my heart was always yours

part seventeen - visit

Ahooooj všeeem!!! Musím říct, jak moc mi vadí, že moc teď nepíšu a občas něco vydám. Děcka, já nevím, co psát, proto je to takový problém. Čas by se nějak našel jo, ale taky je dobré vědět, co psát... :-D Tenhle příběh nějak dodělám, ale u TWINS jsem beznadějná, to chci taky psát, ale mám zatmění u toho....je to hnus a ráda bych to psala. Achjo.

No, tak jsem ráda, že jsem něco sesmolila tady.

Tak si to užijte a mějte se krásně :-)))

PART SEVENTEEN – visit

HOLLY

„Jsi těhotná. Čekáme miminko," řekl.

„Počkej, asi jsem zmatená...řekl jsi, že jsem těhotná?" zašeptala jsem.

„Ano jsi! Pod srdcem nosíš naše dítě. Po té nehodě ti dělali testy, ultrazvuky, všechno...a zjistili to. Neplánovali jsme to, já vím...ale já se moc těším. Gracie bude mít sourozence," Dean se na mě usmál a mě to pomalu docházelo.

Čekáme dítě.

Prsty jsem položila na břicho. Před tou nehodou bylo vše úžasné, museli jsme zapomenout na ochranu. A představa dítěte s Deanem byla úžasná.

Usmála jsem se. „Nemohu tomu uvěřit. Budeš táta."

„Já vím! Beru Gracie jako svoji, ale tohle...těším se, až budu při všem s tebou. Jsem velmi šťastný."

Pohladila jsem Deane po tváři. „Já taky. Ale stále tomu nemohu uvěřit."

„Až toho drobečka uvidíš na ultrazvuku, vše bude jasnější." Dean mě objal a já souhlasila.

Druhý den bylo sotva poledne a dveřmi se prohnal uragán.

Má malá dcera utíkala směrem ke mně, Dean ji chytil se smíchem a usadil na můj klín. „Maminko!"

„Já vím, miláčku, už jsem tady! Všechno je v pořádku," tiskla jsem Gracie v náruči, zatímco jsem sledovala mámu procházet dveřmi do pokoje. Hleděla na mě a do očí se ji hnaly slzy.

„Mami," řekla jsem a ona se na mě usmála. Posadila se vedle nás a já ji vtáhla do náruče. Všechny tři jsem tiskla a hladila mámu po vlasech.

„Mami, už jsem v pořádku. Netrap se, prosím," šeptala jsem ji do ucha. máma kývala. „Jsem tak šťastná, holčičko moje."

Když se ode mě obě odtáhly, uviděla jsem tátu stát u Deana.

„Tati," usmála jsem se na něj. Udělal pár kroků a objímal mě.

„Dala jsi nám zabrat, měli jsme hrozný strach, zlatíčko," šeptal táta. „Je mi to líto, už nikdy více. Jsem šťastná, že jsem s mou rodinou," řekla jsem a hleděla na Deana, který postával kousek od nás. Usmíval se.

„Nikdy jsme neztratili víru. Věřili jsme, že se k nám vrátíš," řekl Dean.

„Mám štěstí, mám vás."

„Nechám vás osamotě, přijdu za chvíli," řekl Dean a odešel z pokoje.

„Řekl ti to Dean?" zeptala se máma, hladila mě po vlasech.

„Že budeš podruhé babička? Ano, řekl," přikývla jsem. „Jak se cítíš ohledně toho?" „Jsem šťastná. Překvapilo mě to." Tiskla jsem si ruku k břichu. „Ale chci vidět ultrazvuk. Chci to vidět na vlastní oči. Dean je má životní láska, chci s ním děti. A teď budeme čtyři."

„Gracie se těší na svého sourozence, viď?" řekla máma směrem k mé dceři. Grace otočila hlavu k máma, pohodlně seděla u dědečka.

„Anoooo! A klidně dva, čím více, tím lépe. Rozdělím se o hračky," řekla nadšeně a máma s tátou se rozesmáli.

„Zpomal, lásko, jedno po druhém," pousmála jsem se a lehla si na postel.

„Jsi unavená?" řekla máma a položila mi dlaň na čelo.

Musela jsem se usmát. Stále jsem byla její holčička.

„Zmohlo mě to. Musím pomalu nabírat síly. Zvykat si na chůzi, umět se o sebe postarat." „Jistě, nebudeme tu dlouho. Jsme tak šťastní, Holly. Srdce mi pukalo, když jsem tě viděla ležet na této posteli. Netušili jsme, zda znovu na nás pohlédneš."

„Chápu to, mami. Ale už se neboj, jsem v pořádku. Doktoři říkali, že tady budu pár dní na pozorování, musím cvičit, rehabilitace. Netušíš, jak moc se těším domů," stiskla jsem mámě ruku.

„Dobře, budeme tě navštěvovat." „Budu moc ráda. Opravdu."

Posadila jsem se a natáhla ruce ke Gracie. „Pojď ke mně princezno, rozloučíme se."

Máma posadila malou na mou postel a já se k ní přitiskla.

„Já nechci jít mami," zakňourala a tiskla se mi kolem krku.

„Maminka musí odpočívat. Víš, že říkala sestřička jen chvíli," řekla máma. „Babička má pravdu. Uvidíme se zase zítra ano?" slíbila jsem a políbila její tváře. Začala se smát a podívala se mi do očí. „Slibuješ, maminko?"

„Slibuji. Už teď se mi stýská." „Mě taky."

„Pohlídám ji, princezno," zvedla jsem hlavu a uviděla Deana opřeného o zárubeň dveří. Gracie se rozběhla a skončila v Deanově náruči. „Dávej na ni pozor, ju?" říkala mu.

Musela jsem se usmát. Tolik si ji získal, omotal si ji kolem prstu.

Rozloučila jsem se s rodiči a s Deanem jsme zůstali sami.

„Jak se cítíš?" zeptal se. Seděl vedle mě, opírala jsem se o polštáře a prsty jezdila po jeho ruce.

„Unaveně. Ale bylo krásné vidět je. Pro mě je to, jako bych je neviděla den, a oni mě několik týdnů." „Udělali bychom pro tebe všechno. Já bych udělal všechno," chytil mou ruku a políbil mě na hřbet.

„Já vím. Tolik tě miluji. Jsem šťastná, že ses vrátil."

„Já taky. Osud nás musel dát dohromady. Já si vždycky myslel, že žiješ šťastně s Ianem."

„Ian byl dobrý muž. Milovala jsem ho, ale ty...nikdy jsem necítila k němu to, co k tobě. Patříme k sobě, bez sebe jsme neúplní," řekla jsem a hleděla mu do očí.

Dean se usmál a naklonil se ke mně. „Popsala jsi to přesně. Jsme jako dvě skládačky, zapadáme perfektně." Chytila jsem ho za cíp košile a přitáhla k sobě. Poté jsme se políbili.