s Kubou na břeh.
Když se konečně dostali z vody, rozhlídli se kolem a s hrůzou zjistili, že ani jedem z nich nemá ponětí kde jsou, a že jejich mobili byli ve studené vodě řeky utopeny. Byla zima, měli hlad a byli vyčerpáni. Klepajíc se, nešikovně rozdělali díky svým zkušenostem z letních táborů oheň, ke kterému se rázem usadili. Jelikož jim, ale byla stále zima nepatrně se k sobě približovali až se jejich boky dotýkali druhého. Ani jeden z teenegerů toto nekomentoval a jen tiše dál drkotali zuby.
,, Myslím-m, že by jsme tu měli přespat. Takhle se jenom zratíme "
,, No to ne! Ani náhodou! Vždyť znáš mojí mámu, ta zavolá policajty.... "
,,...."
,, POLICAJTY HONZO! Moje máma určitě touhle dobou zavolala policajty! To znamená, že stačí počkat a hned tu budou..! "
,, Nevím, jestli to bude tak jednoduchý.. Vždyť je uprostřed noci! Kdo by šel hledat dva fuckany uprostřed noci v týhle zimě?? A navíc pršelo, hledací psi nás vážně nemůžou najít"
Po tomhle oba na chvíli stichli. ,, Fajn, jak chceš, přespíme tu." Oba si lehli na zem, Kuba ležel po pravici Honzi a vedle Honzi byl oheň, do kterého sem tam přihazoval kupodivu záhadně suché větvičky.
S rukama za hlavou se Honza díval dál na plápolající oheň. Ale i když se koukal sebe víc, jeho tváře nabrali, už znova, známý pocit. Parkrát zamrklal a převalil se na bok, zády k blonďákovi.
,, Křup křup" Co to-? Stuhl Honza na chvíli. Otočil se na Kubu, který se s vykulenýma očima koukal na něho.,, Křup, křup křup křup" Pomalu, ale jistě se oba kluci začali tisknout k sobě v naději, že kdyby je ona,, Křup křup" bytost měla sežrat, třeba jeden z nich toho druhého zachrání.
,,Křup křup křup " Oba se zděšeně třásli tomu druhému v náručí., KŘUP! " ,, AAAAA" ,, AAAAAAA" Oba na ráz zaječeli.
.
.
A/N jestli najdete nějaké gramatické chyby napiště mi to prosím do komentářů, děkujuu <3
